Hadewijch - mezi Kristem a Alláhem
Hadewijch
Hadewijch
Obsahy(1)
Matka představená je šokována slepou a fanatickou vírou mladé novicky Hadewijch a pošle ji pryč z kláštera, aby objevila sebe samu. Hadewijch se znovu stává Céline, dvacetiletou dcerou ministra francouzské vlády. Její vášnivá láska k Bohu, vztek a setkání s Yassinem a Nassirem ji svedou na nebezpečnou stezku. Po vypovězení z kláštera se Céline vrhne do prozkoumávání svého okolí. Potkává arabského mladíka Yassina a brzy spolu s ním navštěvuje koncerty a projíždí se na skútru po Paříži. Céline však nechce sex a neustále odolává Yassinovým návrhům, z čehož je mladík nešťastný a zmatený. Yassine má bratra Nassira, který je fanatickým vyznavačem své víry. Jakmile se Céline seznámí s Nassirem a zjistí, že sdílejí společné myšlenkové základy (navzdory faktu, že ona je Křesťanka a on Muslim), může začít drama. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (59)
tohle je snímek, který v sobě má docela velký potenciál, protože se zaměřuje na téma fanatismu, které je s současné době docela zásadní. Zaměřuje se na něj ale z trochu jiného pohledu, což je dobře. Bohužel celkově mě podání docela zklamalo a já jsem nebyl schopen vnímat hlavní hrdinku jako postavu, jejíž osud by mě zajímal. ()
Zajímavý počin, který mi trochu připomněl twentynine palms a hodně asocioval filmy Atoma Egoyana (ke konci jsem si vzpomněl na Exoticu). Oproti palmám možná trošičku divácky přístupnější a tématicky jasněnější. Každopádně v hospodě po zkušební projekci zazněli nejrůznější interpretace a nerozpurplnější pocity... Za sebe spíše doporučuji.. ()
Idea filmu?? - Náboženstvo je v akejkoľvek forme psychyatrickou poruchjou. Nech to analyzujem z ktoréhokoľvek uhlu, je to jediné, čo mi z videmého vychádza. Zaujímavé, ale režisérsky nezvládnuté a scenáristicky nedotiahnuté mystično. ()
Odrazím se od Rosomáka: "Téma soužití křesťanství a islámu je zde spíše podružné a na případech obou duchovních cest se vykresluje spíše to, co mají obě tyto náboženství historicky společné". Důležitá jsou tu především poslední dvě slova. V současném světě to vypadá tak, že Céline je řídká výjimka a Nassir je každý druhý, avšak militantnost křesťanství nezanikla, jen se schovala pod plášť, který je možno kdykoli odhodit... Dopadnu do filmu: komorní pojetí, dlouhé záběry (hudba na nábřeží a v kostele), čas a prostor pro diváka, aby mohl bezprostředně reagovat, oproštění se od argumentace atd., to jsou vlastnosti nového francouzského filmu, který sice není pro každého, ale mohl by být... ()
Převelice nudný a zmatený snímek s nudnými herci, dlouhé zbytečné nesmyslné záběry, fanatická umrčená Julie...Téma dobré, ale velmi špatně natočené. ()
To, že to bylo pěkně nasnímané ještě neznamená, že to bylo fajn. Když jsem koukal na Limits of Control, tak mi artovská pomalost a nuda vůbec nevadily, jak to, že u tohoto snímku jsem div nevyletěl z kůže? Jak je možné, že za nejlepší pasáže považuji: psa, co uklouzne na luxusní dřevěné podlaze, babku, která usne při bohoslužbě a zmoklého havrana? Je to tím, že veškerá premisa filmu byla postavena na vybájené logice o vzájemném porozumění dvou náboženských fanatiků, či je to proto, že se mi hlavní postavy bytostně hnusily? Nevím proč, ale tento film ve mne vskutku vyvolal nelibé pocity. Jen pochybuji, že měly být vyvolány. ()
Podraz na diváka. Film lze buď přijmout jako koncept a nebo odvrhnout jako selhání režiséra. Oficiální text distributora je úplně mimo stejně jako tvrzení, že film nelze pochopit, protože je "příliš artový". Hadewijch má akorát zcela nesmyslnou strukturu a míchá do sebe cizorodé formální postupy: Po zcela duchovně a emočně vyprázdněném filmu, který ke konci neuvěřitelně sklouzává do tezovitosti, přichází stylizovaný epilog odehrávající se v jakési nereálné rovině a který se pokouší o nějaký metafyzický přesah. Což je na filmu sice zajímavé, ale svou vykonstruovaností zároveň neuvěřitelně iritující. ()
Libilo se mi, jak Celine dokazala jasne vyjadrovat sve city a pocity a lasku k Bohu, bez ostychu, nejasnosti, vytacek. S jasnou vizi. Co se mi naopak nelibilo, jako by reziser nenechal divku dojit k nejakemu rozhodnuti, jeji tekani od niceho nikam bylo v rozporu s jejimi slovy. Tak nevim...... ()
Hadewijch, aneb Když ministerská cérka neví co by...poslala bych ji na měsíc k soustruhu a ono by ji to bloumání přešlo... ()
Silný snímek v myšlenkové rovině... Silně provokativní svou určitou mírou statičnosti, kterou jsem měla možnost okusit už v Dumontových Flandrech... Celou dobu ve mně hlodala myšlenka, že určitá posedlost Bohem (v jeho Kristově podobě) nemá vlastně s láskou k Bohu nic společného... přesně jak bylo řečeno ve filmu krásně slovy jedné jeptišky: "Aby se člověk mohl přiblížit Bohu, nemusí se vzdálit světu." To si něktěří lidé koketující s extrémním pojetím lásky k Bohu často neuvědomují, či si to záměrně nechtějí připustit... i o tom je tento film, který rozhodně stojí za zhlédnutí... nečekejte od něj však žádné návody, ani rychlé tempo, pak to nebude ztráta času... ()
Takový trochu zvláštní film, ale záběry jsou dlouhé a nudné. ()
Tenhle snímek není podle mého názoru pro všechny. Přijme ho a kladně ohodnodnotí jen málo lidí. Jelikož jsem ale vyrostla na nezávislých a nekomerčních snímcích, tak Hadewijch je pro mě jednička. Je to podle mě film, který má velice silný příběh a hodně zajímavé téma, které bylo podáno velice autentickým způsobem a velice přesvědčivě. Ale právě z toho důvodu ho lidé právě nepřijali. Jelikož nevydrží několika minutové pasáže, kdy hlavní hrdinka pouze přemýšlí a dává najevo pocity své postavy. Jelikož ty scény jsou opravdu hodně dlouhé a časté, ale zároveň velice silné a je na tom poznat, že Julie Sokolowski se své role ujala na maximum. Její výkon je pro mě ohromující. Příběh a téma je podle mě silné téma - hlavně se to týká reality a takovéto situace se dějí po celém světě, ale právě díky tomuto snímku je to podle mě podané přesně tak,jak se to utváří a odehrává v kruté realitě. Pokud také člověk, který se na film podívá nemá zkušenost s nějakou vírou v Boha, nedokáže snímek také přijmout tak, jak to bylo nejspíše myšleno. Pouze řekne, že hlavní hrdinka je magor a tečka. Dál v tom nic jiného nevidí. A to je podle mě právě ta chyba.. ()
Dumontovo zjednodušující hledání paralely mezi fanatismem islámu a fanatismem křesťanství mi přijde velmi naivní. Ne, takhle jednoduché to opravdu není. ()
Co je fanatismus? Dve hvezdy za to, ze chces znat konec. ()
Zaujímavé, no metúce. Po tom, ako vás celý film "uspávajú" poklidným, hoci trochu zmateným dejom, som pri tom výbuchu skoro dostal infarkt. ()
MINIKINOKAVARNA, Ostrava, 14.6.2010: 78%. Docela málomluvný francouzský artový film o novicce, která miluje boha a proto je vyloučena z kláštera. Hledá porozumění a to najde u muslima stejně oddaného víře jako ona. Muslimové ale vidí svět trošku jinak přes svou víru, hlavně ti ortodoxní. Čekal jsem trošku větší přerod v myšlení Celine po setkání s Nassirem. Celkem pěkné vyobrazení různých vír, jejich společných atributů i těch odlišných. Perfektní je kapela v parku, pecka. Neví někdo jak se kapela jmenuje? ()
Ano, souhlasím, jak tady níž píše Faila, jedním z témat je taky zoufalé hledání (Boží) lásky. Kdo je v oblasti náboženských témat něčím (je celkem jedno jestli právem nebo ne) zablokovaný, tak v něm tenhle film asi fakt celkem úspěšně vyvolá nechuť a strach. Jinak si vůbec nemyslím, že je mimo realitu, jako pokus, jak s maximálně humanistickou empatií (tj. nikoiv z náboženského hlediska) zkusit vysvětlit tuhle zraněnou ztracenost při hledání smyslu života v čemsi, co nás přesahuje. V reálu tyhle slečny občas potkávám a přála bych jim méně traumatické dozrání do života. ()
Na filmu je - v dobrém slova smyslu - vidět, že Bruno Dumont byl původně filozof a teprve potom se z něho stal režisér-samouk. A druhým příjemným paradoxem je dokonalá Julie Sokolowská, která jako debutantka v hlavní roli dosáhla s minimem vyjadřovacích prostředků maximální působivosti. Plnému počtu bodů brání jen nedotaženost některých slibně naznačených motivů. ()
To, co prožívá hlavní hrdinka, její nesnesitelně zoufalé hledání boží lásky, je podle mě něco, co dokáže jen málokdo pochopit (neříkám, že já ano!) a o tom pro mě vypovídá i forma filmu. Pomalý spád a zvláštní dialogy, ve kterých je více věcí zamlčených než řečených, protože se zde řeší něco, o čem se nedá moc mluvit. Bylo to zoufalé a zvláštní. ()