35 panáků rumu
35 rhums
35 Rum
35 Shots of Rum
Réžia:
Claire DenisKamera:
Agnès GodardHudba:
TindersticksHrajú:
Alex Descas, Mati Diop, Nicole Dogué, Grégoire Colin, Jean-Christophe Folly, Eriq Ebouaney, Ingrid Caven, Adèle Ado, Tony Harrisson, Djedje Apali, Adama Niane (viac)Obsahy(1)
35 panáků rumu je vyhrazeno výjimečným, jedinečným okamžikům v životě a k jednomu takovému pomalu, láskyplně i trochu melancholicky směřují hrdinové filmu Claire Denisové. Stárnoucí průvodčí vlaků RER Lionel věnoval celý svůj život péči o jedinou dceru Joséphine a ta mu oplácí stejně. Jejich harmonický vztah je založen na vzájemné důvěře a úctě, a přestože se zdá, že vlastně nikoho dalšího nepotřebují, součástí jejich malého soukromého světa jsou i další dva obyvatelé předměstského pařížského činžáku – Lionelova bývalá přítelkyně, taxikářka Gabrielle, a osamělý tulácký Noé, žijící jen s tím, co mu zanechali rodiče – se starým nábytkem a starou kočkou. Nevyslovený pocit pospolitosti, vzájemné péče a jistoty ale dostává první trhliny ve chvíli, kdy jeden z Lionelových kolegů odchází do penze a Lionel je konfrontován s uplývajícím časem a nutností změn, již si dosud odmítal připustit. Nastal čas, aby Jo začala žít svůj život – a Lionel také... Režisérka svou studii o dospívání, stárnutí, nadějích a ztrátách vypráví především prostřednictvím pocitů, pohledů a gest, které vypovídají o jejích postavách, jejich vztazích a malých velkých věcech života. (Fresh Film Fest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (31)
Rovnako ako pomaly prichádzajúci vlak do stanice, vlak ktorý sa smie pohybovať len po napevno vybudovaných koľajách, vlak čo by emblém jak ubíjajúcej monotónnosti, tak nezadržateľnej postupnosti, aj C. D. skrz tento nenápadne metaforický prvky zdieľa pozvoľne plynúce zamyslenie sa nad zložitým (niekedy až takmer nemožným) vymanením sa z predestinácie svojho bytia, nad potrebou rodinného zázemia/citových väzieb, nad neľahkou nutnosťou zmeny ale taktiež nad tým, že práve v podceňovaných maličkostiach drieme krása dotvárajúca zmysel nášho bytia. "35 panákov rumu" nehce zapadať do škatulky typicky poučných sociálnych drám; zámerne pomaly sleduje ťažkú každodennosť rôznych ľudí z pochmúrneho predmestia a upriame sa skôr na podchytenie pocitových nuansí, než na okázalé riešienie spoločenských problémov. Z kroka na krok taktne odkrýva jednotlivé väzby medzi účinkujúcimi, študuje ich rozpoloženie a spätne ozrejmuje ich konanie. Tiché prekvapenie, ktoré sa dorozumieva pomocou neverbálnych nástrojov komunikácie a to pohľadom, dotykom, posunkom. Umocňuje ho splínový repertoár od Tindersticks, "nehrané" herecké prejavy a nevídaná úcta k spolupatričnosti ako takej. ()
Ano, je to snímek o dospívání, stárnutí, nadějích a ztrátách. Jeho netradičnost je koncipována v neobvyklém stylu vyprávění a to za použití velmi životního tématu a tou je životní stereotyp. Známe to zcela všichni a to bez vyjímky. V zaměstnání stejná práce se stejnými spolupracovníky, doma stejné činnosti se stejnými členy rodiny. Vše funguje jak má a vládne spokojenost. Ale co když je toto všechno někde náhle po mnoha letech nenávratně narušeno? Půjde to dále bez komplikací anebo se něco stane? Nic už nebude jako dřív a o to tu jde především. Vyrovnání se s osudem. Tento příběh je vyprávěn tak, jak to v životě skutečně chodí. Tedy žádné srdcervoucí dramatické výjevy. Tady se vše vyjadřuje pocity, pohledy a gesty. Tedy přesně tak, jak se člověk opravdu chová. A tady mohou být některé výjevy konfrontovány s divákem. Může to být i velmi osobní. Asi se to nezdá, ale skutečně takové situace potká spoustu lidí. Jak by jste se zachovali v takové situaci vy? Stejně? Jinak? Tento film velmi citlivě poukazuje na jednu životní problematiku bez skrupulí a nadsázek a velmi se to povedlo. Zanechá hluboký dojem a soucítění s hlavní postavou příběhu a jisté pochopení. Poselství tohoto výborného filmového počinu bylo naplněno. ()
Ačkoli to není nikde oficiálně konstatováno, jedná se o variaci na snímek "Pozdní jaro" Jasudžiróa Ozua. "35 panáků rumu" má totožný základní příběh, obsahuje určité stejné scény a místy se shoduje i koncept skladby sekvencí, kdy nadcházející záběry zpětně dodávají význam předchozím scénám. To ovšem filmu nikterak neubírá na kvalitách. Narozdíl od Ozua, který většinu významů předával dialogy, Denisová vypráví obrazy, které zachycují dotyky a pohledy postav. Odtažité a útržkovité sekvence zprvu vytváří dojem, že se jedná o záblesky banální existence několika obyčejných lidí. Až posléze se jakoby mimoděk odhalují vazby mezi postavami. Právě pouta, tíže jejich přetrhávání a z ní plynoucí rezignovaný smutek představují centrální téma filmu. ()
Suverenne najlepsi film reziserky Claire Denis /Cokolada 1988, Patecni vecer 2002/. Nadherne pomale tempo, starnuci otec venoval cas dcere, ta sa o otca aj postara , tak to mam rad, vazit si rodicov, do toho nadherne pomnale tempo, perfektne dialogy a klud pohoda nocneho Pariza. Ovsem, Pariz ma i nebezpecne stvrte ako Northern 18th and 19th district hlavne v noci, potom ulice okolo Marx Dormoy, Porte de la Chapelle, La Chapelle, Porte de Clignancourt, Porte de la Villette. Montmarte paradoxne je relativne v pohode, policia tam hliadkuje a plno turistov. Reziserka aspon trochu mohla spomenut aspon verbalne - tieto nebezpecne zony - to len ako doplnenie info : 90 % ()
Film, který výborně ukazuje na problém u většiny lidí, a to hledání vlastního smyslu života. Akci, komediální hlášky, či sexuální scény zde rozhodně nečekejte, ale myslim, že i přesto, si v tomto snímku najde každý kus toho svého. Ještě bych vyzvedl hudbu: krásně relaxační, nenucená, ale dostane se pod kůži. Na artový film povedené dílo, 75%. ()
Reklama