Réžia:
Martin ScorseseScenár:
Steven ZaillianKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Robbie RobertsonHrajú:
Robert De Niro, Al Pacino, Joe Pesci, Bobby Cannavale, Harvey Keitel, Ray Romano, Stephen Graham, Anna Paquin, Stephanie Kurtzuba, Jack Huston (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
V tomto kritiky uznávaném filmu Martina Scorseseho nájemný zabiják Frank Sheeran (Robert De Niro) vzpomíná na tajemství, která střežil jako věrný člen zločineckého klanu Bufalinových. (Netflix)
Videá (7)
Recenzie (793)
Takéto mafiánky moc nepozerám, pretože ma obvykle nebavia dlhé reči a to podsvetie gangstrov okolo. Asi aj preto som nevidel Kasíno a Mafiánov. Na toto som bol celkom zvedavý, obzvlášť na to omladenie hercov a celkovo ma zaujalo, že sa príbeh odohráva naprieč niekoľkými rokmi. Tradičné Scorseseho obsadenie opäť nechýba a na to, aké je to dlhé, to je celkom dobré a moc mi ani nevadilo, že to malo tri a pol hodiny, pretože strih filmu je tak rýchly, že nás nenechá nudiť. Scorsese rýchlo a stručne preskakuje pasáže a nikde sa moc nezdrží čo je fajn, pretože to šľape pomerne dobre. A šľape to dobre aj kvôli dobrým dialógom, ktoré majú šťavu. Filmu sa celkom darí budovať napätie, popravy majú šťavu rovnako tak aj starnúci De Niro a aj keď sa tam udeje toho pomerne veľa, na konci to nezanechá takmer žiadne emócie. 75% - 4* ()
Vypravěčsky určitě nejokázalejší film roku. Scorsese to má pořád v malíku a jednotlivé scény i časové vrstvy mohutné story propojuje v hladké a konzistentní návaznosti. Na oko složitý děj s mnoha postavami a motivy z řad vysoké mafie i politiky tak nepůsobí v jeho podání vůbec chaoticky, naopak už od první dlouhé kamerové jízdy chytne za pačesy a zkrátka nedovolí, aby divák příběh hlavního hrdiny hluboce neprožil - na rozdíl od Casina a částečně i Mafiánů, kteří byli přeci jen více o specifickém světu postav nežli o nich samotných, je Irishman upřímnou a v závěru i bolestivou zpovědí muže, který žil, zabíjel, poslouchal příkazy a také cítil. Konec jedné éry, kterou si vždy rád zopakuji i na stará kolena, v křesle a s bagetou namáčenou do ovocné šťávy. Omlazování v pohodě a hlavně opodstatněné, samotní herci pak, především Pesci a Pacino, podobně boží jako na vrcholu fyzických sil. ()
Taxe ten Marťas nakonec přece jen ještě došoural ke svému kopytu. Z posledních sil poskládal dosud žijící členy svého ňujorského gengu a napajcoval je Geriavitem, aby po nekonečných čtyřiadvaceti letech točení sice filmařsky dokonalých, ovšem meganudných, morálně diskutabilních či katastrofálně obsazených sebelaskačů zase chytil kozu za nozdry a ukázal, kde je jeho neochvějně nedeflorovatelné místo v análech světové kinematografie. A pokud on a Bobík s Pičínem nevypáčí z Klinta číslo na jeho geriatra, může to být dost dobře i labutí plíseň asi nejvýraznější filmařské generace všech dob. Čili o mrtvých jen dobře, a s ohledem na to, že solidních filmů o mafii je jako cigánských absolventů ČVUT, vyhnu se srovnávání s Marťasovými mástrpissy, tedy Kasinem a Mafiány, následnému dštění síry nad hemoroidocidní stopáži ne až tak chytlavého příběhu s tunami zbytečné vaty, poukazování na mnohem zdařilejší a záživnější adaptaci trampot zmrdského, kariéristického a egomaniakálního předsedy Kontrarevolučního odborové hnutí, jakož i konstatování, že kluci v podstatě už jen chabě recyklují nevýrazné karikatury sebe samých z předchozích opusů. I tak to je rozhodně nadstandard, u něhož se omezím pouze na tři podstatné výtky. Rozhodně neměli ty geronty omlazovat, ať už digitálně, nebo najmutím Priscily, královny pouště do maskérny, a místo toho radši obsadit mladší verze podobnými herci, jak to Tenkrát v Americe udělal Serdžio. Takhle hoši místy vypadají, buď jako by je někdo právě exhumoval, nebo jako vyžilí transvestiti s alergií na včelí jed, co se právě vrátili z vykuřování úlů. Netflix zjevně držel Marťase za rejtyngové koule, takže to tam je jeho naprudko podávané a roztomile naturalistické explicitní násilí. No a poslední výtku bych rád adresoval přímo lokalizátorovi Netflixu, který se patrně z celé své pravopysné a lyngvystycké erudyce domívá, že dvojpísmenné názvy filmů jsou na ukojení hloupých lopat příliš krátké: „Já a všichni Norčani, Finčani, Polčani a dokonce i pár Maďarčanů si o tobě myslíme, že jsi totální Pičan!“ ()
Odbory vs. vláda v Americe 70. let, to mě zrovna nebere. Svižností vyprávění a poutavým zobrazením mafiánského světa je to ale téměř taková pecka jako Goodfellas. Navíc se zde pohybujeme mnohem výš, mezi nejvyššími šaržemi americké mafie v Americe daného období. De Niro to má s umělou mladou tváří se starýma očima nejtěžší, v první polovině je potřeba si na digitalizaci zvyknout. Svého zabijáka hraje v tradičním pojetí, jak ho máme z podobných rolí vžitého. Pacino je originálnější, Hoffu stělesňuje excentricky, s politickým entuziasmem, obrovskou hrdostí a morálně nejčistšími úmysly z celé party. Nejvýraznější herecký výkon filmu. Pro mě největším potěšením byl ovšem Pesci, tichá voda která o životech rozhoduje. Z apatického šílence s nožem v ruce (Goodfellas) k megavlivnému hráči s citem pro mafiánské šachy, na kterého se můžou spolehnout všechny strany. Bravurní v každé scéně. Keitel dostává minimum prostoru, zato v postavě jednoho z nejrespektovanějších kápů dané doby. Režijní trademarky, které ještě více vyniknou při opakovaném shlédnutí. Vrcholní scéna, u které tuhne krev v žilách, podkreslena ne napínavou hudbou, ale absurdním dialogem o rybách. Stopáž vůbec nevadí, tato “road-movie” je o nostalgickém potěšením z Martiho unikátního stylu a legendární herecké interakce, jak je už v dalším filmu nezažijeme. ()
Když Irčan po zhruba dvou hodinách opouští přepínání mezi dvěma vyprávěcími rámci a třemi časovými rovinami, spoluurčující rytmus filmu, vychází najevo, že hlavním cílem Frankovy cesty ve skutečnosti nebyla svatba. Do road movie rámce zároveň vstupuje jedna podstatná postava z Frankovy minulosti. Film se oproti zvyklosti, kdy s blížícím se koncem dochází ke zrychlení tempa, stává pomalejším a soustředěnějším, upouští od řady odboček a přeskakování mezi mnoha lidmi a událostmi. Uvědomujeme si, že vzpomínka na danou událost má pro Franka zásadní význam a chce ji vylíčit co nejpodrobněji, krok za krokem, minutu po minutě. Díky kontextu poskytnutému předchozími dvěma hodinami současně chápeme, k čemu se schyluje a co jednotlivé postavy prožívají. Dochází nám, že Frank od začátku jen plnil další ze svých misí, na jejichž konci zpravidla dojde k vymalování nějakého kvartýru. ___ V prvním vyprávěcím rámci se Frank nachází v poslední fázi svého života, těsně před smrtí. V tom druhém ke smrti směřuje. Zdá se, že se veškeré události v jeho životě určitým způsobem týkají umírání a smrti. Odtažitý přístup k zabíjení dobře demonstruje Scorseseho odklon od dynamičtějšího stylu jeho dřívějších mafiánských filmů. Násilí zde není „cool“, někdy jej ani nevidíme, jen slyšíme z dálky. Hraje-li během jednoho z mordů v autě rozverná písnička, pak jenom proto, že ji řidič pustí v rádiu, aby přehlušil chrčení škrcené oběti. ___ Frankovým černým svědomím, připomínkou jeho hříchů a neslučitelnosti násilného chování s pocitem bezpečného domácího zázemí, je jeho dcera Peggy. Díky ní nám dochází, že Frank slovy zaplňuje citovou prázdnotu a odvádí pozornost od svého nitra k vnějšku. Jakkoli se Frankův vztah k dceři může v kontextu příběhu, v němž umírají lidé, vybuchují auta a mafiáni uplácejí vrcholné politiky, jevit jako něco druhořadého, právě on nejlépe vypovídá o tom, jak se cítí a po čem především touží: odejít na onen svět smířený se sebou i se svými blízkými. Gró filmu tak přes prvotní zdání nepředstavuje Frankův průnik do struktur italoamerická mafie a odborů, nýbrž to, co kvůli svému kariérnímu postupu ztratil. Důležitější než zevrubný popis světa podsvětí a věcné zachycení Frankových pracovních postupů, se jeví civilní dialogy a čas trávený v rodinném kruhu. Irčan je především intimním dramatem o nefungujících vztazích a stále přítomnosti smrti, jejíž zárodky si neustále neseme v sobě (jak si uvědomujeme i díky digitálně omlazeným hereckým veteránům), ne velkou mafiánskou ságou. 95% Zajímavé komentáře: novoten, Triple H, Glowski, F.W.Colqhoun, BOURQUE, Joedas HellsAngel ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (39)
- Filmový (i skutečný) Frank Sheeran (Robert De Niro) je ve válečných vzpomínkách příslušníkem americké 45. pěší divize. Ta se za války dopustila masakru válečných zajatců v koncentračním táboře Dachau, který je zobrazen v jiném Scorseseho filmu Prokletý ostrov (2010). Sheeran byl tomuto masakru také přítomen. (Martensson35)
- Téma dění ohledně Jimmyho Hoffy bylo zpracováno též ve snímku Hoffa (1992), kde ho hrál Jack Nicholson. (AlDelon)
- Frank „The Irishman“ Sheeran (Robert De Niro) byl skutečný mafián, psychopat a několikanásobný vrah. Za 2. světové války zabíjel neozbrojené válečné zajatce a bavilo ho, když je nechal vykopat si vlastní hroby. Po válce se živil nájemnými vraždami. [Zdroj: Novinky.cz] (Duoscop)
Reklama