Muži v ruji

Těžko hodnotit film, který je těžko čitelný pro kohokoliv, kdo nestrávil část života na vesnici. Sedláček se sice vyhýbá estrádnosti a pokleslému humoru, herci se nepitvoří, nepřehrávají, a jsou sympaticky civilní, jenže v jádru scénář nahrazuje lidové přízemní Troškovo čecháčkovství, jakousi obskurní vznešenější formou: pseudo-intelektuálním čecháčkovstvím. Většina postav má nějakého ulítlého koníčka, který jim naplňuje život, a pomáhá jim přežít jednotvárnost vesnického života. Sedlaček své postavy miluje, miluje českou vesnici, a proto tu nenajdeme jediný skutečný konflikt, všichni jsou vlastně hodní a dobří, jen občas nešťastní, nenajdeme tu dramatický oblouk, protože vše je podřízeno láskyplnému pohledu na tu NAŠI vesnici. Během filmu jsem si zapsal tento sylogismus: (1) Češi se zabývají prkotinami a uniká jim celek (2) Sedláček je Čech (3) Sedláček se zabývá prkotinami a uniká mu celek. (18.09.2010)

Se spetkou konvencnosti, treba ze to zni strasne, to mohla bejt jedna z nejlepsich komedii za poslednich X let. Takhle se ale nejde ubranit obcasnejm rozpakum, protoze styl "nova nova vlna" nefunguje stoprocentne. I tak jsem se ale kralovsky bavil a par konverzacnich segmentu je tam pro me na hranici geniality. Sedlacek velkej respekt. (01.11.2011)

Velmi příjemná komedie a věrný obraz současného českého venkova a jeho role v nových podmínkách, které nakonec neřeší vlastně nic. Humor je spíš nenápadný, občas vyplynou nejlepší situace jen tak mimochodem, čímž vzniká naprosto přirozený a o to trefnější dojem. Výsledku hodně pomáhá i skvělá paleta herců, mezi nimi i ne tak profláknuté tváře (jako Plesl, překvapil i seriálový matador Trnavský). Některé epizody byly sice trochu nadbytečné a stopáž by šla zkrátit, ale i díky nim mohl dobře vyniknout mikrokosmos jednoho západákova. Co však stojí zato ještě vyzdvihnout je výborná kamera, nápaditá, zběhlá v působivých kompozicích, která činí toto ne příliš ambiciózně působící téma daleko od televizní inscenace. Skvěle zvolená je i svižná variace na moravskou cimbálovku. (05.04.2010)

Robert Sedláček se zúčastnil soutěže prvoplánovosti a uspěl. Využil k tomu veškerých příležitostí a to beze zbytku, neunikla mu jediná scéna, kde by nepoužil tu nejvíce se nabízející repliku. Gratulujeme. -------- o několik týdnů později -------- Doplňuji tento komentář, aniž bych jej smazala, protože jsem byla upozorněna na to, že jsem "nepochopila Sedláčkův koncept". Abych tvůrci nekřivdila, pustila jsem si tedy víc jeho filmů, snad proto, abych prozřela. Z tohoto prozření pak vzniklo doplnění předešlého komentáře, hodnocení bohužel zůstává. Pokud je konceptem, to co si myslím, že jím je, připadá mi velmi nuceně a mechanicky naplňován. Jakoby Sedláčkovi chyběla lehkost, zřejmě proto mne ani nenapadlo, že by mohlo jít o uskutečnění propracované myšlenky. Teoreticky propracovaná myšlenka to patrně je, to ano, ale bohužel už ne její realizace. I trapnost, topornost, prvoplánosvost a banalita se přeci dá zasměšnit lehce. Pokud ve filmu nejde vyloženě o onu vynucenost ... Chybí mi tu jakási intuitivnost ... Nebo se jednoduše mýlím a Sedláček prostě jen není a zřejmě ani nikdy nebude můj šálek kávy ... (08.08.2011)

Chi chi, cha cha, cho cho.... tedy dvě uchechtnutí na komedii jsou hodně málo. Něco tak děsivého jsem dlouho neviděl, naposledy snad Poslední plavky. A drama? A kde, prosím? Společenská komediální satira nám bohužel skončila u Formana a Papouška, ba co více, vesnickým obrazům Z.Trošky tohle nesahá ani po kotníky. Rádoby zadumané scénky plné přemýšlení mohly vznikat před 40 lety, ale to se musely umět natočit. Filmařská křeč, na kterou jsem se docela těšil, mne hrubě zklamala. Vydržet do konce chtělo hodně sebezapření...A jistě, doba zvulgárněla, ovšem nadmíru užívaný sprostý slovník, vedle kterého Slunce sena blednou zcela, vtipnost neudělá. Nejsem puritán, ale tohle bylo nechutně účelové a tudíž nehumorné. Zlatý Menzel a jeho Rozmarné léto, o Svěrákovi se Smoljakem nemluvě. (31.01.2011)