Ponurý dům

8/8 Klasický román Charlese Dickense z let 1852-1853 milovali již tací jako Chesterton nebo King. Toto je nejnovější adaptace, jež se stala určitým předělem mezi BBC seriály směřujícími k oslavám Dickensova 200. výročí narození. Následoval Oliver Twist, Malá Dorritka, Nadějné vyhlídky a Záhada Edwina Drooda. Obsazení je silné, Carey Mulligan je nádherně křehká a Gillian Anderson výtečná ve svém utrpení, které musí v sobě dusit. Jen si myslím, že 4 nebo 5 epizod by úplně stačilo, 8 je je skutečně příliš. I když to kritické téma o vleklé justici, která ničí celé rodiny po celé generace, je samozřejmě výborné. #bbc (25.04.2019)

Dickens si byl vědom, že každý řádný příběh má končit svatbou... Anglie zhruba v polovině 19. století a jak bývá u tohoto autora zvykem, máme tu sešlost lidí veskrze čestných a obětavých, jakož i bídných a zištných. Chudobince, sirotčince i šlechtická sídla, tam všude se podíváme v příběhu dědického sporu, který požírá své aktéry. Ne že by se chybky nenašly, ale byla to taková úleva od nových českých pohádek, že nezbývá než chválit. Mimochodem, Gillian Anderson se mi mnohem víc zamlouvá v adaptacích klasiky (mimo jiné slečna Havishamová v posledních Nadějných vyhlídkách či Anna Pavlovna ve Vojně a míru) než v rolích "agentek". (25.12.2016)

Sešlost bizarních dickensovských postav z časů viktoriánské Anglie má podmanivou atmosféru a dokonale vykreslené prostředí, obzvláště ponuré lokace. Jedině snad televizní produkce může nabídnout plnohodnotný prostor rozsáhlejším literárním předlohám, což žel film z praktických důvodů pomíjí. Což znamená, že televizní díla Dickensovi sluší, i když jde o delší stopáž. Pro mne jednoduše oslovující téma. (19.05.2012)

15 epizod se ze začátku zdálo až příliš, bála jsem se zbytečné roztahanosti. Nakonec mi to uteklo poměrně rychle. Bleak house je opravdu bleak - příjemně tmavý a ponurý. Pro rozmanité charaktery byli vybráni výborní herci, jejich postavy byly milé, důstojné i odpudivné (nechyběly samozřejmě ani komické a naivní, naštěstí to bylo v únosné míře) A pak tady máme pana Tulkinhorna, postava občas až děsivá - dlouhé záběry v polostínu jsou pro charismatického Charlese Dance jak stvořené. Celá miniserie je povedené zpracování krásného i smutného příběhu. (11.08.2013)

Dickensovy romány se většinou vyznačují ponurou atmosférou, černobílými charaktery (ženy jsou buď andělské, zlé nebo rázovité - muži lakotní, naivní nebo jsou to figurky), téměř nepřehledným množstvím postav a romanticko-pohádkovým dějem, kdy se objevují tajemní neznámí rodiče. Častý je i motiv marného boje se soudní mašinérií. To všechno převedeno na televizní obrazovku vyšlo skvěle. I když zrovna Ponurý dům jsem nečetla, tak myslím, že autorům se podařilo zvěrohodnit a poněkud zpeštřit povahové vlastnosti postav. Mohli je ale trochu víc osekat. Hodně postav se dějem mihne a vlastně ani nemají nijak důležitou roli (umírající dlužník, přítel, který se soudí se sirem Deadlockem, žena, která podporuje africké misiie, její dcera a její manžel...) Bez těchto vedlejších a nedostatečně rozvinutých příběhů bych dala plný počet. /2. 6. 2010/ (02.06.2010)