Hačikó: Príbeh psa

Nic nepomohlo, že režíroval Švéd, stejně spáchal podbízivou sentimentální věc. Američané opět prokázali, že se nedokážou vymanit ze svých tupých stereotypů a musí točit jen podle zaběhaných šablonek. Přes krátkou stopáž strašně nudný a steriiní film. USA opět dokázali, že jsou zemí netušených možností. Kdo mohl tušit, že takový námět dokážou takhle zprasit? (10.12.2011)

Osmička ani zaboha nechcela aportovať a tak profesor Wilson navštívil svojho japonského priateľa Katana Wakizašiho , aby mu o Akite niečo povedal. On mu povedal, že modrá krv neaporuje a kedˇ tak, tak to musí byť veľmi špeciálna udalosť. Jedného dňa sa však profesor nevrátil a Osmička si uvedomil, že prejebal aportík a tak chodil čakať na stanicu dlhých desať rokov každý deň. Takže záver: tu neplatí staré známe " Kto si počká, ten sa dočká. " (20.11.2010)

Možná to vypadá jako naivní útok na divákovy city, ale celé je to natočené s takovou láskou a citem, že jsem byl úplně unešen. Psí hrdina nemá chybu a jeho šíleně smutné oči jsou tím nejvýmluvnějším důkazem toho, jak je ztráta blízkého přítele bolestivou záležitostí.... S odstupem času sice musím uznat, že to citovyděračství nejtvrdšího rázu zkrátka je, ale vysoce uspokojivý první dojem tohle zjištění nijak výrazně neohrožuje. :) (29.06.2012)

Veľmi pekný príbeh o láske k zvieraťu. Zvieratá na rozdiel od ľudí nekalkulujú, a takúto lásku desaťnásobne vrátia a sú pritom oddanejší a vernejší ako mnohí z nás. Možno to trošku hralo na city diváka, ale fungovalo to, emotívna stránka snímku už veľmi skoro vystrelila skoro na vrchol a tam sa už udržala. Film plný nezištnej lásky, ktorý za pozretie určite stojí. 85/100 (09.01.2017)

Jedna z mála výjimek, kdy se remake povedl více než originál (kdo chce porovnávat, originál najde v Levných knihách ve zrůdném růžovém obalu a pod krycím názvem "Věrný pes Čiko"). Tohle je jeden z nejsmutnějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Doják je to prvoplánovitý, ale velice účinný, i díky výborné Kaczmarekově hudbě a hlavnímu psímu představiteli, který by měl za ty smutné kukuče dostat zvláštního Oscara (i když jich asi bylo víc). Akita je skutečně nádherné plemeno, a to nejsem pejskař. Skutečný Hachi má v Tokiu tuto sochu, hned vedle té křižovatky s rušným přechodem pro chodce, která musí povinně být v každém filmu odehrávajícím se v Tokiu. (05.03.2010)