Povolání: Reportér
Professione: reporter
El reportero
Profession : Reporter
The Passenger
The Passenger
Réžia:
Michelangelo AntonioniKamera:
Luciano TovoliHudba:
Ivan VandorHrajú:
Jack Nicholson, Maria Schneider, Ian Hendry, Steven Berkoff, Ambroise Bia, José María Caffarel, Ángel del Pozo, Jean-Baptiste Tiemele, Jenny Runacre (viac)Obsahy(2)
Co se týče dějové zápletky, jedno z Antonioniho nejatraktivnějších děl. Přitom dramatičnost příběhu nejde na úkor režisérových tradičních filozoficko-existenciálních přesahů, z nichž je tentokrát vyzdvižena myšlenka sociální podmíněnosti lidského konání a existence. Novinář David si uvědomuje „jepičí osud“ svého pracovního úsilí i neutěšenost soukromého života. Záhy po výměně pasů zjišťuje, že se ocitá ve vleku nebezpečných událostí odvíjejících se od jeho nové totožnosti prodejce zbraní. Opojení z příslibu náhle nabyté svobody střídá prohlubující se frustrace. Téměř bez použití subjektivních pohledů nám kamera přináší obrazové „zpravodajství“ o Davidově útěku před vlastní minulostí a vypůjčenou přítomností. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (77)
Filosofická úvaha na téma důležitosti informací. Naše smysly nám každou vteřinu přinášejí všechny možné informace o našem okolí, noviny nám každý den přinášejí všechny možné informace o světě, ale co je z nich důležité, to nevíme. Na začátku cesty je svět barevný, ale postupně zešedne. Locke prochází světem, natáčí ho na kameru, ale to podstatné mu uniká, ač na sebe vezme jinou identitu. Je jenom pasažér (jak zní anglický název filmu) na cestě narození-smrt, aniž by přijal jediný závazek z cesty vyplývající. Pět hvězdiček už jenom kvůli geniálnímu sedmiminutovému závěrečnému záběru. ()
5/10 Na to jak je to dlouhe jsem cekal, ze to bude vetsi umelecka onanie... a ona kupodivu nebyla - nebo uz jsem klesl na uroven lidi s horsim vkusem, nez jsem mel driv... Mozna me olslovilo samotne tema vymeny zivota s nekym jinym, geometricky presne zabery nebo zaverecna jizda kamery z okna, ktere se vyrovna pouze pouze jeden 5minutovy rusky. Cekal jsem hruzu a dostal jsem stravitelnou dvouhodinovku - mozna i proto, ze jsem to videl v 38 horeckach... ()
Druhý život? A nebyl by později stejně nutný i třetí? A čtvrtý? V oněch pustých krajinách a pouštích není prázdno, jsou naopak plné - otázek. Čím pustější, tím hlubší. Podobně jsou na tom Gaudího stavby - jsou hluché a neodpovídají. Otázky, které člověkem zamávají, a o kterých se nedá už ani předstírat, že tu nejsou. Jakmile totiž vyvstanou, nedá se vrátit zpět (ale kam?). ... A odpovědi leží v nedohlednu, vlastně ani tam ne - jediné zrnko prachu v sobě nemá tu naději. K tomu ta podivná a "nepřirozená" smrt! (ani ta jakoby nebyla odpovědí). Tak kde tedy? Uf.. (pocit, jakobych se řízl do ruky. Nebo do krku) // 30.5.2020 Původní Antonioniho "ideální" verze měla prý 4 hodiny.. To by byl teprve bjiák! ()
Musím říct, že se mi to líbilo víc než Zvětšenina... Je to velmi natahované (hlavně na začátku), ale pokud se dostanete do děje a vcítíte se do hlavní postavy, jste v Antonianiho sítích a velký filmový zážitek vás nemine - možná vám to nedojde hned jak začnou běžet titulky, ale kdesi snad v podvědomí vás začne hlodat a nutit hledat smysl nejen filmu, ale všeho kolem nás ( - tak jako by to mělo být u všech "filmů"). ()
Pomaly sa ustaľujem v názore na Antonioniho tvorbu - Zväčšenina, po nej medzera a nakoniec všetko ostatné, vrátane dnešného filmu. Prekvapilo ma, že je považovaný za jeden z najatraktívnejších Antonioniho filmov. Keby niekto napísal o najpomalšie plynúcom, stotožnil by som sa skôr. Príbehovo to bol pomerne jednoduchý útekový film a filozoficko-existenciálne presahy v ňom presahujú akurát moje chápanie. Dokonca aj ospevovaný Nicholsonov výkon mi pripadal rozpačitý. Neviem, čo by ešte bolo hodné pozornosti, aby sa film dostal zo štandardného trojhviezdičkového hodnotenia. ()
Reklama