Kanárek

Přesto že je snímek starší, neztrácí se, jako jednohubky. Každý si tam najde určitě to své. Mě se nejvíc líbil Schmitzer, jak mu vysvětloval, jakým způsobem to svinstvo z něho dostane. Odvykačka byla správně drsná a věřím, že je to jen slabej čajíček, co je pak v reálu. Myslím, že si s pivkem vystačím... (24.02.2015)

Jako experiment celkem zajímavý. Zajímavý hlavně formou. Líbila se mi hlavně ta mixáž jakoby dokumentu, životopisu a příběhu. Je to vlastně takovej životopis tohohle filmu. Myslím, že Tauš má celkem talent. I když ta posedlost Tarantinem je trošku moc přehnaná. Takže říkám, že střípky z filmu jsou na dost dobré úrovni. Bohužel celkově jako film mi to nějak nejde do krevního oběhu. Ten film je mi do žil dáván spíš násilně skrze narkomanskou jehlu. Tauši Tauši, tys byl asi v rauši. Nejvíc mě pobavilo, jak se oblíkl do obleku jak americkej mafián a pak ho přepadli holomci, chch. (21.07.2008)

"Viktore... Vikouši... už mě to pokouší...Viktore, máš to radši rukou, nebo pusou?" ... Než absolvovat cokoli s touhle satorií, tak taky radši skončim na WC a budu si píchat herák. Jinak potenciál filmu bohužel ubijí všudypřítomný afekt v projevu všech (!) herců i neherců. Plus ta počáteční scéna diváka, který neví, o co jde, a že se to pak trochu uvolní, spolehlivě odradí (s tim Tarantinem to fakt přehnal). Což je trochu škoda. Ale má to i úsměvné momenty a námět není špatný, navíc je to, zřemě vlivem autobiografických prvků v rámci terapeutické snahy vypořádat se s minulostí a zkušeností, natočené tak trochu jinak. (06.03.2015)

Z mého pohledu strašně nevyvážený film. Chvílemi jsem se strašně nudila a bylo mi trapně za postavy na jejich jakože dekadentních večírcích, ale byly i chvíle, kdy mě film strhl, a to především artovým obrazem. Pak mi zase přišlo, že některé záběry vypadají jak z reklamy (a to nemyslím ty, kde se natáčela reklama). Povedené mi přišly pasáže s Mejlou, ať už byl v obraze a něco vyprávěl, nebo ať zněla jeho hudba. Ale s čím jsem celou dobu bojovala, byla plochost a povrchnost postav. Od člověka, který si sám prošel závislostí jsem čekala víc upřímnosti a otevřenosti. Třeba mi z toho filmu vůbec není jasný, proč začal brát. Týpek si natáčí film do školy, do toho nějaký reklamy, přijde za ním nadržená milfka a začne ho svádět a bum, týpek na hajzlíku díru v žíle s kaluží krve pod sebou. Milfka ječí a prchá. To jsem se smála. A v dalším záběru už vybydlenej byt. Postava Mikiho, jakéhosi temného démona, který za sebou nechává spoušť, mi přišla už úplně mimo. Taky jsem nepobrala kotelníka v podání Schmitzera. Schmitzer tedy výbornej, ale kdo to byl, proč se s ním Viktor kamarádil... a jak je možný, že stačilo, že dal Viktorovi přes hubu, spálil mu brašnu s nářadíčkem, a on nastoupil do léčby? A pak ty scény Bohnic. Opravdu v devadesátkách byli všichni lidi v léčebně punkáči a alternativci ve svých early twenties? To už jsem si připadala jako v Mravenci nosí smrt. Na druhou stranu mi přišlo pěkný, že si ve filmu zahrál terapeuta skutečný bohnický terapeut Jílek. Mám z toho takový rozporuplný pocit, spíš mi to prostě přišlo jako taková filmová póza, která často pěknou formou vypráví trochu přehnanej a přetaženej příběh o nahodilých dvourozměrných lidech. Snad byl umělecký i lidský záměr jinačí, přijde mi, že musel být, mimo jiné třeba proto, že se na tom filmu podílela řada skvělých osobností, ale bohužel za mně nezazněl. (18.06.2016)

Nie je zlé občas si pozrieť niečo celkom iné ako klasická filmárčina. Takýto napohľad amatérsky dokumentárny film, ktorý vychádza z osobných skúseností režiséra, scenáristu aj herca v jednej osobe, ma zaujal aj napriek všetkým jeho muchám, skoro nepočúvateľnej hudbe a absencii súvislého deja. Všetky príhody na ulici alebo drogové delírium vyzerali fakt reálne a to aj pri asi veľmi skromnom rozpočte. Zbožňovanie Quentina Tarantina tvorcami a opakovanie celých pasáží z Pulp Fiction vyznelo dokonca príjemne a pravdivo. (28.01.2015)