Lietam v tom

Jo, George Clooney v tom fakt lítá a musím se přiznat, že během několika málo minut, jsem v tom byl s ním. Miluju komedie, kdy hlavní postava je tak trochu hajzlík. A Jason Reitman nám už jednou dokázal, že když seženete správného herce, tak mu lidé budou fandit (viz. Děkujeme, že kouříte). A tady mu to opět vyšlo. Bylo by sice dosti zavádějící říct, že Ryan Bingham je Nick Naylor číslo dvě (i když by to bylo taky dost přesné :-)) ale přesto tu najdete dost společných rysů. Práce - jeden obhajuje tabákový průmysl, druhý vyhazuje lidi, když na to jejich šéfové nemají dost odvahy. Mají vlastní filozofii, aby si obhájili to, co dělají i to, jak žijí. A v obou filmech zazní tolik životních pravd, že je nedokážu ani spočítat. Ale co je hlavní, je to, co jsem řekl na začátku. Takovéhle filmy miluju! Nevěděl jsem, do čeho jdu, věděl jsem jen, že tam hraje George a že to má nějaké naděje na Oscarech a musím říct, že budu potěšen, pokud nezůstane jen u nominací. Jason Reitman se mi začíná zamlouvat čím dál tím víc, k čertu, už bych si měl někde sehnat to Juno. Up in the Air je film, který můžu doporučit každému, kdo má rád skvělé dialogy a nějaká ta životní moudra. Zkrátka a dobře, pokud jste viděli Děkujeme, že kouříte, tak si sežeňte i tohle a neměli byste být zklamáni. Já nejsem. Jasných 100 %. (08.01.2010)

Reitmanův film Up in the Air je jako toaletní papír. Ve své jednoduchosti nesmírně účinný a mezinárodně použitelný, někdy jemný, někdy hrubý, pro některé životní chvíle nepostradatelný a mrzí vás, když se doberete k jeho konci. Někdo jej použije a spláchne, někdo na něj může napsat vzkaz tomu, koho miluje. Stačí si vybrat.. Clooney, hrající z velké části sám sebe, zraje jako Camembert a já si užíval každé jeho gesto, situaci glosující grimasu, či psí oči během telefonátu o životní "vsuvce“. Člověk by si měl pořád připomínat, že místo stavění mnohdy pochybných vzdušných zámků je lepší v pravidelných intervalech vysypat svůj batoh a vrátit do něj jen to nejnutnější.. (24.06.2010)

Každý má svou "slabinu" a nikdo není bezemoční a nedotknutelný. Na otázku jestli měl George Clooney špatně zvolený životní styl samotáře, nebo udělal chybu že porušil svůj kodex a pustil si někoho k tělu si každý může odpovědět sám. Mě se k tělu pomalu, ale jistě dostal ten film, až natolik, že jsem s hloubavým zaujetím a pohledem do prázdna doposlouchal celou smutnou písničku v závěrečných titulcích. (08.02.2010)

Veľmi milá žánrovka, ktorá si úplne vystačila s chytľavými hercami, nadmieru uspokojivým scenárom a sympatickým nadhľadom. Občasné emocionálne prejavy Anny Kendrick dodali snímke potrebnú šťavu a na pár nudných scén som sa bavila od začiatku do konca. Taktiež mi imponovala na prvý pohľad ľahostajná Vera Farminga, ktorej postava je vystavaná na vtipne ladenom princípe, zatiaľ čo na konci sa dočká nemilého prekvapenia nielen George Clooney. :-) (20.07.2010)

Patrně nejlepší Reitman, který se ale opět bojí radikálněji se přiklonit na jednu ze stran, a parkuje tak v bezpečném a nekonfliktním středu. To se dá vykládat buď jako přesvědčivé zobrazení reality (se všemi plusy i mínusy), nebo jako opatrnické přitakání statu quo. Záleží na vás a vašem úhlu pohledu. Faktem je, že manželství tu ve finále není malováno jako ten nejideálnější způsob života; spíše jako menší zlo v porovnání se samotou. Opakované promluvy anonymních hlav (propuštěných) na téma "ještě že mám rodinu, která mě podrží" ale z této myšlenky (nechtěně?) dělají jen další z frází, podobající se té o lidech, kteří změnili svět právě díky tomu, že se někdy předtím octli na dlažbě. Je to škoda, protože Reitman si vybírá poměrně kontroverzní témata, ale točí o nich takové hezké příběhy, ke kterým jako podkres hrají pořád ty samé, až příliš pohodové drnkačky. (27.01.2010)