Moon

Ten film ani nechce být nějak převratný, nebo revoluční. Ale je prostě hodně dobrý. Funguje všechno. Jak perfektní Sam Rockwell, tak prostředí i hudba. Přijde mi, že čím víc má člověk nakoukáno sci-fi, tím víc si ten film užije. Například postava robota je moc príma a režisér dlouho tají jeho náturu. Klíďo se na to kouknu někdy znova. (12.04.2010)

Zatímco Matrix, nebo do určité míry i 2001, jsou tradičním soubojem člověk vs. stroj, ve filmu Moon dochází k rafinovanému spolčení obou těchto složek a nepřítelem je nadnárodní korporace. Sam Bell je sice po všech stránkách člověkem, ale jeho velmi krátká expirační doba z něj fakticky dělá spotřební zboží, které se začne rozpadat, jakmile uplyne záruční lhůta. Robot Gerty je sice věčný, ale neschopný samostatného uvažování a po emocionální stránce pouze nedokonalou nápodobou člověka (omezené vyjádřovaní pomocí smajlíků). ____ Bellova existence je paralelou života postmoderního člověka, majícího nevýznamné a snadno nahraditelné zaměstnání v nějaké obří firmě, ve které je mu při každé příležitosti zdůrazňován jeho nesmírný přínos pro svět. V procesu ho rovněž udržuje falešná naděje na fiktivní, ideální život, který je mu promítán na obrazovkách (obdoba televizních reklam). ____ Clint Mansell se opět vytáhl, vynikající hudba tvoří dobrou polovinu atmosféry celého filmu. Škoda, že tohle nejde u nás do kin. (26.10.2009)

Z určitého hlediska je komorní Moon takovým protipólem epické Vesmírné odyssey, se kterou má film několik styčných bodů - například jsou to oba perfektní filmy:D A ačkoliv je tenhle přímočařejší, tak rozhodně není jednoduchý. Je ale pravda, že pokud někdo nemá rád sci-fi, tak mu Moon asi nesedne. U mě nastal opačný případ - do bílého interiéru Sarangy jsem se okamžitě zamiloval, stejně jako do kombajnů, které sklízejí helium. Příběh byl náležitě propracovanej, námět skoro jak od Philipa K. Dicka. Teda nebylo to tak paranoidní, jako většina jeho děl, ale atmosféra byla perfektní. Vesmír a příběhy osamocených astronautů mám prostě rád a v tomhle filmu toho všeho bylo dost. ____ Sama Rockwella mám rád od Milujte svého zabijáka (2002), ale ačkoliv i tam měl hlavní roli, tady je jeho výkon ještě pozoruhodnější. Mansellovu hudbu zmiňovat nemusím no a tak už zbývá jen Zowie Bowie, který má stejně jako otec zjevně talent. (25.10.2009)

Podmanivý a velmi pozvolný průlet osamělostí a ztracenou identitou. Měkká kamera, citlivá režie, snivá hudba a Sam Rockwell, v jehož podání ten schizofrenní "mind-fucking" (jak to sám nazval), vypadá jako vzdušný balet. Moon možná neexhibuje s filozofickou hloubkou / kulervoucí spektakulárností, ale při vší nedokonalosti a indie šmouhám od kolomazi se jedná o film, který si lze snadno zamilovat. (17.01.2010)

Film bych popsala jako poměrně povedené studentské cvičení, ale (bohužel) mi určitě nijak nevypadávala čelist z pantů. Moon vůbec nedotahuje do konce linky, k jejichž dotažení do konce se svou sevřeností jakoby na začátku zavázal, a slovo "jakoby" je vůbec takové symptomatické pro počínání jeho tvůrců. Že je Sam Rockwell prezident vesmíru víme už nějakou dobu, ale tady mi vlastně přišel nevyužitý, hehe. Největší plus je tak ode mě ve výsledku za hudbu, i když je to taky trochu hlavně proto, že film mi nenabídl nic jiného. (09.04.2018)