O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli

Pro mne tedy zklamání. Ale jen z toho důvodu, že jsem čekal více. Zaslechl jsem totiž písničku, a u ní, že je to z historického filmu se zpěvy. Tak jsem asi čekal něco jako „Bídníky“ či co, sám nevím. Navíc to veršování, to byl děs. Ale jak to hodnotit? Zase úplně k ničemu to nebylo. Přesně vím, jak bych reagoval jako dítě. S nadávkami bych opustil obývací pokoj i s televizí. Veršovánky a já to nikdy nešlo dohromady. Ale zase mám rád historickou hudbu. Jenže tady to jelo stále na jeden nápěv, a ještě mi to připadalo jako sbor amatérů z ulice za dvě koruny. Takže, protože nevím kudy kam, hodnotím to celé čistým průměrem, ze kterého odečtu deset, aby mne nenapadlo se na to dívat znovu. Ne, že bych to nepřežil. (12.08.2019)

Snad až zbytečně haněný romantický příběh z dob rytířů, ve kterém láska a věrnost něco znamenala. Filmově to sice není žádná sláva, ale pořád film nabízí slušnou středověkou zábavu, bohužel také toporné herectví a hrozně otravné písničky. Na druhou stranu pohádkových příběhu natočených v exteriéru a na skutečných hradech není hodně. Takže sice podprůměr, ale v celku slušný. Hudba: Petr Traxler (09.04.2012)

Koncem osmdesátých a do poloviny devadesátých let kolovala po Barrandově jedna filmová kamera? Jinak si nedokážu vysvětlit, že pohádky točené v tomto období (např. Pincezna Jasněnka) spojuje tak totožně odporný vizuál. Hrubozrný obraz, šum, přesvícená bílá a rozmazání. V praxi to vypadá tak, že i scéna odehrávájící se ve dne za slunečného počasí (rytířský turnaj), vypadá jak éterický depresivní sen - když po nedělním obědě na chvilku ulehnete a i přesto, že vám slunce praží do očí, napůl bdíte a sníte. I samotná práce z kamerou je nešťastná. Neustále "plave" po place kolem hrdinů bez střihu, což je iritující, zvlášť u dialogů. Odpad českým pohádkám dávám jen vyjímečně, tohle je asi druhý. (03.01.2016)

Moje nejoblíbenější česká pohádka (bez nadsázky), sice pro děti a kohokoliv s fantazií infikovanou prostoduchým obrazem současnosti v telce asi složitá, možná i nepochopitelná, nicméně přijde mi, že je tu krásně zachovaná poetičnost středověkých milostných písní se vším všudy. Věrohodná je i hudba Traxlerů, ve které jsou obsaženy důležité body příběhu. Postava šaška je přesně podle mých představ - blázen, který má výsadu říkat pravdu. Navíc je zřejmá typizace ostatních postav (král, rytíři, princezna, štolba, láska a strach), kdy každá z nich představuje nějaký lidský charakter. A pokud jsou některé výkony trochu prkenné, přičítám to právě silné stylizaci. Víc takových pohádek! (19.04.2009)

Ale ale, to jsou zdejší mentálové opravdu tak samolibí, že jakmile nějaká pohádka vybočí ze všemi schvalovaného klišoidního zpracování plného teplého sluníčka, zářivých disco kulis a velice povedených ftípků, u kterých se může prskat cukroví po stole, tak okamžitě pohádka stojí za starou bačkoru! A ta fujfuj poezie! Kdo to kdy viděl, aby se při pohádce muselo dávat pozor na správné metrum a jestli nám náhodou někam necpou daktyl místo trocheje, že? No tak vy chytráci příště sledujte něco žužu od Trošky, ať tady furt nemusím číst, jak jsou herci jako prkna a že jste čekali infantilní pohádku pro malé smrady! (28.12.2014)