Robocop

Chápu, že tady byla asi snaha natočit trochu "chytřejší" film, než byl původní Robocop z roku 1987. Jenže já bych radši koukal na Robocopa v pořádný akci. Chtěl bych vidět, jak střílí padouchy a jak čistí město od zločinu. Nepotřebuju, aby se tady do zblbnutí řešila otázka morálky a etiky. Ani nepotřebuju sledovat dojemný rozhovory o tom, jestli se synáček se svym robofotrem bude koukat v televizi na Detroit Red Wings. Mimochodem je zajímavý, že Robocop sice umí zjistit úplně všechno, ale nedokáže si vygooglit výsledky NHL. Pár akčních scén se teda povedlo a částečně to zachránili herci ve vedlejších rolích, takže jako úplná ztráta času to nebyla. Když budu předstírat, že jsem původního Robocopa nikdy neviděl, tak dám 3 hvězdy. Kdybych měl oba filmy srovnávat, šel bych s hodnocením ještě o hvězdu níž. (06.02.2024)

Tenhle film by mohl posloužit jako názorná ukázka toho, jak současný Hollywood občas vsadí na brain drain progresivních osobností z ostatních kinematografií a pak se je snaží zkrotit ve stroji. Padilhův rukopis "akčního sociálního dramatu" je znát na začátku, vidět střihové postupy a záběrování z "jiného světa" je samozřejmě osvěžující, ale usedlý rating, trochu enigmatické kouzlení s hudební dramaturgií v důsledku a překvapivě vyhaslá kinetika Carvalhovy kamery z akce dělají jen vycpávku. Navíc ji tvůrci občas provokativně spojují s náročnými konverzacemi o podstatě hlavní postavy. Nový Robocop je vlastně trochu radikální a trochu usedlé konverzační drama o chlapovi, ze kterého zbyl kus tváře a několik orgánů. Většina násilí originálu se z ulic přesouvá k tělu protagonisty, který více než polovinu filmu řeší svou identitu, rodinu a sžívá se s oblekem. Díky solidně napsaným dialogům a výborným hercům to funguje. Ideologicky film evokuje ironii originálu prostřednictvím pravičácké talk show a parodování marketingového zneužívání Murphyho / RoboCopa jako produktu pro masy. Znatelný posun je i přijetí globalizované perspektivy a proměny korporátní sféry z rejdiště "žraloků v oblecích" do ležérního hřiště filantropů v cool outfitech. Zatím Verhoeven kdysi natočil film, který se dá konzumovat jako dokonalý produkt americké kultury i jako její drsná parodie, "liberální fašoun" Padilha a jeho tým jsou o poznání doslovnější. Některým lidem to sice stejně činí problém rozklíčovat, ale ta kritická linie poukazující na mechanizaci válek i spravedlnosti je dost čitelná. Ve spojení s úvahami nad přeměnou člověka ve stroj se z toho stává docela produktivní záležitost k zamyšlení. Nový RoboCop nikdy nenabídne totální "krev, hovna a bláto" rozkoš originálu, na který se snaží příliš okatě neodkazovat (a když, tak spíš ironicky - použití Poledourisova motivu jako znělky pravičácké agitkové show). Hledá vlastní cestu k tématu. Proto má navzdory padání řetězu a poněkud pochybné gradaci druhé poloviny smysl. Special thx to vždy báječný Oldman, ležérní armyJobs Keaton a velmi přesně zranitelný Kinnaman. Držím tomu palce, ale nejspíš to prohučí jako (o něco problematičtější) Elysium. Jen doufám, že se dočkáme chvíle, kdy se poměr zrealizovaných a nezrealizovaných nápadů v soubojů producent x invenční tvůrce otočí. [75%] (06.02.2014)

Byl jsem odkojen drsnými sci-fi snímky z 80. let, kdy filmovému plátnu a následně VHS kopiím, vládl Terminátor, Predátor či RoboCop. Svou atmosférou se tyto filmy řadí mezi nadčasová díla, která nabízí neopakovatelnou zábavu a dodnes platí, že se kdykoli rád vrátím do minulosti po boku Kylea Reese a sleduji jeho souboj s T-800, držím palce svalnaté a charismatické Schwarzeneggerově partě ostrých hochů, proti neviditelnému zlu uprostřed džungle či si vychutnávám snímek s opancéřovaným hrdinou, jenž brání klid občanů v Detroitu. A právě proto jsem se moc těšil i na novou verzi RoboCopa a z výsledku jsem teď trochu zklamán. Filmu chybí odpovídající záporáci i nějaká výraznější scéna, která vás přitluče do sedačky. Originál z 80. let tohle všechno má, jeho následovník nikoli. Utekla hodina od skončení filmu a já už si přesně nevybavuji o čem vlastně byl. Nedostatek akce je dalším minusem. Nevím, kdo je José Padilha, ale co do kvalit i nápadů režiséra Verhoevena, má zatím strašně daleko. P.S. Jak nám v konkurenci dnešních remakeů, krásně ty osmdesátky dozrávají. (20.04.2014)

V prvej polovici RoboCop pozoruje psychológiu premeny človeka v robota a naťukáva otázky etiky, aniž by mu chýbali prvé náznaky vizuálnej efektnosti. V druhej polovici sa film zrýchli a dôkladne budovaná dramaturgia sa rozpadne (zvrat, ktorý nechápu ani jeho stvoritelia (tzn. ani sám scenárista), kedy si RoboCop sám nastaví ako prioritnejšie riešenie svojej minulosti než prebiehajúcich zločinov, je začiatkom tohoto rozpadu) a zo zaujímavého sci-fi sa stáva akčný výplach. Akoby film Padilhovi prestrihali a skrátili producenti kvôli vyhoveniu konzumnejším divákom, ktorí viac než akčný výplach nepotrebujú. Škoda. Cynické pohľady na medzinárodnú politiku USA a zopár vydarených vtipov ("Ja som iba z marketingu!") svedčia o tom, že nový RoboCop mohol byť rovnocenným remakom, nastaveným zrkadlom spoločnosti chytro posunutým do nového tisícročia. (15.02.2014)

Nejlepší „neakční“ akčňák za dlouhou dobu. Vsázet na emoce, recesi a dramatičnost v rámci remaku osmdesátkové klasiky, která se proslavila svou právě (dnes již kultovní) žánrovostí, to chce koule o velikosti medicimbalů. Padilha je určitě má... jen škoda, že vize tohoto, v budoucnu zajisté úspěšného, režiséra, se nedočkala své kompletní realizace. Ta plná palba by to určitě byla bez problémů. I tak oba palce nahoru, neboť právě v současně kritické době zprzněných adaptací a remaků jsou právě filmy stejného ražení potřeba jako sůl. (09.02.2014)