Síla lásky

Film, kterýmu byl dán jeden z nejstupidnějších českých distribučních názvů, co jsem kdy viděl. Není to totiž žádná trapárna romanťárna, jak název napovídá a podvádí, ale o životu a díle Charlese Darwina. Láska tam nějaká je, ale není jí víc, než v kterémkoliv jiném životopise. Když se tím názvem nenecháte odlákat (a věřím, že 90% chlapů jo), tak dostanete poměrně dobrej filmek se známejma hercema, kterej vás ale nedostane do nebíčka nebo do peklíčka, ale pěkně z dinosauří pochvy pod drn plnej červíků... a to je to, co my potřebujeme! (15.02.2011)

Podobně jako ve svých biografiích Forman, i Amiel používá události z Darwinova života jako volné motivy, z nichž spřádá příběh o muži, který zabil Boha. Film je to skromný, hezký a seberovný. Na nic si nehraje a pokud na něj koukáte v citlivější chvilce, je snadné uronit jednu či dvě evoluční slzičky. -- EDIT: Které čuně přeložilo Creation jako Sílu lásky? (19.12.2010)

Zivotopisne filmy si vetsinou dovoluji nenapadite zpracovani, protoze zivot predstavovaneho je sam o sobe plny silnych momentu. Je to podle a Creation neni vyjimka. Bez ucasti Paula Bettanyho by snimek nenabizel nic nez remeslne slusne zvladnute drama. Jenze Bettanyho film ma a on svym talentem "ozivuje" kazdou vterinu filmu a vnitrni boj Darwina se sebou samym dela maximalne atraktivni. Urcite plus je i strih, ktery strida dve casove linie a maskuje tak castecnou nedejovost. (31.01.2010)

Proč jsou zrovna ty inteligentní filmy tak pekelně nudné, smutné nebo nedávají smysl... Zpracování bylo pěkné, ale děj za moc nestál (skoro co deset minut jsem kontrovala hodiny, jestli už bude konec). Očekávala jsem, že film o Darwinových teoriích, poznatcích a rodině bude o dost zajmavější a poutavější. (16.02.2010)

Charles a Emma, muž a žena, černá a bílá. On už dávno pochopil, že Bůh je jen přelud, který si lidé vymysleli, aby dali věcem smysl a řád, ona jeho teorie zarputile odmítá a dál spíná ruce k tiché modlitbě. V 19. století nemohly být dva světy rozdilnější, přesto tihle dva koexistují vedle sebe v křehkém svazku narušeném ztrátou dítěte, ve svazku plném tichého nesouhlasu, proseb, výčitek ("Copak ti nevadí, že možná nikdy neprojdeš nebeskou bránou a my dva tak zůstaneme po celou věčnost odloučeni?"). I když předem víte, kdo bude muset ustoupit, stejně vás to smířlivé pohlazení po tváří "tak si ze mě nakonec udělal spoluviníka", ono spojení černé a bílé v šedou, dostane. Výborným tahem bylo obsadit do filmu skutečný manželský pár, neboť každý dotek, každý pohled je prozářen láskou. (20.03.2010)