Prichádza Satan!

V 70. letech západní Evropou a Spojenými státy hýbala módní vlna satanismu, kterou pomohly rozpoutat i žánrové snímky, z nichž první byl Rosemary má děťátko a poté slavný Vymítač ďábla. Podobné to bylo koneckonců i v literatuře, protože v roce 1969 vyšla Le-Veyova Satanská bible. Producenti si řekli, že by bylo fajn naskočit do tohohle rozjíždějícího se vlaku a pověřili Richarda Donnera natočením snímku podle stejnojmenné literární předlohy. Donner použil jenom minima triků a zvláštních efektů, ale protože je to dobrý režisér, dokázal velice úspornými prostředky vytvořit úžasnou a, jak se později podle volných pokračování a remaků ukázalo, prakticky neopakovatelnou atmosféru. Pohybem kamery, náboženskou hudbou, sborovým liturgickým zpěvem a nejrůznějšími rekvizitami dokázal zhmotnit představy všudypřítomného, plíživě postupujícího zla, které přichází s osudovou nevyhnutelností díky biblickým proroctvím. Předtucha smrti je doprovázena např. temnými liniemi na fotografiích osob, které mají zemřít. Biblické motivy, které ohlašují příchod apokalypsy a Antikrista, jsou spojené s pochmurnou kostelní atmosférou. Zvláštní kontrast a napětí způsobuje srovnání démonického zjevu některých duchovních - fakticky kladných postav s nevinností maličkého dítěte, které s sebou nese zlo. Celý film evokuje příchod tmy, iracionálna a znejistění všeho dosud fungujícího materiálního světa. Doslova geniální je otevřený konec, kdy kamera ulpí na několik sekund na obličeji šťastně se usmívajícího dítěte. Z toho úsměvu jde strach...Celkový dojem: 100 %. (19.01.2008)

Mala som nedávno Omenovský víkend, keď v telke išiel nový Omen (2006) a potom som si ešte pozrela starý originál. Možno obrátenej postupnosti, možno pokroku vo všetkých oblastiach filmárčiny, ale najskôr proste vlastnej subjektivite by som pripísala pozitívnejšie dojmy s nového spracovania. Toto pôvodné ma už príliš nezaujalo... Gregory Peck ako starnúca hviezda uchmatol väčšinu filmového pásu a pritom hral len svoj štandard. Irituje ma, keď na princípe recyklácie megahviezd obsadzujú páprdov do rolí, kde im manželky môžu byť dcérami. David Warner mal asi najpríšernejší účes, aký som vo filme kedy videla. Damien na mňa nepôsobil ako diabol, ale ako fracek, ktorého by som bila, kým by nebol modrý... jeho matke by som z posledných síl fikla jednu tiež... a tak podobne. Tentokrát proste zvíťazila súčasnosť nad klasikou. (25.02.2008)

Slabší 4*. Tohle že má být jeden z nejlepších hororů všech dob? No nevim teda. První půlka vyloženě nuda, atmosféra nikde a když už by něco mělo vypadat děsivě, přijde vám to spíš k smíchu. Nějaká ta atmosféra se tak na plátno vplíží až v druhé půlce filmu, zhruba při návštěvě knězova bytu, ale i tak máte pocit, že se vlastně není moc čeho bát. Hvězda filmu Gregory Peck už je sice silně po záruce, ale pořád je vidět, že je na plátně velká osobnost a být tam místo něj nějaký průměrný béčkař, rozhodně by byl film o nějakou tu hvězdičku níž. Všemi vychvalovaná hudba ve filmu navíc zahraje jednou za uherský rok, mladého Damiana si užijete ještě míň a v některých chvílích vám to celé přijde zkrátka strašně naivní. Na lehce nadprůměrné hodnocení to stačí, ale na kultovní film? Hvězdičky za zásluhy nedávám. (07.07.2007)

Podobně jako Rosemary má děťátko, také The Omen lze z velké části sledovat jako nadpřirozený horor i jako drsný thriller, v němž se vlastně nestane nic logikou (a fyzikou) nevysvětlitelného. S odstupem času už zápletka koketující s příchodem antikrista není tak mrazivá a pomalu vyprávěný film drží naši pozornost - podobně jako později například všechny Nezvratné osudy - hlavně očekáváním toho, jak bude vypadat další brutální "nehoda". Oproti dnešním gore filmům jde však stále o seriózní áčkovou produkci zejména díky nápaditému vyzobávání motivů z Knihy zjevení, díky nečekaně nekompromisnímu finále a díky hudbě, která musela LaVeye přivádět do rauše. 75% Zajímavé komentáře: A_FISH, Falcor, Teya, gudaulin (21.06.2006)

Vynikající scénář, který na sebe vrší zlověstné náznaky (oběšení, kostel, zoo), působivé scény (hřbitov) a děsivé vraždy (dekapitace skleněnou deskou) jednu za druhou, mistrná atmosférická režie, výborný Gregory Peck a Goldsmithův satanistický chorál oceněný Oscarem. Hrůzostrašný epos pořízený za necelé tři miliony a vlekoucí za sebou stejně jako konkurenční VYMÍTAČ ĎÁBLA tři slabší sequely (a hromadu duchařských historek z natáčení) plus jeden věrný, zcela zbytečný a bezpohlavní remake. (09.07.2007)