Ezop

Zaujímavý film s neobyčajnou výpravou, stredomorským prostredím, niečo také nebolo v našom filme bežné vtedy a nie je ani dnes. Ezop a jeho boj za slobodu mohol byť tŕňom v oku starému režimu, ale podobenstvo bolo len mierne, takže sa čudujem, že film bol v trezore. Mnohé scény sú zaujímavé, použitie krátkych bájok trefné, ale celok mi unikal a veľa scén nedávalo zmysel. Hlavne tanečné, spevácke a recitačné mi išli dosť na nervy. Najlepšia bola stredná časť pôsobenia Ezopa v Delphi, tam nechýba humor a spád deja s Kemrom a Filipovským. Liškova hudba, ako vždy, vytvára nepokojnú dramatickú atmosféru. –––– Věčným zůstalo jenom moře. A lidská hloupost. Všechno ostatní je smrtelné. –––– Jsi hloupý, Ezope, a vymejšlíš si hloupé bajky. (16.04.2015)

Filmové historické eposy obvykle používají určitý druh narativního komentáře, který nás uvádí do děje (informace o času, místě, postavách, konfliktu…). Tyto filmy pak mají podobu jakéhosi dějinného exkurzu, ve kterém se dozvídáme o zapomenutých událostech, nebo je nám skrze historii sdělován nadčasový příběh. Jen málokdy ale bývá tento komentář natolik sebeuvědomělý a zpřítomněný v samotném vyprávění, jako v případě Ezopa. Nelze se přitom divit, protože režisér Rangel Valčanov s podobnými „vnějšími narativními rámci“ pracoval opakovaně. Postava Ezopa se nám ve filmu zjevuje právě jako „nesmrtelná“ (protože mýtická) figura, jejíž duch přežívá navzdory fyzické smrti. Motiv smrti je navíc v závěru (doslova) shazován jejím opakováním, kdy jsme komentářem vedeni k uvědomění (nadčasového) významu události . Zamezuje se tak jakémukoli vciťování se do osudu postavy. Výsledkem je moralita o vzpouře proti totalitnímu systému (otroka proti svým pánům) a úvaha nad svobodou, která v době uvedení snímku mohla působit podvratně. Na rozdíl od hollywoodských historických eposů (např. 300 Sparťanů), kde byla historie často přibarvována, aby utvrzovala dominantní hodnoty, získává Ezop body za příklon k subverzi, ale jinak bohužel působí trochu vyčpěle. (19.01.2013)

Kostra příběhu slouží prakticky jen ke slepení Ezopových tezí, vše je příliš doslovné - na antické drama odkazující chóry, slow-motionové emoční záchvěvy hlavního hrdiny nebo jeho moralistické proslovy ze "současnosti". Na jedné straně snaha o realističnost, záběry násilí nebo třeba odhaleného prsa, na stranu druhou občas až otravná stylizace. A kdo by nevěřil, že Čepek může někdy vypadat špatně, postava faraona s ofinkou je mu odpovědí. (09.02.2013)

Nadčasové podobenství o touze po svobodě vzniklo v bulharských přímořských exteriérech. Film musel skončit v trezoru nejen kvůli proklamované svobodě, ale také proto, že v řadě alegorií a narážek ukazoval na okupaci Československa sovětskou armádou. Ač doba v něm takto zanechala stopy, čas nic na aktuálnosti neubral. Netřeba chodit daleko, vždyť jen Ukrajina je co by kamenem dohodil. Vzdušné pestrobarevné kostýmy, šperky, oblečení kněží i vojáků - stopa Ester Krumbachové je nezaměnitelná. A věřím, že jako u řady snímků 60.let se i zde minimálně radou podílela na výtvarném řešení mnohých scén (hodování, přijímání darů v Delfách či zdánlivě nekonečné zástupy lemující ostré skály na pobřeží). Silné herecké trio Kemr, Macháček a Lukavský je skvěle doplněno Kalojančevem. Pozorný divák si může vychutnat nejen řadu Ezopových bajek, ale i rozličné úvahy na téma společnost, poddanství (otroctví), svoboda, chudoba či válka. Výtvarná kamera je doprovázena skvělou hudbou Z.Lišky (občas jsem měl pocit, jako bych se objevil v Malé mořské víle). (07.03.2015)

Ezop Arnolda Bronnena patřil v dobách mého dospívání k "povinné literatuře". Aby také ne! Na jeho bajkách (víc než na jeho životě) se dá postavit celé pojetí světa a bytí - mohlo by se třeba začít tou o hroznech, nezralých proto, že jsou příliš vysoko. Ezopovské příměry jsou nejen mravoučné, ale i vtipné, a vztahují se k němu stejně jako k ostatním. Když (v českém překladu Bronnenovy knihy) uvažuje: "Chceš-li vykakat pěknou kupku, hlaď se jak Solón po svém pupku", víme, že tahle metoda u něj fungovat nebude, že je jen pro svobodné a bohaté... Valčanovův film se na Ezopa dívá podobně, jako na bojovníka za svobodu, svoji i své komunity, jak na vtipálka, který nešetří druhé ani sebe. Přesto, že není úplně přesvědčivý a dotažený, a je snad až příliš podřízen estetice "československého filmového boomu šedesátých let", patří k filmům, které přežily se ctí. (10.06.2015)