Užívaj si, ako sa len dá!

Užívej si, co to jde je v podstatě dost zlomyslný film. Woody Allen coby ateista a typický městský liberál v americkém prostředí výrazně posunutý doleva byl odjakživa na kordy se sociálními konzervativci, náboženskými fundamentalisty a vůbec s těmi, kteří v Americe tíhnou k opačné straně politického spektra. V řadě filmů se tohle jeho vidění dá zřetelně vystopovat a tu a tam si neodpustí nějakou tu jízlivost. Tohle je ale první film, kde svému pohledu podřizuje vše a náboženští svatouškové tu od něho sklízí pěknou nakládačku. Woody si s nimi vyřizuje účet z doby, kdy probíhal jeho rozvod s Miou Farrow a bolestné tahanice o děti. Tehdy konzervativní tisk dost nechutným způsobem probíral jeho život a bulvár si s rozkoší smlsnul na detailech jeho partnerské nevěry. V tomto snímku, který má v podstatě hodně jednoduchou zápletku, líčí Allen, jak se ve svobodomyslném prostředí New Yorku rychle rozpouští slupka pokrytectví typické jižanské konzervativní rodiny. Matka v sobě objeví skrytého bohéma s uměleckými sklony a sexuální hyperaktivitou, počestný tatík sobě i svému okolí přizná homosexualitu a dcerunka se spustí s Allenovým alter egem v podobě zapšklého morouse ztvárněného Larrym Davidem. Woody Allen si tady střílí i sám ze sebe, protože jeho ztělesnění je přímo symbolem životní skepse a pohrdání společností. V rámci toho, co hyperaktivní Woody stvořil v poslední dekádě, jde o jeden z nejlepších snímků, ze kterého je cítit energie typická pro Allenovo mládí. Celkový dojem: 85 %. (30.08.2014)

S mnohými z vás je to těžké. Když v následujícím filmu You Will Meet a Tall Dark Stranger Woody zvolil velmi otevřené konce všech dějových linek, nelíbilo se vám to. Když tady naopak končí ve velmi smířlivém duchu, taky se vám to nelíbí. A to je základní premisa stejná - všechno závisí na štěstí, nic není jisté... Tak co s vámi. - Ale dost hudrování. Boris Yellnikoff je neurotický intelektuál Woodyho typu, i když v lecčems jiný - je nekompromisnější, naštvanější a misantropičtější než Allen ve svých klasických kreacích. Za sebe tvrdím, že je to dobře - nenávist k lidem s Larry Davidem sdílím úplně stejnou, a to ani nemusím mít IQ 200. Ostatní postavy se ale mění až příliš snadno: "všichni ti jižanští pánbíčkáři, co se přijdou modlit k Borisovým dveřím", se jako zázrakem změní, stačí mávnout kouzelným proutkem. Přece jen, aby se konzervativní militantní fundamentalistický křesťan změnil v citlivého gaye tak snadno...no, nevím nevím. A u Henryho Cavilla jsem jen litoval, že mu v Tudorovcích neusekli hlavu. Zato u rozkošně pitomoučké Evan Rachel Woodové si dokážu představit, že by pobláznila ne jen jednoho dědka a neúspěšnýho herce. Zkrátka a dobře, další Woodyho vztahová variace opět dokazuje, že vztahy, to je jen o štěstí. O ničem jiném. (06.02.2013)

Ani sám Woody Allen by nezahrál tuhle roli jako Larry David, který si doufám tímhle vyšlapal cestičku k nějaké té lepší kariéře, protože bych ho v téhle poloze ještě rád viděl. Woody by to zahrál klasicky ňoumovsky. _ Než si Boris tu mladou retardku vezme, je to naprosto luxusní podívaná. Padne skutečně velká porce hlášek a geniálních momentů. Ale potom se to stává předvídatelností samou na přehlídce marnosti a klišé. Za posledni leta nejlepsi Woodyho komedie a Evan Rachel Wood zraje před kamerou jako víno. (10.11.2009)

Rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších allenovek, která mě strašně bavila i na druhé zhlédnutí. Zpočátku se sice musí člověk trochu aklimatizovat na rychlejší tempo dialogů - především hlavní postava, Boris, své repliky skutečně odříkává ve zběsilém tempu, a navíc u toho člověk musí zapojit mozek, aby to všechno pobral, ale po chvilce už si člověk zvykne (tempo filmu stejně postupně zvolní) a už se jen královsky baví - osobně jsem u tohoto filmu (dvakrát) málem umřel smíchy. Boris je neuvěřitelně zajímavý týpek, jehož životní teorie a názory jsou v podstatě bezrozporné a nevyvratitelné, a tak by mě osobně strašně zajímalo, nakolik se dá v jeho případě mluvit o Allenově alter-egu a do jaké míry je to pouze stylizace. Kdo to ví, odpoví... Ke konci se film už krapet zvrhne v debilní nevtipnou taškařici, která už je hodně za čáru, ale samotná závěrečná replika Borise do kamery přece jenom výsledný dojem vytáhne zase nahoru - tenhle film je prostě tak chytrý, že ho nemůžete dlouho dostat z hlavy, a musíte o něm pořád přemýšlet a zvažovat, jestli náhodou zrovna v tomhle filmu není podán elegantní recept na život lehký, jako by se nechumelilo. Za mě osobně 5 hvězd bez stínu pochybností, nehledě na trapnost některých scén k závěru. (03.05.2015)

V poslednom čase mi akosi novšia tvorba W. Allena nešmakuje, no pritom ani nemôžem tvrdiť, že som výrazne sklamaný. Len jednoducho stále čakám niečo viac. V tomto prípade ma však postava do seba zahľadeného výstredného a neurotického génia Borisa dokázala baviť po celý čas, občas tie jeho hlášky a názory na život vážne stáli za to, i tie scénky so šachom pobavili. No časti dejovej linky mimo tejto zaujímavej persóny nestáli za veľa (hlavne scénky s rodičmi Melody boli jedna veľká trapošina, ktorá sa s blížiacim sa koncom stupňovala), takže som v tých chvíľach trpel výraznou nudou, z ktorej ma vždy vyslobodil až Boris. Našťastie bol na obraze často. Najmä vďaka nemu hodnotím lepším priemerom. 65/100 (21.11.2017)