Tali-Ihantala 1944

Finský válečný film. Těch se člověku moc do ruky nedostane, navíc Rusko-Finský konflikt během druhé světové války moc často zpracováván nebyl (jestli vůbec), takže jsem byl hodně zvědavý, co na mě na konci tohoto velkého otazníku čeká. Výsledek? Průměr. Bitvy vypadají jedna jako druhá. I když terén Karelské šíje moc změn nedovoloval (všudypřítomný les), stejně si myslím, že se to dalo zvládnout lépe. Dalším velikým mínusem jsou herci. Ani jeden mě nestrhnul. Naopak když došlo na hrdinský výkon tankisty, který dokázal během 30 sekund zlikvidovat čtyři tanky T-34, měl jsem chuť celý film vypnout (ono vůbec vybuchujícími T-34 je to tam doslova přecpáno, jakoby se vůbec nejednalo o nejúspěšnější tank druhé světové války, ale o nějaké železné pojizdné rakve). Doma ve Finsku bude mít film určitě úspěch (vždyť zpracovává bitvu, která vlastně Finsko zachránila od komunismu), ale mě nechal TALI-IHANTALA 1944 ledově klidným. (23.08.2008)

Finský válečný film z ne moc známé bitvy o finské hranice v roce 1944. Sověti prolomili obléhání Leningradu a tlačí Němce zpět. A tady na severu zahajují útok proti německému spojenci. Finové se ale brání statečně a nakonec dosáhnou toho, že své obranné boje zvládnou a sjednají se Sověty mír a zachrání tak svoji zemi před bolševismem. Tato etapa války není moc známá ani pro mě, takže jsem se dozvěděl něco nového. Finové už svojí Talvisotou dokázali, že válečné snímky umí. A tady to jen potvrdili. Film má necelé dvě hodiny a musím říct, že většinu tohoto času se tam bojovalo. A to jsem takových filmů moc neviděl. Je pravda, že to nebyla bůhví jaká řežba, ale právě proto mi to přišlo o něco realističtější. Pořád se bylo na co koukat. Taky musím přiznat, že jsem měl v postavách mišmaš, ale to dělala asi ta finština a všechny ty boje. Je to válečný film se vším všudy pojatý moderně, takže pro válečné nadšence jasná volba. Co mě ale uchvátilo nejvíc, byla použitá technika. Už dlouho jsem neviděl film, kde by použili všechny dobové zbraně (děla, StuH 42, T-34, dokonce i tank KV, který byl ale na podvozku téčka, i přesto ale působil věrohodně). Finové, jen tak dál. (19.01.2011)

Velice klasicky natočený film kombinovaný s dokumentem, kde malé dějiny , tedy osudy několika vojáků jednotek v první linii, ilustrují velké dějiny, tedy obranu Karelské šíje Finy před vpádem Rudé armády. Tvůrci naštěstí nepodlehli amerikanizaci natolik, aby učinili válku obrazově co nejefektnější. Takže žádná pseudodokumentární roztřesená kamera, žádné zpomalené záběry podmalované patetickou hudbou. Takto je to syrovější a věrohodnější, čemuž napomáhají i nečetné originální dokumentární záběry do filmu zařazené. Nicméně našinec, vyrostlý na sovětských válečných filmech, měl zprvu problém fandit vojákům v německých přilbách a s hákovými kříži na tancích, kteří byli spojenci Hitlerovi, byť je mu známo, že se s ďáblem spojili, aby satanovi unikli ze chřtánu. Na druhou stranu, když už se s finskými vojáky identifikoval, došlo našinci, jak psychicky drtivě zní pokřik urrrrááá, který se nese od zdánlivě nekončící masy rudoarmějců. Jen je ten film trochu nepřehledný. Vinu na tom mají jistě i ta nevyslovitelná finská jména a neustále stejná placatá smíšeným lesem porostlá krajina, v které lze jistě zabloudit raz dva. (06.04.2014)

Ďalší z fínskych vojnových filmov z bojov proti Sovietskemu zväzu. Film točený s prvkami dokumentaristiky ktorú mali pripomínať občasné čiernobiele zábery. Je to film o najväčšej (mimochodom víťaznej) bitke ktorú Fíni pri Ihantale vyhrali a po ktorej rusi odtiahli domov a v septembri podpísali prímerie. Treba poznamenať, že na ZIMNÚ VOJNU tento film už nemá. (29.11.2016)

... Realistické. A to dost...Válečný film? Za něj Tali - Ihantalu nepovažuju, protože působí spíš jako rekonstrukce pro dokumentární film, ze kterého někdo odstranil osvětový komentář a ponechal jenom několik více méně komorních dramatizací (docela by mě zajímalo, kolik z nich je podle reálných událostí) s účastí bezejmenných postav. Tomu dojmu pomáhá i pár záběrů natočených ve stylu černobýlích žurnálů, záběrů objevujících se právě v dokumentech, stejně tak i pohled na mapu, který vypadá naprosto stejně jako obrázky průběhu bojů z učebnic dějepisu. K dobru je jednoznačně minimum sladkobolných a přepatriotizovaných scén. Bavil jsem se, ač podruhé si to asi nikdy nepustím. Stejně, chyběl mi tam záběr na losa. (29.08.2013)