Botostroj

Zlín versus Gottwaldov. Adaptace jednoho z nejhorších literárních škvárů, jakých tato země dokázala během několika málo let vyprodukovat na stovky, se odráží nejen v atmosféře filmu, ale především v jeho skutečných dopadech, které jak známo nebyly v souladu s vládnoucí garniturou. Komunistický podržtaška Vítězslav Vejražka, tehdy již uznávaný a hojně obsazovaný člen činohry pražského Národního divadla, sehrál svého zlínského diktátora se vší vehemencí a neobvyklou razancí, že není možné nebýt okouzlen touto šílenou hereckou kreací. Zbytek se utápí ve schematických dogmatech, vynucených dobou a lidmi. Pamatujte si, co řekl soudruh Gottwald! Jednou zatočíme my s vámi tak, jako ruští bolševici zatočili s carem, Kerenským a buržoazií! (27.02.2009)

"Úkol dělníka je dřít a Váš úkol je hromadit zisky" Velice drsný agitační snímek, který je poplatný době a který měl za úkol hlavně znemožnit Baťův obuvnický průmysl. Pan -šéf- je tu prezentován jako šílenec, který se neštítí vůbec ničeho. Ani lidské důstojnosti. Tyranie a šikana na pracovišti v kapitalismu je zcela normální věc. Jsou tu omezovány i vztahy mezi lidmi. "Komu se to nelíbí, prosím, tady jsou dveře!" Komunisti tu jsou vyzdvihováni až do nebes a předkládáni jako jediná spása. Vyprávění je trochu kostrbaté a neuvěřitelné. Téměř bych řekl, že se jedná o horor. Nojo, ale při hlubším zkoumání určitých dějových zvráceností, jsem našel věci, se kterými se lze setkat i v dnešní době. Bohužel. Které to jsou, nechť posoudí sami diváci. Nebudu vychvalovat film, který, jak se říká, dělá z komára velblouda a který tu svou štvanost neuvěřitelně přehání. Tento snímek by měl sloužit jako ukázka toho, jak komunistický režim zneužíval film k ovlivňování veřejnosti a propagaci své ideologie. (23.11.2013)

T. Svatopluk vydal svou knihu "Botostroj" už za První republiky a ihned z toho byla soudní tahanice s firmou Baťa. V padesátých letech text dopracoval, vyostřil ideologicky a vyhladil po všech ostatních stránkách. Film nabízí tresť dobového vidění buržoazie a pro-amerikánského kapitalisty a to přímo neodolatelnou formou, ve které se mísí jakási naivní odezva anti-industriální rétoriky 20. let (komplex Botostroje) a hotová ideologická smršť stereotypů. Scény jako např. ta v továrníkově salónu, kde se buržousti veselí za zvuků nihilistického klavíru a posléze tančí dupáka za zvuku jazzu, tvoří velice úsměvnou výpověď o dobovém vidění První republiky (či spíše úporné ideologické snahy, aby tak byla viděna). Stejně tak výjevy z dělnického života, prodchnuté selankou a bukolickou pohodou soudružské sounáležitosti nabídnou současnému divákovi něco z dobového rejstříku kulturních emblémů. Dost dobře nechápu ty vyostřené odsudky ideologie – na ten film se dá koukat jako na celkem průhlednou a poučnou výpověď o socialistické kultuře 50. let. Jeho škodlivost je nulová, fráze a naivita musí praštit přes nos každého. Pro znalce socrealistických bizardit rozhodně výtečný zážitek a krystalická sonda do rétoriky "Šťastného věku". (06.02.2008)

Botostroj je paskvil, ale na ten paskvil se docela dobře dívá. Botostroj totiž funguje nejen jako nechtěné "zrcadlo pokřivené socrealistické estetiky", ale v současné době, naštěstí, i jako poměrně zajímavá parodie na socialistickou propagandu. Zajímalo by mne, zda tvůrci v době vzniku počítali s tím, že toto bude někdo brát vážně... Dle dobových ohlasů film lidi spíše nas*l. A ani se nedivím. Ještě drobný komentář k mému hodnocení. Po ideologické stránce je to hnus, o tom žádná, ale já se bavil, a to poměrně dobře. (07.07.2010)

Jeden ze zdejších komentářů praví, že technická kvalita je zvládnutá velmi dobře. Budiž, mě přišla běžná a nezáživná. To ale pořád není důvod k mému hodnocení. Tím důvodem je další zločin na filmovém průmyslu - komunistická propaganda neuvěřitelně demagogickým způsobem pomlouvající Baťu a vyobrazující ho jako nedemokraticky smýšlejícího člověka kolaborujícího s nacismem. Hrůza. Překvapivě to je ještě slabá káva, závěrečná letecká havárie stejné osoby je neuvěřitelně nechutná a nebojím se říci, že porušuje jakýsi kodex slušnosti. O hodnocení jsem tedy měl jasno stejně brzo jako zlínští diváci při premiéře v místním biografu. Co se týče filmu jako takového, už jsem zmínil, že je natočen nezáživným způsobem a jakási romantická zápletka je tady úplně mimo mísu. Tudíž mě nezbývalo nic jiného než přejít na rychloposuv, celé bych to nemusel vydržet. Ještěže existuje český dabing, aspoň můžeme díky němu na režiséra tohoto snímku, kterým byl K.M.Walló, dnes vzpomínat v dobrém. P.S. Neodpustím si zajímavý postřeh - některé scény či výjevy, které jsem byl schopen spatřit, připomínaly Metropolis. (03.04.2009)