Svetová invázia

Mam pocit, ze tento film ani nemal scenar. Rejza sa jedneho krasneho slnecneho dna v Hollywoode zobudil, nalial si salku kavy a povedal si: Natocim vojnovy film s mimousami, troskou patriotizmu, bez akejkolvek hlbsej interakcie medzi hlavnymi postavami, ktore stvarnia povacsine prijemni herci, bez deja a vlastne to bude kazdemu ukradnute, hlavne, ze par hrdinskych vojakov otrci za vlast kopytka. Vlozim tam zensku hrdinku, jeden vtipny moment a kopec strielaciek. Pri druhej kave zavolal hercom, za par tyzdnov ich zvolal na plac a povedal im: Zacnite strielat, zvysok budeme robit za pochodu. Kazdopadne film ma bavil, kupodivu to na mna zafungovalo, hoci takyto druh filmov ozaj nemam rada, ale pokial je natoceny aspon takto solidne, tak si ho s radostou pozriem. Takze: Retreat, hell! (28.05.2011)

„Sempre Fi!“ vesmírná verbeži s kolonizačními sklony aneb s puškou v ruce, s ohněm v srdci, uhání vpřed Mariňák.. Je otázkou, co člověk očekává od žánru invazní sci-fi. Jestli Rolandovy úchylné hrátky s laserovým paprskem odstraňujícím z mapy Washingtonu Bílý dům a jeho chrabrým vedoucím nekompromisně kropícím ze stíhačky roztahovačné zelené mužíky v létajících strojích nad rozvinutou standartou Spojených států nemimozemských a nebo něco více realistického, na omezeném prostoru a zasypané hromadou krvavé sutě. Byť s koňskou dávkou válečného patosu, všudypřítomného "join us" poselství US Army, kameramanem, co se bojí o místo, až se třese a scénářem, u něhož lze místy připsat autorství nadprůměrně inteligentní amébě z Jupiteru. A vůbec, tu patetičnost bych zase tolik nevyčítal, protože kdyby tato situace čistě hypoteticky nastala, tak bychom těm blonďatým, pihovatým klukům s výcvikem nakonec byli vděční, neboť námi hozený notebook a hrozba ubodáním propisovací tužkou za zpěvu písně: „Jednou budem dál“ by asi mimozemskou okupaci nezastavilo. Takže raději volím druhou možnost, už jen díky představě rande s Domina Latina M.Rodriguez, na které bych se dostavil v neprůstřelné vestě a azbestových trenýrkách a taky kvůli panu štábnímu Eckhartovi, který by mě donutil přestat nosit boty se zapínáním na suchý zip a láskyplně by se mnou modeloval plastelínové figurky z C4. Mimochodem, ono slavné: „Nachystejte mi uzenáče, na snídani jsem zpátky!“ z úst Eso Rimmera vlastně dostalo v kontextu s děním v tomto snímku zcela jiný rozměr. Teď už vím, že to paradoxně znamená absolutní klid pro kuchaře, neboť když je třeba zachránit vlast, potažmo matičku Zemi, není čas se cpát.. (28.03.2011)

,,BUDEME BOJOVAT ZA NAŠE RODINY, DOMOVY A NAŠI VLAST....POJĎME JIM UKÁZAT, JAK BOJUJOU MARIŇÁCI!!!! “..... /// Skloubit (vykrást) to nejlepší z Mogadishu a válek s emzáky? Jo a málem bych zapomněl na snahu ,,dokumentárně“ vtáhnout do děje. Aby bylo jasno – nejsem odpůrce ,,poctivejch“ loupeží. Může to mít něco do sebe. - TRMA VRMA, NĚKTEŘÍ CHLAPCI UMÍRAJÍ, PORUČÍK JE SMUTNEJ A V PRDELI. JEŠTĚ ŽE MU NA CESTU ZABALILI SERŽU! – Problém je s těmi sympatiemi. Snad jen A. Eckhart s tím svým ustaraným ksichtem.... – VÝBUCHY, STŘÍLENÍ, STŘÍLENÍ, VÝBUCHY, ZVUKY LETADEL A HELIKOPTÉR – na TOHLE připravte sousedy! Jinak jsou tu už jen ,,srdcervoucí“ scény, který film (zbytečně) natahujou a nic originální (natož důležitýho) neříkají. Hlavní je si zapamatovat, ŽE NÁM 7 (až 9) MARIŇÁKŮ ZACHRÁNILO PRDEL! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Seru na scénář, hlavně že to ,,duní“! 2.) Do rybníka mi spadl neidentifikovatelnej předmět. 3.) Už mě dlouho nesejmula správcová. (bacha na sklep!) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (19.05.2011)

US army PR specialist Jonathan Liebesman. Ten, který natočil celovečerní adaptaci armádního náborového letáku. Tento fakt se evidentně pokusil zamaskovat nálepkou docu-katastrofického jarního blockbusteru, desítkami eye-candies a technických vychytávek, z každého záběru ovšem i přesto čiší prvoplánová oslava desátníků, seržantů a plukovníků. Zvlášť ve druhé polovině se Battle LA doslova zvrhne v naprosto nezřízené orgie toho nejprovařenějšího armádního patosu, smrtících klišovitých hlášek, procítěných promluv, čirého patriotismu i plakátového hrdinství. Uncle Sam wants you, darling. 50% (22.05.2011)

Před několika měsíci jsem si po zhlédnutí filmu Skyline říkal, že bych musel mít hodně pocuchané filmové vnímání, aby se mě film bratrů Strausů líbil a obával jsem se, že filmový bratříček Battle: Los Angeles půjde kvalitou podobně do kytek. Omyl, scénář má možná dvě stránky, ale po technické a zvukové stránce je to velice kvalitní řemeslo. Žádné zdržování, po několika minutách se jde do akce a ta trvá až do závěrečných titulků (i když závěrem to bylo roztahanější). Hudba, fucking heroes marines, Eckhart, Rodriquez a vizuální efekty jsou velkým plus u tohoto filmu, zbytek buď přežijete, nebo tím film odstřelíte... Podobné Guilty Pleasure jak před rokem Emmerichův 2012, mé hodnocení 3 hvězdičky… pod recenzí co napsal MrHlad na moviezone bych se podepsal "Pokud půjdete někam, kde mají malé plátno, neužijete si film nejspíš ani z poloviny. A piráti, co se rozhodnou ušetřit za lístek a koukat na monitor, utřou úplně. Ti si to však zaslouží." (13.03.2011)