O perlové panně

Pohádka snad jen pro dospělé, teda alespoň chlastací sekvence, které nutno přiznat parádně předvádějí Ota Jirák s Janem Hartlem. Jinak natočeno celkem průměrně, občas trochu humoru, občas trochu napětí a občas i dobré herecké výkony. Tedy ta role padoucha Jiřímu Poměje sedne (ve filmu i v civilu). Jaromír Hanzlík, ani další superhvězda Radovan Lukavský toho moc ve filmu ze svého hereckého umění nepředvedli. Že by to byla chyba réžie? Celkově za 3*, a to jenom díky Jirákovi s Hartlem. (23.04.2012)

Jedna z pohádek, kterou nemusím vidět vícekrát. Z Kuklové udělali krávu, která ví, že je kráva a má z toho hroznou radost. Hanzlík je bodrým schizofrenikem, Jirák leje ligu, Pomeje hraje klasickou svini jako vždycky a Blažek hraje sebevědomého idiota, kterého bych okamžitě poslal na rande se zastřihovačem vlasů. (17.11.2017)

Achich ouvej, tohle bolelo. Blbé až to bučelo, uječené (jakože humorné), s bandou nesympatických postav a Jaromírem Hanzlíkem, kterého je pro podobné výblitkové tragédie vážně škoda... ale tu hvězdičku mu teda dám. Asi bych tyhle moderní pohádky při vaření měla do budoucna vynechat, ať nemusím oškrabovat potraviny z obrazovky (za předpokladu, že se neroztříští po úderu hrncem, pak už by oškrabovat nebylo třeba a byl by klid). 20% (06.09.2010)

Nudná pohádka, kde se neustále buď mluví, nebo šermuje (zejména v tmavém prostředí). Děti to nemůžou chápat, sám jsem v mnoha chvílích kroutil hlavou (třeba když se všechny postavy náhodně sejdou v jeden čas v témže městě; co se stalo s čarodějem? proč Lucie s Vendelínem před obecenstvem leze po střeše? jako to, že se blouznivý neschopa Cornelius najednou v hospodě začne umět ohánět? atp.). (18.11.2022)

Bez ohledu na své zřetelné slabiny PERLOVÁ PANNA představuje jednak určitý, zčásti úspěšný průnik žánrů (pikareskní román a pohádka s bájí), jednak jasná převládnutí nepřehlédnutelných pozitiv. Básnická atmosféra, zdařilá snaha o postižení drsností doby a jeden z mimořádných hereckých výkonů tradičně skvělého herce Jaromíra Hanzlíka netvoří zdaleka jejich vyčerpávající výčet. Základní idea - čest a poctivost vítězící, je-li třeba, i silou - rovněž působí v kontextu devadesátých let a jejich bledničkových postav téměř revolučně. Naopak děj jinak působivého díla retardují vedle ne zcela zvládnutého průniku žánrů neúnosně dlouhé a ve své podstatě zbytečné soubojové scény, za hranicemi pochopení je Lukavského papírem šustící postava a jen obtížně lze pochopit smysluplnost značné části scén s potulnými herci i pijáckých replik Jana Hartla a Oty Jiráka. Budí to dojem sporého námětu a snahy dodržet stůj co stůj potřebnou, předem objednanou dobu trvání. A se standardem, jehož úroveň je v polistopadovém kontextu vysoko nad průměrem doby. (08.04.2008)