Irčan

Takéto mafiánky moc nepozerám, pretože ma obvykle nebavia dlhé reči a to podsvetie gangstrov okolo. Asi aj preto som nevidel Kasíno a Mafiánov. Na toto som bol celkom zvedavý, obzvlášť na to omladenie hercov a celkovo ma zaujalo, že sa príbeh odohráva naprieč niekoľkými rokmi. Tradičné Scorseseho obsadenie opäť nechýba a na to, aké je to dlhé, to je celkom dobré a moc mi ani nevadilo, že to malo tri a pol hodiny, pretože strih filmu je tak rýchly, že nás nenechá nudiť. Scorsese rýchlo a stručne preskakuje pasáže a nikde sa moc nezdrží čo je fajn, pretože to šľape pomerne dobre. A šľape to dobre aj kvôli dobrým dialógom, ktoré majú šťavu. Filmu sa celkom darí budovať napätie, popravy majú šťavu rovnako tak aj starnúci De Niro a aj keď sa tam udeje toho pomerne veľa, na konci to nezanechá takmer žiadne emócie. 75% - 4* (19.02.2020)

Vypravěčsky určitě nejokázalejší film roku. Scorsese to má pořád v malíku a jednotlivé scény i časové vrstvy mohutné story propojuje v hladké a konzistentní návaznosti. Na oko složitý děj s mnoha postavami a motivy z řad vysoké mafie i politiky tak nepůsobí v jeho podání vůbec chaoticky, naopak už od první dlouhé kamerové jízdy chytne za pačesy a zkrátka nedovolí, aby divák příběh hlavního hrdiny hluboce neprožil - na rozdíl od Casina a částečně i Mafiánů, kteří byli přeci jen více o specifickém světu postav nežli o nich samotných, je Irishman upřímnou a v závěru i bolestivou zpovědí muže, který žil, zabíjel, poslouchal příkazy a také cítil. Konec jedné éry, kterou si vždy rád zopakuji i na stará kolena, v křesle a s bagetou namáčenou do ovocné šťávy. Omlazování v pohodě a hlavně opodstatněné, samotní herci pak, především Pesci a Pacino, podobně boží jako na vrcholu fyzických sil. (24.12.2019)

Taxe ten Marťas nakonec přece jen ještě došoural ke svému kopytu. Z posledních sil poskládal dosud žijící členy svého ňujorského gengu a napajcoval je Geriavitem, aby po nekonečných čtyřiadvaceti letech točení sice filmařsky dokonalých, ovšem meganudných, morálně diskutabilních či katastrofálně obsazených sebelaskačů zase chytil kozu za nozdry a ukázal, kde je jeho neochvějně nedeflorovatelné místo v análech světové kinematografie. A pokud on a Bobík s Pičínem nevypáčí z Klinta číslo na jeho geriatra, může to být dost dobře i labutí plíseň asi nejvýraznější filmařské generace všech dob. Čili o mrtvých jen dobře, a s ohledem na to, že solidních filmů o mafii je jako cigánských absolventů ČVUT, vyhnu se srovnávání s Marťasovými mástrpissy, tedy Kasinem a Mafiány, následnému dštění síry nad hemoroidocidní stopáži ne až tak chytlavého příběhu s tunami zbytečné vaty, poukazování na mnohem zdařilejší a záživnější adaptaci trampot zmrdského, kariéristického a egomaniakálního předsedy Kontrarevolučního odborové hnutí, jakož i konstatování, že kluci v podstatě už jen chabě recyklují nevýrazné karikatury sebe samých z předchozích opusů. I tak to je rozhodně nadstandard, u něhož se omezím pouze na tři podstatné výtky. Rozhodně neměli ty geronty omlazovat, ať už digitálně, nebo najmutím Priscily, královny pouště do maskérny, a místo toho radši obsadit mladší verze podobnými herci, jak to Tenkrát v Americe udělal Serdžio. Takhle hoši místy vypadají, buď jako by je někdo právě exhumoval, nebo jako vyžilí transvestiti s alergií na včelí jed, co se právě vrátili z vykuřování úlů. Netflix zjevně držel Marťase za rejtyngové koule, takže to tam je jeho naprudko podávané a roztomile naturalistické explicitní násilí. No a poslední výtku bych rád adresoval přímo lokalizátorovi Netflixu, který se patrně z celé své pravopysné a lyngvystycké erudyce domívá, že dvojpísmenné názvy filmů jsou na ukojení hloupých lopat příliš krátké: „Já a všichni Norčani, Finčani, Polčani a dokonce i pár Maďarčanů si o tobě myslíme, že jsi totální Pičan!“ (28.11.2019)

Odbory vs. vláda v Americe 70. let, to mě zrovna nebere. Svižností vyprávění a poutavým zobrazením mafiánského světa je to ale téměř taková pecka jako Goodfellas. Navíc se zde pohybujeme mnohem výš, mezi nejvyššími šaržemi americké mafie v Americe daného období. De Niro to má s umělou mladou tváří se starýma očima nejtěžší, v první polovině je potřeba si na digitalizaci zvyknout. Svého zabijáka hraje v tradičním pojetí, jak ho máme z podobných rolí vžitého. Pacino je originálnější, Hoffu stělesňuje excentricky, s politickým entuziasmem, obrovskou hrdostí a morálně nejčistšími úmysly z celé party. Nejvýraznější herecký výkon filmu. Pro mě největším potěšením byl ovšem Pesci, tichá voda která o životech rozhoduje. Z apatického šílence s nožem v ruce (Goodfellas) k megavlivnému hráči s citem pro mafiánské šachy, na kterého se můžou spolehnout všechny strany. Bravurní v každé scéně. Keitel dostává minimum prostoru, zato v postavě jednoho z nejrespektovanějších kápů dané doby. Režijní trademarky, které ještě více vyniknou při opakovaném shlédnutí. Vrcholní scéna, u které tuhne krev v žilách, podkreslena ne napínavou hudbou, ale absurdním dialogem o rybách. Stopáž vůbec nevadí, tato “road-movie” je o nostalgickém potěšením z Martiho unikátního stylu a legendární herecké interakce, jak je už v dalším filmu nezažijeme. (30.11.2019)

Když Irčan po zhruba dvou hodinách opouští přepínání mezi dvěma vyprávěcími rámci a třemi časovými rovinami, spoluurčující rytmus filmu, vychází najevo, že hlavním cílem Frankovy cesty ve skutečnosti nebyla svatba. Do road movie rámce zároveň vstupuje jedna podstatná postava z Frankovy minulosti. Film se oproti zvyklosti, kdy s blížícím se koncem dochází ke zrychlení tempa, stává pomalejším a soustředěnějším, upouští od řady odboček a přeskakování mezi mnoha lidmi a událostmi. Uvědomujeme si, že vzpomínka na danou událost má pro Franka zásadní význam a chce ji vylíčit co nejpodrobněji, krok za krokem, minutu po minutě. Díky kontextu poskytnutému předchozími dvěma hodinami současně chápeme, k čemu se schyluje a co jednotlivé postavy prožívají. Dochází nám, že Frank od začátku jen plnil další ze svých misí, na jejichž konci zpravidla dojde k vymalování nějakého kvartýru. ___ V prvním vyprávěcím rámci se Frank nachází v poslední fázi svého života, těsně před smrtí. V tom druhém ke smrti směřuje. Zdá se, že se veškeré události v jeho životě určitým způsobem týkají umírání a smrti. Odtažitý přístup k zabíjení dobře demonstruje Scorseseho odklon od dynamičtějšího stylu jeho dřívějších mafiánských filmů. Násilí zde není „cool“, někdy jej ani nevidíme, jen slyšíme z dálky. Hraje-li během jednoho z mordů v autě rozverná písnička, pak jenom proto, že ji řidič pustí v rádiu, aby přehlušil chrčení škrcené oběti. ___ Frankovým černým svědomím, připomínkou jeho hříchů a neslučitelnosti násilného chování s pocitem bezpečného domácího zázemí, je jeho dcera Peggy. Díky ní nám dochází, že Frank slovy zaplňuje citovou prázdnotu a odvádí pozornost od svého nitra k vnějšku. Jakkoli se Frankův vztah k dceři může v kontextu příběhu, v němž umírají lidé, vybuchují auta a mafiáni uplácejí vrcholné politiky, jevit jako něco druhořadého, právě on nejlépe vypovídá o tom, jak se cítí a po čem především touží: odejít na onen svět smířený se sebou i se svými blízkými. Gró filmu tak přes prvotní zdání nepředstavuje Frankův průnik do struktur italoamerická mafie a odborů, nýbrž to, co kvůli svému kariérnímu postupu ztratil. Důležitější než zevrubný popis světa podsvětí a věcné zachycení Frankových pracovních postupů, se jeví civilní dialogy a čas trávený v rodinném kruhu. Irčan je především intimním dramatem o nefungujících vztazích a stále přítomnosti smrti, jejíž zárodky si neustále neseme v sobě (jak si uvědomujeme i díky digitálně omlazeným hereckým veteránům), ne velkou mafiánskou ságou. 95% Zajímavé komentáře: novoten, Triple H, Glowski, F.W.Colqhoun, BOURQUE, Joedas HellsAngel (15.01.2021)