Svetová invázia

#34 Hodnocení musím přece jenom sundat o ten stupínek níž, to ale neznamená, že je tento film snad špatný. To vůbec ne. On je dobrý, jen jeho potenciál je nedostatečně využitý a nemám takový ten pocit, že se ve mě film "rozležel". V kině spokojenost, pocit blaha. Ještě ten večer jsem téměř srovnával s Dnem Nezávislosti (oba jsou to defacto jiné filmy, ale tématicky podobné a čistě z diváckého pohledu jsem Invazi hodnotil téměř stejně dobrou jako Den Nezávislosti) ale dnes už vím, že kvalit jeho staršího nevlastního bratříčka prostě nedosahuje. Jako instantní záležitost na zahnání nudy dobré, jako film, který vám něco dá, uspokojí nějaké vaše tužby nebo o něm poté budete sáhodlouze diskutovat - to určitě ne. (25.05.2011)

"Battle: Los Angeles" je zcela pomýlený multimediální projekt. Celovečerní snímek s tímto názvem nefunguje jako film, protože je koncipovaný jako videohra, a stejnojmenná videohra zase nefunguje jako hra, protože vyznívá spíš jako typicky odfláknutý merchandise komiks. Film působí jako maximálně frustrující nadstavba soudobého trendu videoherních blockbusterů typu "Call of Duty: Black Ops" či "Medal of Honor", které hráče zbavují role manipulátora a staví ho do pozice pasivního pozorovatele předskriptovaných scén. Ve "Světové invazi" takto jsme nuceni přihlížet videohernímu vyprávění, které směřuje přes narůstající počet nepřátel a stupňující se obtížnost protivníků až k závěrečnému boss fightu. Jednotlivé akční scén prokládají hloupoučké cutscény, které se snaží ustanovit osobnosti postav, ale zoufale při tom selhávají. Teoreticky podobný "Černý jestřáb sestřelen" fungoval díky tomu, že drama čerpal ze samotné centrální situace vyjádřené v názvu a postavy profiloval pouze do takové míry, aby byly od sebe základě odlišitelné. Naopak "Světová invaze" bere útok mimozemšťanů jako zástupnou věc pro titěrné a směšně schematické problémy jednotlivých postav. O to větší průšvih je, že když už k filmu vyšla videohra, nejen že je trapně krátká, ale především není vůbec spektakulární. Namísto bombasticky hyperrealistického vzhledu a intenzivní akce snímku dostali hráči vypelichaný vizuál s minimem detailů, zato se směšnou fyzikou postav a zákonitostmi zcela popírajícími fakta řečená ve filmu. Právě panákovitá stylizace spolu s doslovně komiksovými cutscénami hru usvědčuje, že původně místo ní měl vzniknout komiks. (21.06.2011)

Ty bláho, film, v němž nepřátelští mimozemšťani nekompromisně kolonizují planetu Zemi, fandí těm, kteří se snaží bránit (americké armádě). Kdo by to byl čekal. Chápu, že se Světová invaze nemusí líbit všem, geniální film to není ani zdaleka, ale aby se v recenzích opakovaně objevovalo, že film dopadl jako téměř nekoukatelný epic fail... To jako vážně?? Nekoukatelný epic fail je to možná tak pro ty, kterým jejich ideologie přikazuje před filmy oslavujícími snažení americké armády preferovat spíše takové, v nichž by se relativizovalo zlo spáchané islámskými teroristy. Světová invaze je výborně natočený, ale poměrně velmi hloupě napsaný akční film. Což je koneckonců nejlepší možný výsledek, pokud jste se smířili s tím, že nová inteligentní sci-fi klasika nás nečeká. Nesnesitelně "americká" je Světová invaze všehovšudy asi ve třech scénách, což nespočet cool momentů v pohodě vykoupí. Jako oddechovka do kina? Ideální! 8/10 PS: Všichni (včetně Sony) tu hází množství přirovnání k jiným snímkům, takže tedy: Independence Day: SI je mnohem realističtější, špinavější a naštěstí i bez humoru a o něco méně patetická. Cloverfield: Ač Světová invaze není točena ruční kamerou, v akčních sekvencích dává pocit, že se kameraman na místě akce opravdu nachází. Monstra jsou vidět také jakoby "mimochodem". Black Hawk Down: S postavami vojáků jsem se v obou filmech sžil na podobné úrovni - velmi malé. Akce realistická jako podle kopíráku, ve Světové invazi mě ale na rozdíl od "jestřába" nepřestala ke konci nudit - přiznávám - díky zajímavějším protivníkům. 2012: Světová invaze je asi tisíckrát více strhující než poslední Emmerichův katastrofický pokus. Skyline: Nízkorozpočťák bratří Strausů je horší úplně ve všem (v mnoha věcech (režie!) zcela zásadně) kromě designu monster. District 9: Blomkampův debut je o několik levelů chytřejší, ale řemeslná stránka působí srovnatelně. Navíc SI je mírně hloupoučká už od začátku, District se do hlouposti zvrhne v druhé polovině, což činí snímek nekonzistentním. Starship Troopers: Ve Světové invazi je pro představu asi tak 5% propagandy "teoreticky vážně míněné" Hvězdné pěchoty. (10.03.2011)

2 a 1/2. Jonathan Liebesman je velmi šikovný realizátor. Technicky je Světová invaze parádní, zvukově i trikově na hraně možností a chytře využívá i paradokumentárních prvků a pseudotelevizních záběrů. Díky tomu by člověk tipoval dvojnásobný rozpočet. Problém bych neviděl ani ve scénáři, který sice připomíná verbovací spot pro mariňáky, ale Abrams nebo Cameron by i z tohohle destilátu apokalyptických a válečných scífek zvládli udělat famózní podívanou. Jenže elitní režiséři jejich typu si víc hrají s vyprávěním, s rytmem jednotlivých scén a netopí se tolik v jednotvárné změti rozklepaných záběrů a detailů. A naplno nechávají vyznít ty nejpůsobivější scény a nejvíc cool momenty. Dovolí vám se kochat. Ve Světové invazi na kochání nebo prožívání bohužel není čas ani prostor. Výsledek se tak hodně blíží uspěchaným a nevyváženým blockbusterům typu Transformers 2 a Terminator: Salvation. (12.03.2011)

Mezi slepými jednooký králem. Přiměřeně zábavný mix ID4, District 9 a The Black Hawk Down. Jonathan Liesbesman není novodobým Cameronem (za něj bude ostatně dle optimistických prognóz v následujících letech prohlášen Neill Blomkamp), naštěstí však nenalézá přehnaně okázalou odvahu se svým vzorům rovnat a opakuje se jeho recept z druhého Texaského masakru – nahodilost obsahu a nedostatek invence vyvažuje dostačující řemeslnou zručností, napodobováním a permanentním udržováním zběsilého tempa. Světová invaze tak naplňuje žánrovou formulku military sci-fi jen částečně. Koncept „uprostřed bitevní vřavy bez možnosti na vydechnutí“ v zásadě funguje a film má od začátku až do konce potřebný drajv, cílené plochosti obsahu však ubližuje nevyžádaná plochost postav, které nejsou dostatečně zajímavé individuálně (jak dokládá mdlý úvod) ani jako tým. Tým, jak dokládají klasiky žánru a praktické ukázky nezapomenutelných týmů Predátor či Vetřelci (když ne dle jména, dle vizáže, hlášky či oblíbené zbraně si je pamatujeme do jednoho), je však alfou i omegou zábavy. Patosu dodává tu správnou barvu odhodlaného hlasu a drhnoucí dialogy vyvažuje pouze Aaron Eckhart, ostatní jsou bezejmennou masou, odpadávající kus za kusem v přijatelných žánrových intencích, vzhledem k jejich anonymitě však nemá film šanci doopravdy gradovat a pouze se svižně posouvá dál. Hlavní technický nedostatek jménem střih navíc zapříčiňuje celkovou nepřehlednost situace, kdy sice víme co hrdinové dělají a kam se přesouvají, složitější je však určit, kdo má právě navrch a kdo z vojáků již „vypadl z kola ven“. O něco menším prohřeškem je občasná nepřehlednost akce (a teď nemám na mysli tu záměrnou coby navození chaotičnosti situace), způsobena většinou režijní nejistotou, kde se opět projevuje Liebesmanova dobrotivá snaha poctivě odkoukat, ve skládání záběrů za sebe a celkovém postupu se však od Greengrasse, Ridleyho Scotta a dalších přeci jen vzdaluje. Zajímavě nešťastná je snaha zahalit emzáky rouškou tajemství i v momentech, kdy je již vojáci nesledují ze zrnitých televizních obrazovek, nýbrž jsou s nimi v přímé konfrontaci. V momentě, kdy by divák měl mít alespoň tušení, kam a proti komu vojáci opětují palbu, kamera neustále zmateně uhýbá pohledem a snaží se emzáky skrýt před našimi zraky, čímž se výrazně narušuje kontinuita i dynamika akce. Přesto přese všechno převládá spokojenost, neboť podobné kousky z posledních let v áčkové produkci se dají spočítat na prstech jedné ruky, a byť Liebesman a spol. žánr zřejmě neoživí, dali v přijatelném dvouhodinovém balení vzpomenout na jeho cenné přednosti. 7/10 (05.04.2011)