Kuky se vrací

Ubral bych zbytečně retardujícího a vyloženě trapného moralizování a naopak přidal špetku vypravěčské grácie a dramatického náboje. Tempo je vážně šíleně nevyrovnané - hlavně pak v druhé polovině filmu, kterou jsem, přiznám se, dokonce odzíval. Ke všemu přímo bije do očí nekonzistentnost a papírovost fikčního světa, který kromě líbivého povrchu nemá co nabídnout. Audiovizuálně ovšem kouzelné, i když se mi paradoxně víc líbil zvukový design než obrazové řešení. (viděno v rámci českobudějovické předpremiéry za účasti Jana Svěráka a jedné z originálních verzí Kukyho) (12.05.2010)

Hlavní problém, na který Kuky naráží (alespoň u mě), je vymezení a práce s fantazií. Pořád je to spíš hraní si na fantazii podsouvané dětem než skutečný fantazijní svět, který mnohem víc než morální apely potřebuje komplexnost a víru v sebe sama. Ale aspoň se na to hezky kouká a jedeme rychle-sněží je super nápad. Škoda, že v reálu se místo sněhu dostaví policejní obsílka. (16.07.2010)

Proč jsem si neužil film Kuky se vrací. Zdeněk Svěrák svou postavičku nedabuje, jen čte její text stejně jako učitel předčítá diktát. Velké moudro číhá pod každým spadnutým listem. Akční scény jsou velkolepé, ale až na jednu výjimku (vajíčka) agresivně samoúčelné. Lesní svět je nádherně svůj (i s onou špetkou pro českou animaci příznačné ošklivosti), ale nejspíš v něm nefungují žádná stálá pravidla (jako například ve fikčních světech pixarovek). Netuším, kdo měl být cílovou diváckou skupinou: menší diváci se na projekci nudili a odcházeli dlouho před koncem, jako „dospělý“ jsem se u některých momentů (píppíphafhaf) cítil velmi trapně a coby dospělému by mi nejspíš vadilo zredukování rolí obou rodičů na nutné minimum. Psychického času jsem v kině strávil nejméně 2 hodiny (reklamy nepočítám), obzvlášť úmorných bylo posledních deset minut. Kuky se tváří jako hravý film (nelze si nevzpomenout na Pojarovy medvědy), ale potřeba poučovat je v jeho případě silnější než touha hrát si. Apendix: s ústřední eko-myšlenkou návratu k přírodě jaksi neladí fakt, že ti, kteří z lesa záslužně odvážejí syntetický odpad, jsou vykreslováni jako padouši … mít navíc pod deset let, asi se pár týdnů bojím do lesa vůbec vkročit. 70% Zajímavé komentáře: Radek99, Magyar, Dannysek4U, fuckme, Adam's (23.05.2010)

Kuky. Kapitán Hergot. Dubánek. Anuška. Pytlíci. Rohánek. Ti všichni pod kamerou Jana Svěráka ožili s takovou grácií, humorem a poezií, že mi čelist padá ještě doteď. A vlastně je s podivem, že právě ty akční scény, jsou na tom to poslední, co bych si asi tak zamiloval. Kouzelné dialogy, roztomilý humor a celé to lesní universum je jednoduše k sežrání. Jan Svěrák je kouzelník českého filmu. Himlhergot! (21.05.2010)

Už několik týdnů na mě Kuky vykukuje ze stránek novin a časopisů, v podobě filmu o filmu i z televizní obrazovky a tak má člověk tendenci vidět v něm návrat ke skvělé minulosti českého animovaného filmu. Skutečnost je asi taková - připadal jsem si jako hudební mistr, který si za partnerku vybere výtečnou zpěvačku s podřadnou vizáží a pak ji touží jenom poslouchat. Zkrátka a dobře, můj vztah ke Kukymu musí být nutně rozumový, protože po emoční stránce mě naprosto minul. Určitě je možné mluvit v superlativech o formální stránce, ať už výtvarné nebo především o kameře a střihu, ale poměrně zásadní problém mám se scénářem a s tempem filmu, který mě po celou dobu tlumil a ukolíbával. Pokud člověk navštíví polední představení v multiplexu, nemá za sebou prohýřenou noc nebo těžký oběd a přesto musí vydávat neúnosné množství energie, aby nezadřímal, není něco v pořádku. Navíc mě celou dobu rozptyloval "dabing" medvídka v podání Ondřeje Svěráka. Pochybuju, že chtěl jeho táta ušetřit, spíš šlo o pokus dostat svou ratolest do světa filmu už v útlém věku, ale jeho neškolený monotónní hlas, se kterým by měl problémy i logoped, mě znechucoval. Kuky má určitě řadu jednotlivých prvků, které se dají vyzdvihnout, ale jako celek u mě nezabodoval a i ta třetí hvězdička je opravdu spíš oceněním určité výlučnosti, protože nejen na našem malém dvorečku, ale i v celosvětovém měřítku je to film určitě originální, kombinace loutek a přírody spolu s výtvarnými ujetostmi, jako jsou autíčka pohádkových postaviček, dává dohromady něco, co tu ještě nebylo. Pokud jde o animační stránku, ale vlastně i tu výtvarnou, mám nicméně dojem, že Bartův snímek Na půdě Svěráka pokořil, byť pochopitelně na známého oscarového filmaře přijde nepoměrně víc diváků a vzhledem k mediální podpoře bude nesporně úspěšnější. U Bartova snímku jsem díky vizuálním orgiím a dynamičtějšímu tempu dokonale vytěsnil vědomí velmi jednoduchého scénáře, zatímco tady jsem ty nedostatky zřetelně pociťoval. Celkový dojem: 50 %. Představení jsem navštívil i se svými dětmi, které by měly být v ideální věkové kategorii pro zhlédnutí podobného filmu, a přesto i jejich konečná reakce byla velmi vlažná. (23.05.2010)