Resident Evil: Afterlife

Kamenujte mě, ale i v tradičním rozměru mě to bavilo stejně jako všechny ostatní díly. Nemám pro původní sérii od Capcomu žádnou slabost, ale ta filmová, hýčkaná pekelným béčkařem Paulem Andersonem mi vždy spolehlivě navodí herní náladu, i když děj vlastně neexistuje a pokud jej má něco připomínat, omílá se furt to samé. Nenudí to totiž ani vteřinu, zpomalené záběry neprudí a ten fetiš vykrádané akce, kterou rozpoutávají povětšinou samé holky, je zatraceně důrazný. Subjektivně vlastně nemám co vytknout. 3 a ½ [Mám chuť si tuhle rošťárnu užít v efektu Cameronovy technologie.] (26.10.2010)

Svoji porci zombíků jsem dostal a za řezníka nemůžu dát jinak než za 4. Perfektní atmosféra i hudba, to vše skloubené do 3D, kde některé části postrádají reálnost i logičnost, ale to k RE už tak trošku patří po těch čtyřech filmech plných přehnaných schopností a zdá se, že se konečně filmová série začíná blížit té herní, čož je další bod k dobru. 70 % (04.10.2010)

Vlastne je až prekvapivé, že Anderson z istého uhla pohľadu skazil viac ako by sa patrilo a z toho druhého odviedol najviac čo mohol. Zaujímavý je mimo iné aj vývoj série, ktorá z hororového survivalu presne po vzore herných predlôh neskôr preladila na akčnejšiu notu. V Andersonovom poňatí sa ale stráca napätie, aj preto Afterlife na prvý pohľad viac ako plnohodnotný prírastok do série, pripomína skôr rockový videoklip. Rockový videoklip so samoúčelným, lenže v rámci možností maximálne opojným 3D. Že vznikol hlavne kvôli tretiemu rozmeru snáď ani nemá zmysel pripomínať, rovnako ako to, že sledovať ho bez neho, znamená pripraviť sa o jeho najväčšiu devízu. Otázkou je len, či si niekto iný ako fanúšik za doteraz najslabší diel, vrátane menej záživnej strednej časti a záverečného zúčtovania, dobrovoľne priplatí. (27.09.2010)

Mě Anderson tradičně nezklamal, žádný zbytečný kecy, žádnej složitej příběh, prostě do postapokalyptickýho světa nažene hromadu zombáků, do toho hodí Milu s jednoručníma brokárnama, zabalí to do cool hábitu a jde se na věc, žádný přemýšlení, samá akce, kila vystřelených mozků na podlaze a když se tam objeví šílenej řezník s nejgigantičtějším sekerokladivem v historii kinematografie a Anderson z toho vykouzlí nej akci filmu, tak jsem byl dokonale spokojenej. Béčko jak vyšitý, mnohdy přepísknutá akce, ale na to já pěkne prosim seru, takovýhle jednoduchý akční řežby jsou poslední dobou potřeba jako sůl, naštěstí Paul se Slyem se ještě pořád drží týhle akční koncepce a za to jsem fakt rád (06.10.2010)

Anderson si plní sny a zároveň razantně odpovídá na dotazy, kam se dá s Resident Evilem ještě uhnout. Jednička byl klaustrofobní zombie horor, dvojka akční vybíjená, trojka poctou ausploitationům a čtyřka? Čtyřka využívá moderních trendů a snaží se vyjít vstříc odchlupené generaci, jíž nezajímají příběh, ani postavy, neboť stačí, když je obraz sexy a cool. S tímhle vědomím se dá brát Afterlife vcelku na milost (osobně ho považuji za stupidní guilty pleasure a Decadence Now kino světa), jinak chápu, že lidé s nastartovaným mozkem, vysokými očekáváními (po výtečné trojce není divu) a sníženou adaptabilitou na (ne)umětelské vykrádání umírají. (31.10.2010)