Muž, ktorý luže

Tento film z francouzsko-československé koprodukce je jedním slovem zvláštní. Alain Robbe-Grillet v tomto snímku důsledně popírá konvenční vypravěčské postupy, rezignuje na dějovost ve smyslu logického sledu událostí, uvádí diváka protikladnými pohledy na věc do rozpaků a ve výsledku ho dokonale mate. Hlavní postavou je Boris "Ukrajinec" Varisa (Jean-Luis Trintignant), který má snahu vyprávět svůj příběh, ale s každou scénou vyvrací svá předchozí tvrzení a balancuje mezi zcela protikladnými polohami. Popírá vlastně i sám sebe, když se v samém úvodu filmu představuje jako Jan Robin, z něhož se vyklube Borisův domnělý přítel. Film je komplikovaný a divák se vlastně ani v závěru nedoví, co je lež a co pravda. Robbe-Grillet si hraje s těmito hádankami opravdu důsledně, přechází z reálného prostředí vesnice do představ Borise a zase zpět, aniž by k identifikaci tohoto přechodu dával více indicií než je nezbytné. Muž, který lže je vzdáleně jakýsi Kafkovský příběh, který stylem velice připomíná Resnaisův film Loni v Marienbadu (ke kterému Robbe-Grillet napsal scénář). Muž, který lže je náročný snímek, který není vhodný k sobotním večerům... Pokud se ale divák nechá přemluvit k Robbe-Grilletově hře na hádanky, pak lze v tomto filmu najít nesporné kvality. (02.10.2006)

Zmatenost Borisovy mysli, týkající se jeho vlastní identity, byla naneštěstí přenesena do celkového pojetí filmu. Biblické obrazy s erotickým nádechem, které obstarávají svými těly tři krásné slečny, bylo to jediné, co jsem si ve filmu skutečně užil. Příběh o hledání svého pravého JÁ, vyplněný podivným absurdnem - chvílemi slibně připomínající Juráčka - a fantazijní realitou, byl tím vším jednoduše překořeněný. Celkový děj mohl mít zcela jiný směr. V tomto provedení se v mých očích točí v kruhu, ze kterého ho nedostal ani závěr. (18.04.2015)

Velice zvláštní film s naprosto výstižným názvem. V labyrintu lží se ztrácí nejen divák, ale i hlavní protagonista příběhu. Všechny ženské postavy v této vesnici vypadají a chovají se jako z erotického filmu, nezvyklá střihová skladba spolu s nesouvisející ruchovou složkou zvuku udržují diváka ve střehu, kameraman předvádí ukázkovou práci s obrazem a mezi tím vším stojí jako středobod celého snímku skvělý Jean-Louis Trintignant. (19.06.2009)

Já vím, že když člověk lže, tak musí často přeskakovat z jednoho na druhé, jeden vymyšlený příběh se musí zkombinovat s druhým, až je z toho v hlavě zmatek a jen ti nejzdatnější to vše dokáží udržet pohromadě. Chápu dobře, o co tvůrcům šlo a vlastně se jim to i povedlo. Ale co je to platné, když mě to jako diváka šíleně nudilo a neustále jsem se musel do sledování nutit, pořád si říkat, vždyť jde přeci o zobrazení lhaní. Takhle by ale filmy fungovat neměly. (08.09.2009)

Muž, ktorý luže je názov, ktorý nám povie o filme úplne všetko. Dôvod prečo sa tak deje a prečo ten muž neustále luže sa nedozvieme. Vo filme prevládajú krásne obrazy umocnené ešte aj strihovou skladbou, ale výsledný dojem je aspoň pre mňa rozpačitý. Film je plný odkazov a obrazov a citácií a využíval rôzne štýli ale emóciu som z toho necítil a na zmysel, alebo myšlienku tam bolo tých vecí veľa. Ako slovenský experiment s formálnou a príbehovou stránkou je to výborné, ale chcelo to niečo viac. Niečo podnetné, niečo prirodzenejšie. Všetky pózy a klamanie diváka mi prišlo po chvíli iritujúce a následne nudné. Jeden z tých príkladov, kedy forma zvíťazila nad obsahom vo všetkých smeroch. (31.05.2012)