Tak dlouho tě miluji

Velmi pěkný a smutný snímek s příjemnou hudební složkou. Narozdíl od většiny přítomných bych chtěl vyzdvihnout herecký výkon Elsy Zylberstein, jež je Kristin Scott Thomas rovnocennou hereckou partnerkou, nepředvádí-li dokonce ještě srdnatější výkon. Silné téma k zamýšlení, Philippe Claudel potvrzuje pověst znamenitého vypravěče. (20.06.2012)

Přišlo mi to až příliš kýčovité a příliš vykonstruované. Příjemný soundtrack na pozadí mě sice trochu uklidnoval nicméně jsem nezapadl do děje. Jedna z věcí, co mi velmi vadilo bylo, že sem to prostě a jednoduše neuvěřil. Úchvatná Kristin to jedině držela nad vodou, od chvíle co jsem ji ve filmu poprvé spatřil, mi byla nesympatická, což sice neměl být účel, ale stejně se klaním, jak to zahrála. (11.02.2011)

Naozaj senzitívny a emotívny film, aj keď spočiatku sa javil dosť chladne. Po celý čas si človek snaží držať od hlavnej postavy Juliette odstup, pretože snáď nikto nedokáže pochopiť ako môže matka nad vlastným dieťaťom vyrieknuť ortieľ smrti. Ale je to tak ako sa často deje aj všade okolo nás: Každý súdi naše rozhodnutia, ale nikto sa nepýta aké boli príčiny. A napokon je všetko tak ako povedala Juliette "Najväčším väzením je aj tak smrť vlastného dieťaťa." Film mal ale naozaj úžasnú gradáciu deju, aj keď miestami trochu zdĺhavú - hoci na druhú stranu, neviem ktoré z časti deju by som odstránil. Ale naozaj veľmi hodnotný film, ktorý zanechá na človeka určite dojem. A k tomu ešte tá nádherná hudba, ktorá ešte viac násobí tú jemnú melanchóliu tiahnúcu sa celým príbehom. (21.01.2014)

Postava Juliette v podání vynikající Kristin Scott Thomasové mě doslova a do písmene smetla.. Ona se ocitla na velmi kruté životní křižovatce a zvolila cestu, z níž není návratu, svědomí tu tíž nedokáže unést.. Vyměřený trest přijala beze slova a sama sebe trestá též, mlčením.. Její filmová sestra Elsa Zylbersteinová mě příjemně překvapila, ta snaha z její strany byla patrná a lehce uvěřitelná.. Krásné, leč velmi smutné psychologické drama.. (23.01.2021)

Velice jímavý film, téměř až drásajícím způsobem. Dal by se rovněž jinými slovy popsat jako depka - krystalicky čistá filmová depka, která na senzitivním divákovi nemůže nezanechat stopy. Osobně jsem blízko domněnce, že je to právě tento tklivý pocit, který ve mně sledování téhle depky evokovalo, na němž tento film stojí a padá - a přitom - co je pozoruhodné - je to současně ten samý faktor, který jsem v pokušení tomuto filmu zazlívat. Přijde mi totiž, že tahle podívaná není k divákovi tak úplně fér. Dejme tomu, že většina lidí se asi celkem pozná v postavě manžela Juliettiny sestry, který na svou švagrovou hledí se směsicí nedůvěry, předsudků a (ne)oprávněných obav z toho, že by - coby vražedkyně vlastního dítěte - snad nedejbože mohla ublížit jeho dětem. A tenhle film jako by říkal - nene, ty povrchní pokrytče, všechno je jinak, a kdyby sis dal tu práci, zjistil bys, jakým peklem si tato žena prošla, a skutečnost prostě bývá složitější, než se na první pohled může zdát. A to mi - a to se na mě nezlobte - nepřijde dvakrát fér. Krajní zkušenost, kterou si postava Juliette prošla, je natolik ojedinělá, že mi osobně přijde lidsky pochopitelné to, jak se k ní většina postav ve filmu chovala. Čili empaticky chápu vnitřní pochody lidí, kteří se na postavu Juliette dívali s krajní podezřívavostí (sám bych se na jejich místě nechoval jinak), a naopak nerozumím motivaci postav, kteří s ní jednali vlídně. Tohle je opravdu výborně natočený film se vším všudy, samozřejmě, ale osobně si myslím, že je toho zde už moc, a mám problém to rozdýchat. Závěr je k nesnesení tísnivý - jakoby mě ten film otočil vzhůru nohama, třískal se mnou o zeď a sdělil mi, že všechno je jinak. Tenhle film je velmi zneklidňující podívaná, a mám-li si z ní něco odnést - kromě nepříjemné depky a hluboké skepse z tohoto světa - pak je to snad můj dojem, že není fér naložit na diváka takovouhle zátěž, nota bene s nepochybnými ambicemi zabrnkat na strunu divákova svědomí a (bez)předsudečnosti. Jsme jen lidi, krucinál - člověk by musel být obdařen geniální intuicí (nebo naivní nezkušeností, chtělo by se cynicky dodat), aby vzal Juliette bez ptaní na milost. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, chtělo by se dodat... (20.05.2012)