Hačikó: Príbeh psa

„Ktovie, či ste ho našli vy. Možno v skutočnosti našiel on vás.“ Hrozne kruťácky film, ktorý s aku koncu (ak aspoň trochu máte radi psov) fakt nedá pozerať ("Ak musíš ísť, bež. Pochopím to. Zbohom."). Vizuálne veľmi fotogenické plemeno psa (inak ale vie byť pekný zmrd, sorry ale je to pravda) a veľmi dobrý Richard Gere (skvelá je však aj Joan Allen), ktorý raz za X rokov účinkuje v kvalitnom filme a keďže vycítil, že Hačikó je "ten" film, aj si ho - rozumne - produkoval. Scenár má mimoriadne silný potenciál. Po prvej hodine nastane prekvapivý zvrat a pýtal som sa, o čom to bude teraz (japonskú "legendu" som nepoznal). Ale bolo to snáď ešte lepšie, ako predtým. Viac kvalitných filmov o psoch! Krásne, kruté, dojemné a strhujúce. „Hačikó... ty stále čakáš.“ (01.03.2011)

Nic nepomohlo, že režíroval Švéd, stejně spáchal podbízivou sentimentální věc. Američané opět prokázali, že se nedokážou vymanit ze svých tupých stereotypů a musí točit jen podle zaběhaných šablonek. Přes krátkou stopáž strašně nudný a steriiní film. USA opět dokázali, že jsou zemí netušených možností. Kdo mohl tušit, že takový námět dokážou takhle zprasit? (10.12.2011)

Nádhera! Úchvatný příběh o pevné a neochvějné psí věrnosti a jednom ohromném přátelském poutu, které nezpřetrhala ani smrt. Akita Inu je krásné plemeno, které u nás na sídlišti během venčení naší fenky jezevčíka občas potkávám a kdykoliv tuto rasu vidím, tak z ní nemohu spustit oči. A když se spojí toto sympatické psí plemeno a charisma Richarda Gerea, tak nemůže vzniknout nic jiného než úžasný a atraktivní příběh, který, alespoň co se týče mého úsudku, překonává svou atraktivitou všechny filmy o pejskách, které jsem dosud viděl. A když pak dochází k oné smutné události a Hačikó den co den čeká na svého zesnulého pána před nádražím věrně nějakých 10 let za každého počasí, tak se můj obličej proměnil v jedno velké slzavé údolí. Tedy ne, že bych nebrečel už předtím, dokud měl Hačikó svého pána naživu, tak ze mě tekly slzy dojetí, poté, co Hačikó přišel o páníčka, to byly slzy smutku. Zkrátka já jsem celý tenhle film probrečel a nestydím se za to, dokonce přiznám, že tohle je vůbec první film, u kterého mi jeden látkový kapesník nestačil a musel jsem si vzít další, a to se mi dosud u žádného jiného filmu nestalo. V tomhle případě tedy nemohu být dost dobře objektivní a aniž bych nad tím jakkoliv více přemýšlel uděluji pět hvězd, protože tenhle film si to podle mého názoru rozhodně zaslouží. (29.05.2011)

Hačikó je film, který řeší poměrně jednoduchou rovnici o jedné neznámé: A*[Rozkošné štěňátko (později krásný inteligentní pes)] + B*[Hollywoodská hvězda (Richard Gere)] + C*[ostatní ("nedůležité") kinematografické prvky] = (1-D)*[silná emoce a čistý zážitek z filmu] + D*[totální kýč]; kde A, B, C jsou známé konstanty z intervalu < 0;1 >, jejichž velikost je dána preferencemi diváka, a D je neznámá taktéž z intervalu < 0;1 >. Ať počítám, jak počítám, mně pořád vychází výsledek D=1... Asi to bude tím, že u mě má docela vysokou hodnotu "C" (kromě toho si všimněme, že v rovnici nevystupuje žádná vazba na "based on true story", která je podle mě nepodstatná - ale kdo chce, ať si ji do té rovnice klidně šoupne, výsledek by mně osobně nezměnila...). Hačikó je tedy přesně ten typ komerčního filmu, který boří všechno, co od kinematografie očekávám. Zdůrazňuje ty nejpovrchnější a nejlíbivější prvky, aby pomocí provařených postupů nutil diváka se dojímat, ždímal z nich prchavý dojem z toho, jak je to krásné a přitom smutné. Tklivá hudba, částečně retrospektivní styl vyprávění, stálé opakování klíčových scén (tím, že třetinu filmu ukazuju, jak pes najde správné místo, odkud čeká na pána, se z té scény stane otravná rutina a ne zesílení emoce), snaha násilně vměstnat do vyprávění odkaz na Japonsko, samoúčelný počítačový trik s rádobymetaforickým vyzněním apod. a především v první 1/2 filmu významné naznačování, že k "něčemu" dojde, ve mně zabili onoho obvykle citlivého člověka a bylo mi to pak všecko lhostejné. Bylo jasné, co bude následovat, bylo příliš čitelné, co se od diváka očekává. Hačikó je jako sitkom s předtočeným tleskáním - ovšem naruby: Teď se nesmějte, teď roňte slzy. Skutečný příběh věrného psa a jeho pána, který se odehrál ve dvacátých letech 20. stol. v Japonsku byl jistě dojímavý a krásný, ale tento film je jeho karikatura, pro mě naprosto nefunkční přepis. (31.12.2010)

Neuvěřitelně silný a působivý příběh, který na lidské city spolehlivě funguje a to ani divák nemusí vědět, že je inspirovaný skutečnou událostí. S vědomím tohoto faktu je snímek ještě více dojemný. Hačikó - příběh psa nám ukazuje sílu přátelství, které nevyhasíná ani po letech odloučení. Každý, kdo se do tohoto filmu dokázal ponořit, tak jej musel dokoukávat rozmazaně skrz orosené či přímo uslzené oči. Nebyl jsem výjimkou. Film s velkým F, už dlouho jsem nebyl u sledování jakéhokoliv snímku tak dojatý, takže nemohu dát nižší hodnocení než plné. (14.11.2010)