Hačikó: Príbeh psa

Pokud bychom měli napsat ódu na psí oddanost, stačilo by převyprávět Hachikův příběh. Američtí tvůrci ho natočili s citem, uvolněně a bez zbytečných komplikací. Dokonce i závěrečná tečka si vystačila s jednoduchou rekapitulací, trochu nadbytečný je pouze rámeček s vyprávějícím klukem. Hachiko: A Dog's Story je zkrátka film sice malý a nenáročný, ale stejně ryzí, bezelstný a opravdový jako vztah psa a jeho pána. (07.06.2010)

Tak mám už za sebou dosť filmov, ktoré by iných emocionálne rozcítili, no že práve príbeh o psovi bude to, čo ma citovo zrazí do kolien, to by som nepovedal. Ale keď vás na konci filmu režú oči od sĺz, tak na tom filme niečo bude. Kašlať na prvoplánovosť a sentiment. Filmu totiž nemožno uprieť srdečnosť, srší z neho prirodzenosť, herecky veľmi vnímavé a Lasseho režijná senzibilita zožína úspech. Príbehu prospieva najmä fakt, že bol inšpirovaný skutočnosťou, takže aj tú prvoplánovosť a sentiment nemožno natoľko vyčítať. 85%. (19.01.2014)

Poslední půlhodina = permanentní ždímačka slz. Na to je třeba být připravený, nemáte-li srdce z kamene. Hachiko má vše, co výborný, upřímně dojemný dramatický snímek potřebuje: sympatického hlavního hrdinu (pes), sympatického sekundanta (Gere), bááječnou hudbu, přijatelnou stopáž, a... je to přece podle skutečnosti! (22.08.2011)

O tom, ze pes je najvernejsi a najlepsi priatel cloveka dokazuje tento krasny dojimavy pribeh podla skutocnosti, ktory sa stal v Japonsku v 20-tych rokoch minuleho storocia, avsak scenar je prepisany do sucasnosti v USA. Najprv som si myslel, ze reziser Lasse Hallström chcel natocit tento film a obsadil do neho Richarda Gereho, avsak je to presne naopak, Richardovi ako producentovi filmu sa pacil scenar a vybral si ako rezisera prave Lasseho, s ktorym spolupracoval uz na filme SKANDAL (2006). Je az neuveritelne, ako dokaze byt pes verny svojmu panovi a to po dlhe roky. Je krasne aj to, ze na zeleznicnej stanici v Japonsku, kde pes cakal je ako na pamiatku postavena bronzova socha tohto krasneho psa. Uplne chapem aj nizsie hodnotenia, nie kazdy ma rad taketo dojaky a pre niekoho to mohol byt aj nudny film, avsak ja som sa nenudil ani chvilku a pribeh psa, jeho pana a ludi, ktori ich poznali ma zaujal na 100%. _________ Richard Gere - (Parker Wilson) +++ Joan Allen - (Cate Wilson) +++ Cary-Hiroyuky Tagawa - (Ken) +++ Sarah Roemer - (Andy) +++ Jason Alexander - (Carl) +++ Erick Avari - (Jasjeet - predajca hot-dogov) +++ Produkcia: Richard Gere +++ (13.12.2010)

Inu, Akita Inu, aneb Lasse se vrací.. Mé cynické Já napadalo, jak tenká je hranice mezi věrností a nechápavostí, či že pátrání po zaběhnutém Hačim se od jistého dějového zlomu zúží asi na metr čtvereční prohledávané plochy. To druhé, samojedí Já, přemýšlelo o dojemné oddanosti až za hrob a němých pohledech, co vydají za tisíce slov.. Je jasné, že spousta hodnocení se bude odvíjet od vztahu diváka ke psům, tzn., že city přemůžou rozum a na tom není nic špatného. Jinými slovy, kdo bude na konci řvát jako stará bába, stydět se nemusí, neboť v tom rozhodně nejede sám. Mou tvář však slzy nezkrápěly, neboť jsem zavalen úpěl pod tklivým klavírem a hlavně mi Hallström nenabídl výraznější vklad veselosti do jinak zbytečně trudného příběhu. Vždyť život není jen černobílý, ne? (01.07.2013)