Hrôza v Connecticute

Podle skutečné události. Dům postavený na místě márnice, tak to rozhodně není nejvhodnější místo pro život. Podivnými sny všechno začíná. Na řadu příjdou nepříjemné vize, které zaplaví vaši mysl přes den. Minulost pomaloučku zasekne drápky a vyplouvá na povrch. Nejdříve jsou to jen malé nic neříkající záblesky. Pak vás pohltí a vtáhne do sebe a vy začnete mít problémy sami se sebou a ostatními. Ke všemu se začnou v domě dít zvláštní věci a ozývat se podivné zvuky. Vy se nakonec budute muset postavit zlu čelem, protože stejně nebudete mít jinou možnost. Jak to dopadlo? Mattovi rakovina zcela zmizela. Dům byl opraven, přestavěn a prodán. Noví majitelé už si na žádné podobné události nestěžovali. Jeden z filmů, na který se nebudu koukat v noci o samotě, protože jsem se nechala vtáhnout do děje a odpoutala se od přítomnosti. Vyděsil mě můj pes, který šel prozkoumat proč svítí obrazovka počítače. Skočil na mě oběma packama a já jsem měla co dělat, abych úlekem s jekotem nepadla k zemi. Takže z toho něco měli i naši sousedi. (11.11.2009)

„Poviem to takto. Som v ideálnom stave komunikovať s duchmi.“ Mám slabosť pre ghost house a skvelú Virginiu Madsen (CANDYMAN, ČARODEJNÍK, BOKOVKA). Preto bolo pre mňa až hrôzostrašné zistenie, že HRÔZA V CONNECTICUTE je hrôzostrašne zlá. Po hereckej stránke to nie je úplná katastrofa (najlepší sú Madsen a Koteas, obaja ale majú menší priestor, hrdinom je chlapec s rakovinou). Takisto atmosféra zo začiatku ujde, lenže po polhodine som si uvedomil, že to všetko som už nielenže videl. No a čo. Ale videl som to už OVEĽA lepšie (v Balagueróovej TEMNOTE napríklad). Toto je smršť najhlúpejších klišé na tému „Ako najtriviálnejšie vystrašiť diváka“ (napr. nečakane zhúkne hudba alebo na hrdinu niečo prudko zaútočí a o dve sekundy zistíme, že sa mu to len snívalo). Toto bolo na môj vkus skutočne jedno nechutné obrovské klišé. Ku koncu (zbytočne dlhej) snímky ma to otravovalo tak, že som nemal najmenší záujem dozvedieť sa, ako to dopadne. Plus k téme „inšpirované skutočnými udalosťami“ len toľkoto – ešte verím, že pacient s rakovinou sa vylieči, ale pokiaľ mi chce niekto tárať o tom, že film o duchoch je „skutočný záznam“, mal by navštíviť psychológa. Som prvý, kto dvihne ruku pri otázke „Myslíte si, že existuje Nessie?“, ale nikdy sa nebudem oháňať pochybnými svedectvami pochybných ľudí, ktorí sú alebo duševne chorí alebo posadnutí peniazmi a mávajú okolo seba rozmazanými fotkami, navzájom si odporujúcimi skrz naskrz vymyslenými svedectvami a záznamami domácich kamier, na ktorých nie je nič vidieť. (27.05.2011)

Dobře je to rozjeté, má to pár zajímavých prvků které do americké duchařiny vpouští trochu čerstvého vzduchu a ještě to nestihlo úplně zklouznout do sraček aktuálního duchařského mainstreamu..... Ve výsledku to bylo docela fajn a i přesto, že to sem tam zasmrdělo kokotinou z toho mám dojem spíše pozitivní. (25.08.2014)

Konzumní morbidita pro jednadvacáté století aneb Silent Hill v Amityville... Filmy, kterým máte uvěřit, protože se to stalo nebo protože by se to třeba mohlo stát, mohou být vyprávěny různě. Peter Cornwell vsází ve svém The Haunting in Connecticut na obrazotvornou stránku věci, na působivou moderní kameru, na maximální možné tempo příběhu a co možná nějvětší počet pohledů do tváře zla. Pro mě však víceméně bezostyšně a zbytečně tlačí "na pilu", jako by se sám bál trochu tajemnějšího minimalismu, bez zbytečného předehrávání a vnucování dílčích (vý)jevů. Já sám bych klidně vsadil na dokumentárnější syrovost, něco ve stylu úvodních a závěrečných fototitulků, kde by příběh nejen otevřeně vyprávěl, ale taky dokázal klást znepokojivé otázky. Bezchybně funguje atmosfericky přená hudba Roberta J. Krale, snad akorát škoda té absence čistě nehudebních, na zvuku/ruchu postavených pasážích. Takže celkově? Jedna nepěkná historie, jedna velmi pěkná Amanda Crew, jeden překombinovaný závěr a jeden napůl zplacený úvěr (pro atmosféru). Duchařina, která říká víc, než by musela, přesto ji však v rámci žánru řadím k malým překvapením. [final rate: 65%] (26.02.2011)

Další kousek, kterému se docela dlouhou dobu dařilo unikat mé pozornosti. Teprve v poslední době jsem se více zaměřil na horory s převážně duchařskou/nadpřirozenou tématikou a tak přišla konečně řada i na tento film. Do jaké míry se film inspiroval „skutečnými událostmi“ jsem si moc nezjišťoval, ale stačilo si přečíst několik zajímavostí na internetu o případu rodiny Snedekerových a bylo mi to hned jasné. Jde jen o další tuctový film, který se snaží obohatit na údajném neštěstí jiných a jak jinak nesmí chybět ani další „rádoby strašidelný dům“. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem tu narazil na několik opravdu povedených momentů/scén, kvůli kterým určitě stojí za to tento film vidět. Musíte však přistoupit na fakt, že si budete neustále v duchu opakovat, že podobný děj jste už viděli někde jinde…Pokud vám to však nevadí, určitě se u toho alespoň trochu pobavíte. Protože Peter Cornwell přece jenom dokázal vytvořit docela zajímavou atmosféru, která se táhne napříč celým dějem a několikrát se nebál vůbec přitlačit na pilu. Což slabší povahy asi budou těžko rozdýchávat. Většina lekacích scén je sice snadno předvídatelná, ale najde se zde i několik velice vydařených momentů, ve kterých nechybělo ono pověstné napětí. Zvláště pak flashbacky z minulosti stály za to. Záběry z pitevny jsou k nezaplacení. Co se hereckých výkonů týká, tak ty byli dost průměrné, ale ostatně to byl celý film, takže i po této stránce bude zřejmě převládat spokojenost.50% (21.11.2017)