Agentka budúcnosti

Pôvodné anime je kultová klasika, ktorá inšpirovala nespočet ďalších filmov, ale keďže cyberpunkové sci-fi nie je nič, čo by sa v kinách bežne objavovalo, aj napriek nižším očakávaniam som tomuto hranému americkému remaku skúsil dať šancu a nakoniec som z výsledku príjemne prekvapený. Dejovo sa to s predlohou nedá absolútne porovnávať, tá bola neporovnateľne inteligentnejšia a prepracovanejšia, tento remake prakticky ponúka len tú krimi líniu bez toho, čo je na predlohe to najzaujímavejšie, ale viac som ani nečakal. Kriminálna línia je aj tak celkom atraktívna a celé je to nadmieru dynamické, pomerne nápadité a film si po celý čas udržuje slušnú úroveň zaujímavosti. No hlavným kladom je aj tak to celé cyberpunkové prevedenie, ktoré sa mi tu mimoriadne páči a aspoň film vyzerá úplne inak, než vlastne celá žánrová konkurencia. Slušné je aj obsadenie, jedine Scarlett Johansson pôsobí trochu rozporuplnejšie, nie je zlá, ale asi by som v tejto úlohe chcel niekoho vhodnejšieho. Prekvapil ma ale jej partner, ktorý už asi ani nemohol byť vybraný lepšie, Pilou Asbæk bol skvelá voľba, poteší aj Takeshi Kitano, Michael Pitt a Michael Wincott. Spokojný som aj po stránke akcie, tu sa síce nenájde nič veľkolepé, ale aj tak mi všetky tie prestrelky a naháňačky prišli veľmi dobre natočené a technicky špičkovo zvládnuté. Len nemuseli až tak moc kopírovať predlohu. Ale najväčším kladom filmu je aj tak samotný vizuál, ten je úžasný, perfektné interiéry, exteriéry a celkový vzhľad mesta, toto už snáď ani nemohlo dopadnúť lepšie. Ale plusom je aj atmosféra a hudba, aj keď aj tu sa Clint Mansell opäť len snaží čo najviac približovať originálu. Takže aj ako priaznivec originálu, musím tento hraný Ghost in the shell hodnotiť kladne, v dobách, keď blockbustery vyzerajú ako cez kopírku ma takýto vysokorozpočtový minimálne vizuálne a technicky nápaditý film len poteší. 75% (24.07.2017)

Shell without the ghost. Scénografie, design, audivoziuální provedení výtečné, obsazení sympatické, ale z komplexního ducha předlohy zbyla jenom předvídatelná a šablonovitá skořápka o naivních duších, které zneužila korporace. Je celkem jedno, že scénář doslovně cituje některé myšlenky, když z původní meditace o "bytí stroje" nezůstalo vlastně nic, jen tuctová revenge story. Ale to bych oželel. Nikdo nečeká, že si blockbuster za 180 mega vystačí s bezeslovnými záběry na posmutnělé fasády a tváře lidí. Co neoželím, je rozvleklá druhá polovina a to, že Sanders je sice režisér s citem pro efekt a hladkou texturu, ale jeho stylu chybí esence, která by tuhle hezkou cyberpunkovou tapetu přivedla k životu. Mohlo to být horší, souhlasím. Ale mohlo to být lepší, to si člověk uvědomí vždycky, když ve filmu skutečně zableskne duch – ať už v kolébavé chůzi Takeši Kitana nebo smutných očích Pilou Asbæka. Kdyby takhle vypadala adaptace Deus Ex, budu vlastně celkem spokojený. Ale Ghost in the Shell je prostě víc než jenom pozlátko. (29.03.2017)

Sterilní kastrovaný pohrobek fenoménu GitS, který předvádí řemeslnou rutinu, z níž jen občas vykoukne světlejší moment, který se ale málokdy zmůže na něco sofistikovanějšího, než doslovnou citaci. Před 18 lety se Matrix původním GitS inspiroval a odstartoval nový typ akčního filmu, na jehož konci teď stojí hraný Ghost in the Shell a není v žádném ohledu lepší. Kruh se uzavřel a nic z toho. Jen spousta prohřešků vůči filmovému i seriálovému vesmíru, které jen dokazují, že autoři látku absolutně nepochopili.. (29.03.2017)

Kdyby byl rok 95, rozuměj 1995, asi bych bučel blahem. Majorku Míru Zabijákovou by hrálo nějaké jiné dřevo (i když Scarlett jsem chvílemi věřil, že je robot, takže vlastně dobrý), omalovánky by byly víc analog a ruční práce a to poselství(?) by bylo tak nějak víc in. A navíc Takeši by se mohl pořádně rozparádit beze strachu z toho, že se rozsype jako zavirovanej hologram. Tohle se mi nelíbit. (19.07.2017)

Tak trochu vydechlá kombinace Robocopa a Blade Runnera... Obzvlášť když si vzpomenu na druhý zmíněný film, překvapuje mě, jak zastarale a nepřekvapivě Ghost in the Shell působí, zatímco Blade Runner je stále skvělá filozofická podívaná, nad níž se člověk musí zamýšlet a která má o lidech, lidství a jiných hodnotách pořád co říct. Triky se mi docela líbily, Scarlett Johansson sice měla od začátku do konce jeden a půl výrazu, ale víc možností jí role ani nedala, takže v pořádku, akční scény nebyly úplně špatné (snad jen ta proti kráčejícímu tanku či co to bylo, ta byla příšerně nudná) a hudba zněla zajímavě atmosféricky (i ona chtěla připomínat Vangelisova Blade Runnera), jenže žádný velký zážitek jsem si tentokrát z kina neodnesl. Navíc se mi zdálo, že film trvá asi dvě a půl hodiny. (03.04.2017)