Divotvorný klobouk

Vizuálně celkem milé, avšak forma i obsah naprostá katastrofa = nekoukatelná, otravná slátanina, totálně šantánově přemuzikálovaná, žánrově povšechná. Dokonce i jinak skvělý Rašilov je tady dokonale přiškrcený. Děj podaný jako rozplzlá uzpívaná fraška. Nebyl to nechtěně a nevědomě první pokus o "novou vlnu"?  Nie mehr, danke! (04.07.2023)

Den nedožitých stých narozenin Alfréda Radoka jsem oslavil opětovným shlédnutím torza filmu, který tenkrát soudruzi nerozdýchali. A přitom to byla jen letitá klasická divadelní fraška. Jsou tam zajímavé záběry kamerou, pár dobrých herců a film jako celek jakž takž funguje. Co ale vlastně tenkrát chtěl natočil pan Radok, se už asi nedozvíme. :( (17.12.2014)

Že byl pořádně zkrácen, je na filmu bohužel vážně znát. Hezká nálada, která mě nutila sledovat ho od začátku do konce s úsměvem, podupávat si nohou do rytmu a málem si i prozpěvovat jednoduchoučké kramářské refrény, naštěstí neutrpěla. Radokova režie je nesmírně živá, kamera si hledá zajímavé úhly a jen málokdy je v klidu, více než zmínku si určitě zaslouží také Sternwaldova chytlavá hudba. V Divotvorném klobouku se navíc sešla řada skvělých herců, z nichž ovšem málokdo dostal tak velký prostor, jaký by si zasloužil (což asi bude hlavní důsledek zkrácení). (15.12.2014)

Roztomilý a zručně natočený snímek podle Klicperovy předlohy, jenž takřka neakcentuje sociální stránku příběhu. Divotvorný klobouk je zajímavý i jako muzikál a může se pochlubit nápaditou a typicky radokovsky originálně použitou hudbou. Dobrý herecký výkon pak podává především Saša Rašilov v roli přihlouplého chamtivce od kosti. (11.10.2006)

"Není proto Radokův film pokusem o mistrovství formy, ale dílem formalistickým, dílem, které varuje. Tento zásadní přístup autorův k zfilmování Klicpery se projevuje i v hudbě a většinou i v hereckých výkonech, které nepřesahují průměr operety. Výjimkou je jen Koliáš laureáta státní ceny Saši Rašilova. I on je však šněrován režisérovým formalismem." Slova filmového kritika Jana Klimenta, zástance ortodoxního marxleninského pohledu na umění, který patřil k vůbec nejděsivějším postavám domácí poúnorové žurnalistiky, následovaný ještě několika dalšími křiklouny, zůstávají do jisté míry výmluvnou reflexí doby, ve které Radokův snímek vznikal. Útočná divadelní hra obrozeneckého dramatika Václava Klimenta Klicpery provokovala komunistické cenzory už svým zpracováním a zcela atypickou stylizací do podoby muzikálové veselohry. Rozverný příběh o lidské hlouposti, symbolizované lakomým městským kupcem, kterému je v závěru nasazena na hlavu místo zázračného klobouku oslí hlava, totiž až nebezpečně připomínal události a okamžiky, související s právě probíhajícími čistkami v řadách odpůrců (i přívrženců) komunistické strany. Bouře, která se po premiéře filmu rozpoutala, smetla nejen ctižádostivého a nepřizpůsobivého Radoka, ale i veškeré pokusy vymanit český film z bahna apatie a podprůměrnosti. Saša Rašilov v roli chamtivého Koliáše ovšem ukázal i druhou tvář svého mimořádného dramatického talentu – v jeho pojetí bezcitného lakomého škudlila a zároveň hlupáka se snoubí grotesknost s odpudivostí. Divotvorný klobouk, jakkoliv zavržený a neuznávaný, tvoří jeden z důležitých filmových vrcholů jinak velice skromné režijní tvorby Alfreda Radoka, nacházejícího umělecký azyl teprve v realizaci legendární Laterny magiky a později také na scéně Městských divadel pražských. (27.03.2010)