Hačikó: Príbeh psa

Švédský režisér Lasse Hallström natáčí s položeleznou pravidelností od roku 1999 jeden film ročně, chválu na jeho příspěvek z roku 2009 bych ale trochu mírnil. Film natočený podle japonského snímku z roku 1987 je samozřejmě velkou uslzenou oslavou přátelství mezi člověkem a psem. A také snímkem, kterému chybí pevná kostra. Prostý příběh nabídne nejprve odmítání nalezeného psiska, následně jeho pevné ukotvení v rodině univerzitního profesora a potom věrné čekání na mrtvého pána. Pardon, ale Hachiko mě vážně nedojímal. Pod kůži se mi dostávají rozhodně jiné kousky. Spíš mě vytáčelo to, jak se všichni usmívají, mají se rádi, poplácávají si po ramenou, podávají si pomocnou ruku a až hlavní dvounohý hrdina zaklepe bačkorami, všichni tu svorně slzí a trpí. Nejen diváky, kteří mají doma nějakého čtyřnohého kamaráda, nicméně dokážu pochopit, to ale neznamená, že z téhle líbivé jednohubky, padnu na zadek. Jan Andrzej Pawel Kaczmarek samozřejmě na výbornou!! Slzy jsem neronil, nebyl důvod.. (17.12.2012)

„Ktovie, či ste ho našli vy. Možno v skutočnosti našiel on vás.“ Hrozne kruťácky film, ktorý s aku koncu (ak aspoň trochu máte radi psov) fakt nedá pozerať ("Ak musíš ísť, bež. Pochopím to. Zbohom."). Vizuálne veľmi fotogenické plemeno psa (inak ale vie byť pekný zmrd, sorry ale je to pravda) a veľmi dobrý Richard Gere (skvelá je však aj Joan Allen), ktorý raz za X rokov účinkuje v kvalitnom filme a keďže vycítil, že Hačikó je "ten" film, aj si ho - rozumne - produkoval. Scenár má mimoriadne silný potenciál. Po prvej hodine nastane prekvapivý zvrat a pýtal som sa, o čom to bude teraz (japonskú "legendu" som nepoznal). Ale bolo to snáď ešte lepšie, ako predtým. Viac kvalitných filmov o psoch! Krásne, kruté, dojemné a strhujúce. „Hačikó... ty stále čakáš.“ (01.03.2011)

Tak se zase ve filmu úspěšně vykrádalo....a ještě se na tom podílel můj oblíbený režisér!!! Když vidím Joan Allen v něčem jiném, než v roli mrchy, tak se mi otvírá nůž v kapse , ani Richar Gere tu snad ani nic tak světoborného nepředvedl, krom příhody se skunkem a jediného aportu se tu zas tak nic nedělo, přesto mě dojemná koncovka donutila si po dlouhé době u filmu zaplakat.....a tak přes všechny výhrady to dalo na poctivé **** (11.03.2010)

Pokud bychom měli napsat ódu na psí oddanost, stačilo by převyprávět Hachikův příběh. Američtí tvůrci ho natočili s citem, uvolněně a bez zbytečných komplikací. Dokonce i závěrečná tečka si vystačila s jednoduchou rekapitulací, trochu nadbytečný je pouze rámeček s vyprávějícím klukem. Hachiko: A Dog's Story je zkrátka film sice malý a nenáročný, ale stejně ryzí, bezelstný a opravdový jako vztah psa a jeho pána. (07.06.2010)

Nic nepomohlo, že režíroval Švéd, stejně spáchal podbízivou sentimentální věc. Američané opět prokázali, že se nedokážou vymanit ze svých tupých stereotypů a musí točit jen podle zaběhaných šablonek. Přes krátkou stopáž strašně nudný a steriiní film. USA opět dokázali, že jsou zemí netušených možností. Kdo mohl tušit, že takový námět dokážou takhle zprasit? (10.12.2011)