Kanárek

Z mého pohledu strašně nevyvážený film. Chvílemi jsem se strašně nudila a bylo mi trapně za postavy na jejich jakože dekadentních večírcích, ale byly i chvíle, kdy mě film strhl, a to především artovým obrazem. Pak mi zase přišlo, že některé záběry vypadají jak z reklamy (a to nemyslím ty, kde se natáčela reklama). Povedené mi přišly pasáže s Mejlou, ať už byl v obraze a něco vyprávěl, nebo ať zněla jeho hudba. Ale s čím jsem celou dobu bojovala, byla plochost a povrchnost postav. Od člověka, který si sám prošel závislostí jsem čekala víc upřímnosti a otevřenosti. Třeba mi z toho filmu vůbec není jasný, proč začal brát. Týpek si natáčí film do školy, do toho nějaký reklamy, přijde za ním nadržená milfka a začne ho svádět a bum, týpek na hajzlíku díru v žíle s kaluží krve pod sebou. Milfka ječí a prchá. To jsem se smála. A v dalším záběru už vybydlenej byt. Postava Mikiho, jakéhosi temného démona, který za sebou nechává spoušť, mi přišla už úplně mimo. Taky jsem nepobrala kotelníka v podání Schmitzera. Schmitzer tedy výbornej, ale kdo to byl, proč se s ním Viktor kamarádil... a jak je možný, že stačilo, že dal Viktorovi přes hubu, spálil mu brašnu s nářadíčkem, a on nastoupil do léčby? A pak ty scény Bohnic. Opravdu v devadesátkách byli všichni lidi v léčebně punkáči a alternativci ve svých early twenties? To už jsem si připadala jako v Mravenci nosí smrt. Na druhou stranu mi přišlo pěkný, že si ve filmu zahrál terapeuta skutečný bohnický terapeut Jílek. Mám z toho takový rozporuplný pocit, spíš mi to prostě přišlo jako taková filmová póza, která často pěknou formou vypráví trochu přehnanej a přetaženej příběh o nahodilých dvourozměrných lidech. Snad byl umělecký i lidský záměr jinačí, přijde mi, že musel být, mimo jiné třeba proto, že se na tom filmu podílela řada skvělých osobností, ale bohužel za mně nezazněl. (18.06.2016)

Udivuje mě, že Kanárek má takovéto hodnocení! Já tento snímek považuji za jedne z nejoriginálnějších a nejzajímavějších projektů českého filmu! Osobní zkušenost režiséra, Plastic people, zajímavá kamera a režie z něj dělají dle mého názoru velmi kvalitní počin! A jeho "poselství" či lépe řečeno myšlenka s jejím vyobrazením a zpracováním mě opravdu velmi zaujala! Ať se daří Viktore:) (24.04.2009)

Přesto že je snímek starší, neztrácí se, jako jednohubky. Každý si tam najde určitě to své. Mě se nejvíc líbil Schmitzer, jak mu vysvětloval, jakým způsobem to svinstvo z něho dostane. Odvykačka byla správně drsná a věřím, že je to jen slabej čajíček, co je pak v reálu. Myslím, že si s pivkem vystačím... (24.02.2015)

Jako experiment celkem zajímavý. Zajímavý hlavně formou. Líbila se mi hlavně ta mixáž jakoby dokumentu, životopisu a příběhu. Je to vlastně takovej životopis tohohle filmu. Myslím, že Tauš má celkem talent. I když ta posedlost Tarantinem je trošku moc přehnaná. Takže říkám, že střípky z filmu jsou na dost dobré úrovni. Bohužel celkově jako film mi to nějak nejde do krevního oběhu. Ten film je mi do žil dáván spíš násilně skrze narkomanskou jehlu. Tauši Tauši, tys byl asi v rauši. Nejvíc mě pobavilo, jak se oblíkl do obleku jak americkej mafián a pak ho přepadli holomci, chch. (21.07.2008)

Hlavní hrdina (čili rejža, autor, herec, vlasáč a tak dále v jedné osobě) pro mě oplývá úžasným charismatem, takže mu s radostí odpouštím typicky neherecký projev. Celý film se nese na těžko přístupné, nepřátelské vlně, se kterou divák musí bojovat - a to jsem si parádně užila. --- 2.1.2020: Dala jsem si promítání po deseti letech a pořád dobrý. Viktor Tauš vskutku v jednu chvíli byl nejkrásnější muž na planetě, škoda, že jen takovou chvilku, a škoda, že z toho kromě Kanárka nic nebylo. (16.08.2010)