Looper: Nájomný zabijak

9/10. Byl jsem odpálen. Po dlouhé době něco, u čeho jsem si neříkal - "to jsem už někdě viděl!". Jasně, druhá polovina není z diváckého hlediska tak vyšponovaná jako ta první a jo, několikrát jsem si říkal "proč to dělaj tak složitě, když by to šlo vyřešit takhle?"... ale to je fuk. Řemeslně parádní, u několika scén jsem uznale pokývl hlavou a duo Levitt x Willis hrozně super. Navíc to celý působí děsně nehollywoodsky a to já tuze rád. Fakt supr komornější scífko. (08.01.2019)

Nevím, kdy přišel onen moment, ve kterém většina hollywoodských tvůrců usoudila, že se nic nevyrovná příběhu o cestování časem, zato vím, že já mám po každém podobném filmu chuť poslat scénáristu na kurz elementární logiky. Dobře, vím, že je to ohraná písnička, ale proč, proč, proč jsou z racionálního hlediska všechny tyhle filmy naprosto nesmyslné? Zaprvé, Looper je postaven na premise, že neexistuje žádná možnost svobodné volby. Ptáte se proč? Protože Bruce Willis si před třiceti lety prožil to, co si má dnes prožít Joseph Gordon-Levitt. (Pokud by se totiž Joseph jen jedinkrát zachoval jinak než kdysi Bruce, znamenalo by to, že jejich životy neprobíhají totožně, a Josephovi by tedy mohlo být jedno, zda Bruce zabije. Vlastní popravu by tím nekonal, protože jeho vlastní život by se odvíjel na základě toho, jak se za třicet let rozhodne někdo úplně jiný.) Shrnuto, podrženo: Joseph je jen robotem bez jakékoliv možnosti zachovat se v jakémkoliv okamžiku jinak než tisíce kopií, které přišly před ním. Zadruhé, myslela jsem si, že kartézský kruh (příčina je důsledkem a důsledek příčinou) patřil do doby Descartese, ale je vidět, že někteří ho spokojeně dokáží narvat do příběhu i v jednadvacátém století a lid bude slintat blahem nad tím, jak geniální konec to má. [SPOILER] Takže Bruce Willis zabil chlapcovu matku a tím z něj udělal zločince. A jelikož kluk byl zločincem, tak Bruce Willis zabil jeho matku. Vidíte to kruhové uvažování? Čin Bruce Willise je příčinou chlapcovy kariéry. A chlapcova kariéra je příčinou činu Bruce Willise. Důvodem toho, proč se stalo A, je B. Jenže důvodem toho, proč se stalo B, je A. [KONEC SPOILERU] Možná si teď říkáte, že ve filmu logiku hledat nemám. A možná máte pravdu. Jenže až budete jednou sedět u zdlouhavého filmu, který ztratí nápaditost v prvních deseti minutách, který má jedinou zajímavou scénu (Willisův příchod na první adresu) a jehož pointu odhadnete již v polovině (přičemž si následujících 40 minut přejete, abyste se pletli), může se stát, že přemýšlení nad celým konceptem příběhu bude tou zajímavější součástí vaší návštěvy kina. Závěrečná poznámka: Ano, uvědomuju si, že vyhnout se v příběhu o cestování časem logickým nesrovnalostem je složité až téměř nemožné. Ale proč tedy na podobné téma neustále točit další a další filmy? (11.10.2012)

Čekal jsem jinačí nářez.... Johnson měl k dispozici zajímavé ingredience, od námětu až po duo Levitt-Blunt, nicméně výsledek je poněkud mdlý. Předkládání hlavní dějové linie není plynulé a divák si toho až nebezpečně často všímá. Osobně bych snad radši, kdyby byl Looper sebeparodující béčko, než tohle vystajlované NIC, protože když z kina odcházíte s takovým tím "nijakým" pocitem, mluví to za vše - 60%. (11.10.2012)

Nedopečené, Bruce Willis umí časem cestovat podstatně lépe (zdravím 12 opic). Looper je další z těch nových sci-fi filmů (Moon, Zdrojový kód, Vyměřený čas...), na nichž je sice sympatické, že se obejdou bez obřího rozpočtu, a které v milovnících žánru vzbuzují naději, že budou originální a neotřelé... Ale tím to končí. V tomto případě se mi sice líbil prvotní nápad, technické provedení i oba herci (Joseph Gordon-Levitt si s rolí Bruce Willise poradil docela obstojně, nebyl ani moc směšný), ale zbytek nestál za mnoho. Hlouposti a nelogičnosti, jedna vedle druhé, za klišovitou pasáž na farmě bych vraždil, no a nejhorší ze všeho byl závěr, ve kterém - SPOILER - hrdina skonal, ale jeho vnitřní hlas mluvil dál. (25.02.2013)

Chybí tomu vyšší princip, jednotící myšlenka, tajemství, něco navíc, co v sobě měl přirozeně zaklíčován Zdrojový kod. Něco, co uvízne v závitech a provokuje další myšlenky, něco, co promění nezúčastněného diváka v uzlíček třesoucí se o osud svých hrdinů. Něco, co se otiskne v přítomnosti a nezmizí v budoucnosti. (14.10.2012)