Moon

skoro by me tenhle filmecek minul.. ale nastesti sem se do tohoto profilu nejak dostal, precetl velice tajemny obsah, a jelikoz sem zrovna byl nazhaven na vypointovane filmy a hodnoceni vypadalo docela obstojne, vrhl sem se na to.. A nestacil sem zirat, co vsechno jde vytahnout z minimalniho obsazeni, docela pruhledne pointy (to bylo nakonec to jedine zel, vlastne ani ne tak pruhledne, ale spise rychle vyzrazene) a rozpoctu, s kterym dokazou u nas vyrabet pekelne pociny (doslova).. Duncan Jones (nikdy sem o nem neslysel a stale si jeho jmeno nevim zapamatovat) natocil perfektni one-man-show, pracujici s prostredim ala Sunshine ci dalsi komorne vystavene filmy. i pres docela jednoduchou zapletku, nijak se nesnazici vysvetlit dopodrobna, o co opravdu spolecnosti jde (na cem se pak uzivatele mohou vyzivat a hledat ruzne logicke chyby, ci konspiracni teorie..), je atmosfera mesicni temer opustene zakladny s posadkou citajici jednoho muze (opravdu jen jednoho), kteremu se nahle vse v co veril rozpusti pred ocima a robota s hlasem Johna Doea s velice peknou metodou vyjadrovani (ovsem chlad je z ni citit poradne a Jones nas tak napina az do konce - v cem nebudu rikat) tak temna a husta, ze nemuzu mit zadne vytky. Hlavne, kdyz Sam zahral svoji postavu perfektne a procitene (opravdu jsem mu to, co chtel pral), vizual mesice dokresloval dusevni rozpolozeni zminovaneho nanejvys schopne (za tech 5 mil. dolarů je to vykon) a mansell se zase jednou prekonal a prekvapive slozil genialni hudbu, ktera je takove meritko nalady... Proste skvele old school (22.02.2010)

Ačkoli je Moon příjemnou klaustrofobickou podívanou, která rozhodně má čím zaujmout, zejména pak hereckým výkonem Sama Rockwella, jde o snímek, který v paměti dlouho neutkví. Velice pomalé tempo snímku, které zpočátku nese velký podíl na působivosti tohoto díla, se bohužel s přibývajícími minutami stává spíše překážkou. (02.11.2009)

Když už si pustím sci-fi, tak obvykle sedím se zatnutýma zubama připravena okamžitě film vypnout. Ale u "Moon" se takové nutkání nedostavilo. Je to sice hrozně smutná depka, ale Rockwell předvedl brilantní one-man show a já byla pohlcena jak jeho výkonem (výkony?) tak přenádhernou hudbou a tajuplnou atmosférou. Sem tam i ukápla slza. Ráda bych vychválila i Kayu Scodelario, ale bohužel nedostala příliš prostoru. Zato smajlík Kevina Spaceyho, ten prostě vždycky navodil správnou náladu :) Jasných pět za to, že jsem si sama připadala zoufale a beznadějně (a výjimečně ne kvůli žánru..), když se tak cítil hlavní hrdina. (05.07.2013)

Další z minima kousků, které zdánlivě vyčerpané schéma podchycují svěžím a zaručeným postupem. Pomalé tempo, minimum slov, zdržování se doslovnosti a otázek/odpovědí na obvyklých místech v obvyklé podobě, působivá atmosféra, založená na divákově neskonalé zvídavosti, logický a přitom překvapivý scénář, herecký koncert famózního Sama Rockwella, skromná Jonesova režie, skvostný vizuál (triky, pořízené za babku i kamera) a jako vždy spolehlivě padnoucí hudba Clinta Mansella dohromady utvářejí takřka výtečný celek, při kterém se vám nejednou zatají dech. (17.11.2009)

Po District 9 se objevilo další zajímavý sci-fi, který nedisponuje výbušou akcí, ale čerpá zejména z tísnivý a zpočátku osamělý atmosféry a z příběhu, kterej, ač určitě originální neni, tak na diváka tak působí a nenechá si to vyvrátit, nicméně chyba trošku je,že pointa je bohužel vytušitelná už v první třetině filmu, což mi přijde jako docela škoda, ale v dalším průběhu naštěstí nesází film jen na pointu, ale spíš na příběh a na vynikajícího Sama Rockwellaa a daří se mu to skvěle (31.10.2009)