Horúce pozdravy z Paríža

Nasranej skinhead si to s bouchačkou v ruce razí skrz Pařížské podsvětí a jako ocásek má slušňáckého úředníčka z ambasády, který si nese pět kilo toho nejlepšího koksu v čínské váze od babičky. Hlášky jak od WIllise, nadupaná akce a neortogoxní řešení problémů s národnostními menšinami. Sice to v poslední půlhodince už vůbec nedává smysl, ale pohled na bad-ass Travoltu s bazukou je k nezaplacení. Bessonův scénář je holt sračka a s tím už Morel nic nenadělá. (19.03.2010)

Morel si na sebe upletl bič – nejdřív natočil Taken a pak (natočil a natočí) všechno ostatní. Liam Neeson válcuje celou tuhle pařížskou historku lusknutím prstu, přestože Travolta hláškuje jako o život (jen to běhání po střechách už mu zjevně nejde) a akce patří k tomu lepšímu, co poslední měsíce nabídly. Pokud jsem ale u Taken tvrdil, že scénář je demence roku, právě teď a tady se omlouvám. Taken alespoň při vší jednoduchosti dával dokonalý smysl, Paříž bohužel jede přes klasický Bessonův patent „semelu to tam všechno, hlavně ať se něco děje a ještě to pro jistotu řeší nějaké velké téma“, v němž se utopil např. i druhý Okrsek 13. Všeho moc škodí a za pár laciných pistolek, výbuchů a jednu průměrnou honičku se ten zmatek už dneska neschová. Nejsme v osmdesátých letech a i u akčních filmů jsme se naučili používat mozek. Zvlášť když nám někdo předloží obsáhlejší koncept než „unesli mi dceru a teď musím všechny zabít“. Mám neblahý pocit, že podobnou stezkou mají namířeno i Poldové Kevina Smithe. Slabších 50%. (26.02.2010)

Bez soucitu je příjemný akční film, který vás párkrát pobaví, ale rozhodně se nejedná o nějakou mega smažbu á la Francouzská spojka. Na vině je především scénář, který postrádá inteligentní děj. Jistě, střílení je fajn, běhání s padouchy v zádech je taky fajn, boje pěst na pěst jsou dokonce víc než fajn! Ale film nemůže stát jenom na akci. A nejhorší na tom je, že autorem scénáře je božský Luc Besson. (07.11.2010)

Stejně tupý scénář jako u 96 hodin, jen v trochu odlehčenějším a o hodně akčnějším pojetí. John Travolta se automaticky vyšvihl na post rádoby nejvíce cool akční postavy roku, se svou vyholenou hlavou, koženou bundou a bradkou kosí Číňany, Pákistánce a fundamentalisty po stovkách, se stejnou kadencí z reproduktorů létají fucky, shity a další nejrůznější spletence nadávek, uspořádaných do rádoby cool hlášek, až jsem nakonec na Morelovu hru přistoupil, vyhodil mozek před sebe na stůl a bavil se jako u akčního filmu už dlouho ne. Pravděodobně vzniknul nejrasističtější film roku a já jsem každou chvíli nevěřil svým očím (očekávám den, kdy u Bessonových dveří zazvoní chlápek s plenou na hlavě a zadrátovanou krabicí v náručí, nebo zadrátovanou vázou). (13.09.2010)

Potenciál by tu byl. Jenže ono to všechno jen tak proplouvá kolem (občas se scénářem, občas bez něj), divák si nepamatuje, co bylo a časem ho přestane zajímat, co bude. A to už je docela problém. Naštěstí matný dojem nahradí druhá (co do akce i děje) přehlednější polovina. Mezi dvojicí to poměrně slušně jiskří, škoda jen, že jim znatelně pokulhávající scénář nedopřál peprnější dialogy. Akce je slušná, někdy ale bez nápadu, mnohdy vůbec nepřipomínající stylovou akční rychlovku 96 hodin, kterou Luc Besson a Pierre Morel taktéž uplichtili, jen asi ze zcela jiného těsta. Padouši tu totiž zřejmě nemají nic lepšího na práci, než pobíhat přímo před hlavní Travoltova arzenálu. Svou tupostí a plochostí to tak mnohdy připomene jinou blbůstku Sejmi je všechny, ale jak říkám, druhá půlka mě bavila víc (i když byla ještě plošší a hloupější než ta předešlá), Travolta je fajn, Meyers vesměs taky (až na tu fakt debilní obrovskou vázu, co furt tahá sebou) a když si divák ještě připočte po střechách prchající půvabnou Kasiu Smutniak, leccos předešlého dokáže odpustit!! (03.05.2011)