Helen

Pre mňa veľmi osobný film. No aj keď viem, aké ťažké je popísať pocity, ktoré prežíva človek postihnutý touto chorobou, nie to ešte preniesť ich na plátno, niečo mi bráni dať plné hodnotenie. K dokonalosti tu predsa len niečo chýbalo a také hodnotenie by bolo výrazne ovplyvnené mojimi osobnými subjektívnymi pocitmi. Každopádne Ashley som tak dobre nevidel hrať už veľmi dlho. (22.08.2010)

Je fajn, že je film natočen tak, jak to ve skutečnosti chodí.. Ale to ještě neznamená, že skutečnost je vždy zajímavá a skýtá v sobě poutavý příběh, to byl v mém případě kámen úrazu tohoto filmu.. Občas (vlastně celkem často) se prostě vůbec nic nedělo a děj se točil jen kolem jedné věci pořád dokola. A to bez jakéhokoliv přikrášlení, takže to za chvíli začala být nuda. Na druhou stranu se zde objevuje spousta velmi silných momentů, které ukazují, kam až může člověka dohnat nemoc.. Může ztratit úplně všechno.. I herecké výkony byly dobré, hudba byla fajn.. Ale nijak mě to nezaujalo. (10.03.2012)

Ťaživé, smutné a pocitovo zdrvujúce. Tak krásne precízne stvárnená a zahraná depresia vo filme sa vidí málokedy, ak vôbec (podotýkam, neviem kde sa v obsahu vzala zmienka o bipolárnej poruche, tá vyzerá úplne inak). Depresia je vôbec jedna z tých najhorších psychických chorôb, ktorej ťažké stavy (podobné ako u hlavnej hrdinky) končia často tým najhorším možným spôsobom. Pritom ju väčšina ľudí podceňuje a berie na ľahkú váhu, alebo len ako prechodnú vec, čo je však krutý omyl. Čo sa týka filmového spracovania, mohlo to byť troška dynamickejšie a tiež prípadne niektoré udalosti okolo hlavných postáv rozobrať dramaticky hlbšie. To je však len môj subjektívny pocit, film bol skvelý a Ashley Judd bola úžasná. 85/100 (08.03.2017)

Harmonie scénáře o vážných věcech a odpovídající filmařiny, která na cestě za osobitým výrazem nezapomíná na téma. Přitom nejde jen o obvyklou snahu, ale o vyspělé dovednosti v práci s vizuální stránkou, která spolu s hudbou vytváří souznějící rovinu k ne zcela tradičnímu vyprávění s neokázalými hereckými výkony. Film jako dělaný pro festivaly. 3-4* (25.10.2014)

Každý život je svojí podstatou manio-depresivní. Myslím, že maniodepresivitu lze vidět i v životě zvířat a do konce i rostlin. Nedovedu rozpoznat, zda se u Heleny jednalo o bipolární nebo monopolární depresi. Nejspíš to druhé. Určitě na filmu spolupracoval poradenský štáb lékařů a psychiatrů a jednotlivé projevy nemoci ve filmu byly pečlivě konzultovány. Nicméně nemám k režisérce, Sandře Nettelbeckové, potřebnou důvěru. Nemám ji v otázce vedení herců (přehrávání či nedohrávání?), dialogů, volbě prostředí (i já bych se v něm zbláznil), ani hudbě, kterou považuji za vyloženě nepatřičnou. Ještě mám v dobré paměti film Frédérica Dumonta " Un ange à la mer", který mě v nejistotě nenechal. Zde mi pořád něco říkalo, že by stačilo se obléct do montérek a vyjet s kolečkem na zahradu nebo si tam alespoň sednout na slunce. Pozn. 1: Mnohem více reflexe na toto téma - než dvě hodiny dívání se na očividně zdravou ženu, která "to jen hraje" - je v písních, ať lidových nebo rockových: ve "Wish you were here" (Waters, Gilmour) stačí jen jednotlivé expresvní "výkřiky" (tell blue skies from pain, swimm in the fish bowl, cold comfort, leading role in the cage,...), Jimi Hendrix vyjadřuje své "Manic depression is a frustrating mess" lépe než slovy hrou na kytaru. Pozn. 2: Není asi náhodou, že mojí nejváženější spisovatelkou je Virginie Wollfová, a také Ingeborg Bachmannová a Sylvia Plathová. Více v jejich díle než v jejich osudu je patrné, co se s nimi právě děje. Psát jako VW nelze "beztrestně". Dvacet dní před smrtí si v deníku naordinovala správnou terapii "Occupation is essential. And now with some pleasure I find that it’s seven; and must cook dinner. - Důležité je stále něco dělat. A s jistým uspokojením ztjišťuji, že už je sedm a musím jít vařit večeři." To by ovšem nesměla právě psát "Pointz Hall" (později přejmenované na "Mezi akty" - nejodvážnější dílo světové literatury. O něco dříve se ptá (2.10.1940): "Ought I not to look at the sunset rather than write this? - Neměla bych se radějí dívat na západ slunce, než psát tohle:" Pozn. 3: Ještě jeden člověk přichází do tohoto společenství: Georg Trakl. Říká se (Ernst Jünger), že válka zoceluje. Alespoň pro Trakla a VW (viz z celý zápis ze dne 2.10.1940) to zřejmě neplatí. Pozn. 4: Můj komentář je jen doplněk ke komentáři Faidra****. (25.05.2020)