Baaria

Dlouhou dobu jsem se nemohl vyrovnat s určitou mírou fragmentárnosti a povrchnosti, dokud jsem si neuvědomil, že Tornatore filmem vzpomíná. A copak se dá vzpomínat jinak než nahodile a přetržitě, natož bez příkras? Vzpomínání nikdy není zcela objektivní, protože postrádá bezprostřednost. Formuje jej uplynulý čas, charakter, potřeby. Může si dovolit být zahaleno v černobílém dešti smutku nebo v idealizovaném světle sicilského slunce. Koneckonců i ono podléhá vnějším vlivům a uzpůsobuje se momentálním pocitům i lidské zkušenosti s uměním. Ponejvíce pak s filmem a jeho výrazivem. Nabízí se proto otázka: Je filmová gramatika odrazem vrozených mentálních vzorců nebo byly tyto vzorce filmovou gramatikou nenávratně ovlivněny? A co sny a představy? Byly před filmem, fotografií, malbou jiné? (28.01.2011)

Bio ráj, Maléna či Neznámá, nebo Legenda o "1900" jsou mi bližší a srozumitelnější. Baaria je pro mě bohužel snímkem nepochopitelným, stejně jako nekonečnost vesmíru. Jde o dílo příliš umělecké a pojato tak, že jsem místy stíhal konzumovat pouze vyprávění obrazu (což ostatně umí Tornatore více než skvěle) a pozadí, ten vlastní dějový obsah, se v záplavě obrazu a mnoha postav postupně utápěl. Z tohoto snímku (v protikladu od Neznámé a jiných jeho filmů) mám pocit, že ke skvělému obrazovému vyjádření mělo být dialogům věnováno více prostoru. Zcela jistě by to přispělo větší srozumitelnosti. Po zhlédnutí jsem měl pocit, jako bych koukal celou dobu na vysoce umělecká Piccasova malířská díla, kterým nerozumím. Mnohdy méně znamená více. Souhlasím s komentářem uživatele Matty. (18.03.2011)

Nevyvážená a zmatečná multigenerační freska jednoho sicilského zapadákova a jeho obyvatel...Zpočátku prosluněná, divoká, hravá, groteskní a s příchutí Bio Ráje i Maleny ...Pak už bohužel příliš politická, zdlouhavá, převyprávěná a nudná...A nic na tom nemění ani Morricone nebo Monica Belluci ve své nejzbytečnější a snad i nejkratší roli, která tu je jen kvůli jménu pro plakát... Na kvalitu svých předchozích počinů Tornatore nedosáhl... (07.06.2010)

Uz dlouho jsem se netesil - tak jako v tomto pripade - na finalni titulky. 150 min bez jakehokoliv prekvapeni ci napeti popisuje zivot komunistickeho, klasicky po italsku ujeceneho, sicilskeho rodu Tarranuovu... a dal? Co tim chtel vubec basnik rict??? O vyssim hodnoceni by se mozna dalo uvazovat, ovsem nikoliv pri teto stopazi... (07.07.2010)

Z dnešního hlediska, co se dá považovat za umělecký a osobní film, je to totálně mimo; vlastně jen oprašování Amarcordu takovým reklamním "cestovkovým" stylem. Z hlediska celkové orchestrace materiálu to vyvolává úctu. Jsem hodně na vážkách, jak to hodnotit. Ale vlastně mě to jen štvalo těmi klišé o italské/sicilské národní povaze. (25.05.2010)