Cvokár

Nic z toho, co dále napíšu, neplatí o Kevinu Spaceym, protože ten člověk nikdy neumí zklamat. Jako milovník, jako drsňák nebo jako životem zničený muž. Až mě z toho bolí srdce, kdykoli se tenhle člověk ve filmu trápí, už asi stárnu, ale už zkrátka nezvládám vidět Kevina ve filmu brečet. Cvokař je poněkud výrazně depresivní film. Nejenom, že se člověk pomalu ale jistě ztrácí ve všech těch promrhaných lidských životech, ale potýká se i se skutečností, že místo aby byl rozebrán osud postav, které považuje za hlavní, vidí jen zdlouhavé a nezáživné chování a jednání směsky dalších podivných lidí, které sice mají hodně prostoru, ale žádné výsledky to nepřináší. Nápad určitě tento film měl, snad by i vypadal lépe, kdyby nebyli pořád všichni ostatní tak znudění a dalo se jim jejich starosti věřit. Tohle znovu vidět nemusím. (30.09.2011)

Člověk je s určitostí tvor omylný a zranitelný - podobně jako "cvokař" Kevin Spacey. Měl by lidem pomáhat a rozebírat s nimi jejich problémy, ale sám si vlastně nevyřešil tak úplně ty svoje a tak mu to řešení cizích problémů už nejde tolik jako dříve. Tenhle snímek je ale natočen zajímavě, ale bohužel občas celkem únavně, ale pocit z něj mám dobrý. Opět americký happy end naštěstí bez zjevného tlačení na citovou pilu - čímž se stává pro diváka mnohem příjemnější než obvykle. (21.01.2013)

Já bych v tom filmu ani nehledal žádný velký drama. Mně to spíš přišlo jako taková ujetá, trochu černá komedie. Navíc to má šťastnej konec. Zhulenej psychiatr v podání Kevina Spaceyho asi měl vzbuzovat nějakou lítost, ale mně připadal spíš legrační. Stejně tak jako jeho pošahaný pacienti v čele s Robinem Williamsem. Jeho role sice byla menší, ale dost zábavná. Slabší stránkou filmu je scénář. Chvílema se příběh tak nějak rozpadá na menší epizodky, aby se pak najednou stala nějaká podivná náhoda a zase se to všechno nějak splácalo dohromady. Závěr filmu pak vyloženě působí jako deus ex machina. Kdyby se na scénáři trochu víc zapracovalo, mohlo to dopadnout rozhodně líp. Ale ani tak nemůžu říct, že by se mi film nelíbil. 70% (12.09.2010)

Musím se přiznat, že poprvé jsem film po patnácti minutách vypnula. Pak mě to nedalo a na podruhé jsem si filmík vychutnala. Bylo mi divné, že by Kevin Spacey hrál v nějaké nezajímavé blbosti. Pro něj netypická role psychiatra, kterého by potřeboval sám. Tuším, že na potřetí se mi to bude líbit ještě víc. (26.01.2013)

Hodně, hodně jsem si tento film chtěla oblíbit, protože v jeho jádru je ukryta řada aspektů, které mám v příbězích ráda: hlavní hrdiny je lidský, zranitelný (a zraněný), postavy nejsou rozděleny na kladné a záporné. Bohužel po scénáristické stránce vše úplně nefunguje – a i když jsou to jen detaily, výrazně ovlivňují můj celkový dojem. Jsou to zbytečné expozice, kdy některá z postav jen kvůli divákovi vysvětluje to, co všichni v dané scéně ví. Jsou to neuvěřitelné náhody jako moment, kdy jedna z postav najde cosi, co se jí přímo týká, pohozené na ulici. Je to uspěchaný scénář, který se v závěru snaží divákovi vnutit rychlou proměnu postav, ačkoliv stopáž by si zasloužila deset až dvacet minut navíc. Je to konec, který náhle změní vyznění celého filmu. U jiného žánru by tato zaškobrtnutí scénáristovi asi prošla, když se však snažíte dát dohromady civilní, citlivou, civilizační výpověď, může několik nerealistických scén snadno udělat z filmu s velkým potenciálem jen zapomenutelné drama. (18.11.2016)