Sucker Punch

It's you.. Nacisti, zombies, roboti, draci, samurajové a parta krásných holek proti nim. Jinými slovy šest důvodů, proč Sucker Punch globálně uspět nemohl. Je v něm totiž všechno, co si lze představit ve chvíli, kdy chceme velký, opulentní, bombastický blockbuster a svět se takovou náloží zahltit nenechal, protože je oněch trháků nacpáno v jednom filmu nějak moc. Snyder si očividně plní nejednu fantazii a já mu za to i přes pár výhrad musím fandit. Obešel bych se bez trochu křečovitého kontrastu vymalovaných fantazií a depresivní reality (ve které se mi paradoxně líbilo více), ale nakonec právě díky tomu, kam příběh směřuje, mě závěr dostal skoro na lopatky. Takhle specifickou jízdu už neuvidím nejen letos, ale ani nikdy jindy. A teď už katanu do ruky a Baby Doll může začít tančit. (18.06.2011)

Absolutní šílenost, ve které si Snyder plní dětské sny – má pět holek v minisukních, pistole a katany a nechává je kosit draky, zombie-nácky a ninji. Kdyby se Sucker Punch nesl jen v téhle rovině, fungovalo by to bezvadně. Ale do toho tu ještě máme příběh z blázince/bordelu, kde už to výrazněji drhne (ani tak ne v tempu, jako především v logice). PG13 filmu nijak extrémně neubližuje, i když je dost možné, že za pár nejasností může. Sucker Punch je především údernou filmařskou exhibicí, která vás film bude bavit podle toho, kolik úchylek máte společných s režisérem. Já jich mám dost na 75% (s tím, že bych uvítal druhou projekci pro upřesnění některých scén, případě unrated verzi). (23.03.2011)

„We are the main attraction.“ Ženské (a) zbraně aneb Jedna za všechny, všechny za jednu. Sucker Punch je nečekaně záludný film s více vrstvami, než kolik nám jich je skutečně odhaleno. Namísto klasického požitku z žánrové podívané (z dívání se, zejména mužského, jež je v dialozích přímo zmiňováno a zvýrazňováno divadelním „orámováním“) nabízí Sucker Punch podobné vyžití jako videohry, jenže nás nejen zbavuje moci nad hrou, ale v závěru navíc radikálně mění princip, na němž hry stojí. Čtvrtá mise není splněná, resp. je, ale podle jiných pravidel než mise předchozí, což by u videohry znamenalo osvojit si za běhu nový herní mechanismus. Nemluvě o změně hráče/avatara, vycházející ovšem ze struktury vyprávění a podložené indiciemi v mizanscéně (plakát s nápisem My Dream is Yours). Sucker Punch nevyužívá videoherního vyprávění jenom na třetí ze svých rovin (kde jsou kromě úvodního brífinku přítomny i finální cutscény, během nichž hráč ztrácí kontrolu nad ovládanou postavou; některé pohyby hrdinek a úhly kamery se během akčních scén stejně jako ve hrách opakují; za pozornost též stojí, že dívky mají během akce na hlavách headsety, jako kdyby byly zároveň herními charaktery i hráčkami). Silně ovlivněné videohrami je vyprávění od začátku (deadline, tutoriál a čtyři mise s cílem získat čtyři objekty) a jeho struktura s několika prostupnými levely je velmi inspirativní pro všemožné interpretace. Teprve během druhého zhlédnutí mě trklo, že Babydoll vlastně plní jenom funkci interface, prostředku k interakci s herním světem. Videohrami nasáklý film ale zároveň dochází k závěru, že nelze neustále unikat do stále méně reálných světů (v tom třetí není žádná krev a nejvíc se blyští). Radost ze sledování našlapaného bijáku s křehkými lolitkami a obřími monstry se tak pádem mísí s lehce provinilými pocity. Abych si konečně udělal jasno, nakolik drzý/odvážný, nebo naopak nedomyšlený/chaotický film to je, budu jej zřejmě muset vidět potřetí. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, imf, kiddo, JFL, Botič, selviskhed, Nautila (03.04.2011)

Zack se má! Už v pětačtyřiceti letech mu studio dovolilo přenést na plátno své pubertální masturbační fantazie a navíc v orgastickém vizuálu. Partička ohyzdných, nezletilých bloncek s řasami tak dlouhými a tučnými, že každé frenetické mrknutí jim zanechává na čele podlitiny, bojuje v kožených minisukních katanami s draky, nemrtvými Němci a androidy. Prostě Savcův punč! No, Japonci se z toho poserou a obnošené, vakuově balené kalhotky hlavních hrdinek zajisté na Tokijské aukci zatáhnou celý rozpočet. Pokud by mi někdo nedefloroval dvaceticentimetrovou jehlou čelní mozkový lalok, tak bych nad tím za normálních okolností bez mrknutí oka zavřel poklop a spláchl. Avšak tato "Snyderova Fontána" je natočena tak, že boří hranici běžné mentální perverze a nutí jednoho uvěřit, že linie mezi totální pičovinou a zneuznanou genialitou je opravdu tenká. Nevím, jak k tomu došlo, ale ač bych se bezesporu raději nabořil do Carly Gugino, přistoupil jsem na Zackovu hru a pustil péro z ruky až po stodeseti minutách úchylného fantazírování o nesympatických šestnáctkách. (20.06.2011)

Pravděpodobně existuje docela dost pornofilmů s lepším scénářem i pohlednějšími herečkami, ale těžko mají tak rozpustilého režiséra. Snyderův vlhký sen maskovaný za girl power poselství ovšem svou přepálenost nikdy nesehraje tak přesvědčivě, abyste poznali, jestli si z vás dělá legraci nebo to myslí vážně. Báječné řemeslo bez špetky osobnosti tak začne nudit už po dvaceti minutách, kdy se přejíte zpomalovaček i opulentně béčkových dialogů. Co dělat zbylou půldruhou hodinu? Tupé zírání na spoře odděné striptérky s tunou líčidla, ovíjející se kolem kulometů a nepřátel na parní pohon ještě nikdy nebylo nudnější. A to k tomu přitom Scott Glenn jako guru/DJ/autobusák pouští tak hezké pisničky. (23.03.2011)