Réžia:
Čeněk DubaKamera:
Josef StřechaHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Josef Bek, Svatava Hubeňáková, Jiří Vala, Jaroslav Vojta, Vladimír Řepa, Miloš Nesvadba, Miroslav Polach, Jaroslav Rozsíval, Vladimír Hlavatý (viac)Obsahy(1)
Příběh o přátelství na život a na smrt zachycuje skutečnou událost, ke které došlo v zasněžených Krkonoších v roce 1913. Aktéry dramatu byli Bohumil Hanč, jeden z našich prvních lyžařských závodníků, a jeho přítel Václav Vrbata. Děj filmu se odehrává mezi roky 1912 a 1913 a je zarámován dvěma mezinárodními závody v běhu na 50 km. Bohumil Hanč chce po vítězství v roce 1912 na prosby své ženy Slávky závodění zanechat. V roce 1913 se na závody přihlásí silní zahraniční soupeři, proto Bohumil podlehne prosbám kamarádů a rozhodne se naposledy jet. Při závodech se však změní počasí. Začne vát silný vítr a sněžit, přijde krutý mráz a pro závodníky to znamená boj o holý život... (Česká televize)
(viac)Recenzie (87)
V dětství jeden z mála hororů, které byly k vidění. Umrzlý umrlec s bílým (ojíněným) obočím mne strašil ve snech. K tomu ta dramatická hudba. Brrrrrrrrr! Ta jména (Hanč a Vrbata) jsem doposud nezapomněl. Ale i po letech působivý film, byť ta sportovní motivace, která vedla k tragédii, je pro mne vlastně dost nepochopitelná ()
Film ponúka hrubý, ale srdečný hlas Jaroslava Vojtu, krásne zábery lyžovania a sympatických hlavných hrdinov. Nadšenie, ktoré z tohto filmu ide, je veľmi nákazlivé. Ktovie, či taká atmosféra za socializmu naozaj niekde bola, ale široký úsmev, krásna príroda a radosť zo života sú hlavným prínosom filmu s dejom pred prvou svetovou vojnou. Štyridsaťosem minút príhod zo života hlavnej postavy sa nezdá, žeby niektorá udalosť mala zásadný vplyv na ostatné, všetky len prirodzene zapadajú do seba ako každodenný život, až sa človek pýta, či má tento film nejaký cieľ. Niečo vyše posledných dvadsať minút sa film zaoberá už celou svojou pointou, a to poslednými pretekmi českého pretekára Bohumila Hanča. Wikipédia aj respekt.cz hovoria o osudných pretekoch čosi iné, ako film, a to, že Hanč dosiahol prvenstvo medzi 7:55 až 09:00 a odvtedy ho nikto nepredbehol, nie že potreboval predbehnúť nemeckého pretekára Bartela. Nezrovnalosti sú aj v osobnom živote Bohumala Hanča, poznamenaným tragédiou, ktorá bola z filmu vynechaná, ako aj vo vyobrazení idealizovaného bojovníka proti Nemcom, rivality medzi českým a nemeckým pretekárom, ako aj záchrannou akciou. Nebyť týchto úprav skutočného príbehu, mohol to byť áčkový film. https://www.respekt.cz/tydenik/2012/51/osudny-den-v-krkonosich ()
(Na Sudeťáka při ochotnické inscenaci, suše:) Tleskejte taky... Byv sám synem hor (či synem podhůří :-)), filmovému zpracovávajícím tragédii sportovního a vlasteneckého šílení jsem se vyhýbal nepochopitelně dlouho. Hradečák a nelyžař Josef Bek, poněkud lépe stravovaný než šampión, byl pro roli v takto pojatém zpracování určitě jedinou volbou. Čeněk Duba podává Hančův život před tragédií a v jejím průběhu jako hrdinský epos, horáckou idylu a důležitou epizodu v zápasu o národní identitu. Přes všechnu snahu ale skrz propagandu prozaické skutečnosti vysvítají: Češi byli fér, ovšem, ale fér jsou i Němci, Norové a fér byli dokonce i Češi s německými jmény. Svatava Hubeňáková v roli Hančové vyhlíží jako věru podezřelá ženská, která na šampiona nasazuje špatné zbraně; její vražedný kukuč by byl dostatečným důvodem nezůstávat doma a raději cvičit smrady v lyžování, mrznout na pláních a věnovat se ochotnickému divadlu, byť by šlo o sebeodpornější agitační kýč. Hanč byl geniální sportovní magor, kterého doma neudržela ani zodpovědnost za rodinu, a pro vítězství jednoduše nasadil krk. V košili, bez šály a bez čepice, kteroužto ztrátu navíc zaplatil životem i jistý Vrbata. Anebo jak to vlastně sakra bylo. Film mi ale udělal radost obrazově dokumentární složkou: Pomlázkou na Rezku, utěšenými výhledy na (hotely nezastavěné) stráně Rokytnice nad Jizerou, starou Labskou boudou a dalšími. Režisér s kameramanem vytvořili v ne-širokoúhlém formátu překvapivě funkční výhledy na dobová panoramata; hory nikoliv netknuté, avšak nedevastované turistickým a sportovním průmyslem. Hory, z nichž by Hanč neblil: Prosím závodníky, aby se dostavili pro odznaky. Nepatetické zpracování legendy z rukou disciplinovaného režiséra by mohl být kinematografický nářez. ()
Chtěla jsem dát původně krásné čtyři hvězdy, ale nemůžu, prostě to nejde a to z mnoha důvodů.. Předně tento snímek sděluje myšlenky, které jsou mi velmi blízké, o síle přátelství, o sportu, o vlastenectví, k tomu je natočený kousek ode mne a ta blízkost mě v závěru dostala.. Slzy jak hrachy, Bohumil Hanč a Václav Vrbata.. Vše, co by se dalo či mohlo vytknout, už jsem zapomněla.. Poklona tvůrcům za ten závěr ve sněhové bouři.. ()
Dobovým schematismem 50. let jen tu a tam problýsklo dnešním pohledem akceptovatelné filmové dílo - a tohle je ten vzácný případ. Povedený černobílý biografický snímek o pionýrech lyžařského sportu v Čechách a obtížných dobových sociálních poměrech (což je samozřejmě rys poplatný době vzniku). Někteří literární historici označují dobu 50. let 20. století za čtvrtou fázi národního obrození a Synové hor tuhle teorii dokonale naplňují...akcentuje se německý živel ohrožující slovanské (české) obyvatelstvo, hraje se Jirásek...dobově poplatná je i až dogmatická neznalost německého jazyka hlavní postavy, kdy člověk pocházející ze Sudet, z česko-německého jazykového prostředí komunikuje i s Němci výhradně jen česky a druzí mu dokonce musejí překládat, což zní nanejvýš nevěrohodně... ()
Galéria (1)
Zaujímavosti (10)
- Film se točil i při teplotách dosahujících -22 stupňů Celsia. (M.B)
- Josef Bek byl nelyžař a musel být dublován. Po uvedení filmu dostával pozvání k lyžařským závodům. (ČSFD)
- Ve skutečnosti v roce 1912 byl VII. a v roce 1913 už VIII. ročník mezinárodního závodu na 50 km v Krkonoších. Ve filmu je ale na startu a cílu uváděn na začátku filmu VI. ročník 1912 a pak ten další tragický v 1913 jako VII. ročník. (hermiona)
Reklama