Baader Meinhof Komplex

Pohľad z opačnej strany, v Edelovom podaní však ani zďaleka nie jednostranný. Chvíľami s novo vznikajúcou frakciou súhlasíte, chvíľami ich nenávidíte a rovnako je to aj s demokratickým Nemeckom. Možno trochu viac priamočiaro ukecané, sem tam je nejaká tá štátna sviňa ukázaná ako štátna sviňa. Tieto momenty tak musí Edel vyvažovať antipatiami aj voči teroristom. Nevýhodou filmov, založených na skutočných udalostiach, ktoré ju musia dodržiavať čo najpresnejšie býva dramaturgia, pretože život nie je film a nemôžeme potom očakávať klasické dramatické momenty a zvraty. Nepríde na niektoré očakávané konfrontácie, pretože sa tak neudialo v reáli. Je umenie natočiť napriek tomu tak výživný a divácky atraktívny film, ako Baader Meinhof Komplex. Alebo žeby bol život najlepší scenárista? Komentár č. 3500 (17.02.2014)

Z hlediska filmařiny nemám prakticky co vytknout. Němci skutečně zamachrovali a natočili perfektní historické drama mapující vznik a akce RAF (Neplést s Royal Air Force .-) ! Bohužel a to je čistě můj problém, ta banda neměla mé sympatie a ani pochopení pro jejich akce. Chápu, že doba byla divná, plná revolucí a válek a když si někdo myslí, že konec šedesátejch a sedmdesátky byl odvaz, tak možná jen pro někoho... Pro mne jsou RAF teroristickou skupinou ať už jejich pohnutky byly jakékoliv. Protestovat proti válce terorismem je zkrátka dost divná forma protestu. Film rozhodně stojí za vidění jako jakýsi otisk doby a zejména moderních dějin Německa, při sledování vás vůbec nenapadne, že to bylo točeno v roce 2008. Myslím, že jeho vznik je důležitý zejména pro Němce a jejich omladinu. Tu hvězdu navíc nedávám za lehce přepálenou stopáž. I tak je to ale za 4 balíčky TNT. * * * * (16.12.2015)

Nadosmrti se omlouván německému národu, o kterém jsem tvrdil trapné nedodělecké řeči typu, že německý národ nikdy nedokáže natočit kvalitní film. Kecy, který jako by z huby vypadly odborníkovi, který o tom ví víc, než samotný Němec. Jenže pak jsem viděl Goodbye, Lenin, Pád třetí říše...a začaly se objevovat ještě zajímavější filmy a mě překvapilo, jak se právě oni s ničím neserou a veškerý vážný témata oni rozebíraj stručně a narovinu. Dokážou přiznat chyby, kterými si jejich národ prošel, a ještě to ukázat světu. To tedy klobouk dolů, protože to, ne každý dokáže. Snad jenom možná Češi, kteří všude tvrdí, jak jsou národ k hovnu, ale přitom jsou taky jedni z mála, kteří to dokážou už od začátku říct na plnou hubu. Holt, každý má něco do sebe a německý národ, ačkoliv pozitivní minulost nemá, dokáže jí upřímně dát divákovi najevo a vše s čistým svědomím převést do světa filmu. Tak vznikl další z německých filmů, odkazující na důležité německé období a na neméně důležitý německý problém, kterým si museli projít. Sice to u mě není na plný počet, ale dokáže to v jistých chvílích vyrazit dech. Ono pokud se něco myslí upřímně a na rovinu, tak ten vyraženej dech je jasná věc. (14.08.2010)

„Drážďany! Hirošima! Vietnam!“ I tohle je cesta. Dobré vědět. Hodně víme zásluhou médií, jež by v ideálním případě měla sloužit oběma stranám (což v případě Meinhofové nejenže platilo, ale navíc to v sobě má špetku ironie). Kamery, foťáky, štosy papírů – zkuste dnes bez nich rozpoutat revoluci. Jakákoliv inspirace pány Che Guevarou, Mao Ce-tungem a Ho (ho ho) Či Minem budí na území ČR právem znepokojení. Bez onoho pochybného ideologického podloží bych, oddělen ovšem od „té“ doby bezpečnou časovou propastí, k aktivitám první generace RAF snad i choval nějaké skryté sympatie. A stejná skupina dnes? Dokázali by někomu otevřít oči, vytrhnou jej z nerušeného vegetování? „Co je to za blbou buržoazní otázku?“ nechávám za sebe odpovědět nepochybujícího Baadera a přecházím zbaběle k filmu samému. Jedním slovem „paráda“! Není pochyb, kde a ve které době jsme. Známé tváře, známá jména (Pahlaví, Dutschke). Poznávání hrdinů skrze činy. Historie přihrála filmařům pro vyprávěni velmi užitečnou pomůcku: Meinhofová, člověk zvenčí, se dostává „dovnitř“ a my máme pro začátek společníka. V zachovávání racionálního odstupu nejsme sami. Později přejímá analytický přístup vyšetřující Bruno Ganz, jehož ledový klid a schopnost vidět věci v širších souvislostech připomíná postavu Tommyho Lee Jonese v No Country For Old Men. Dost přes dvě hodiny délky u faktograficky „pünktlich“ filmu budí obavy zcela liché. Diváckou rozkoš skýtají nádherně přehledné akční scény, „pojištěné“ navíc faktem, že většina teroristek ráda krátké sukně. Sexy zpracování, dané také výběrem hudby (po Watchmenech další nečekané využití profláklého Dylana), události nijak nezlehčuje. Z vrahů mučedníky nikdo nedělá. Kontroverzní (sebe)vraždy zůstávají moudře skryty za vězeňskými zdmi. Třeba právě resuscitovaná snaha dobrat se pravdy (odhalit pachatele) donutí lidi přemýšlet. Doba už pomalu přezrává. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, castor, flanker.27, Aidan, curfew77 (25.04.2009)

Dalo by se říci něměcký velkofilm. Nesmírně zajímavý a co do počtu informací vyčerpávající dokument, který přesně popisuje události ke kterým došlo ve Spolkové Republice Německo v 70. letech. V té době přešly studentské protesty proti vietnamské válce až k vytvoření hnutí RAF (Frakce Rudé Armády). Tato teroristická organizace si rozhodně nebrala žádné servítky a člověk jen s otevřenou pusou může sledovat její zápolení s kapitalistickým státem. Proč zde mluvím o těchto historických faktech? Protože film opravdu o ničem jiném není, je to naprosto přesná rekonstrukce. Autoři ponechali ve filmu automobilové espézetky, počty nábojů, počtu obětí, snad i rozmístění vlajek na manifestech autentické. Snímek je naprosto nestranný. A je pouze na divákovi, na kterou stranu se přidá. (24.08.2010)