Hačikó: Príbeh psa

Nasnáším ten film! První hodinku jsem lehce znuzeně krčila rameny a říkala si: "A co? S vlastními psy jsem si zažila a stále zažívám více zábavy." Jenže pak se to stalo a já si po zbytek stopáže připadala jak taliánská plačka, snad jen rvaní vlasů chybělo. Ne kvůli Ryčrda, toho jsem mohla okašlat, ale trochu pro jeho rodinu a hlavně pro toho čokla, pro tu nekonečně věrnou psí duši, neschopnou pochopit, jak marně čeká, až se ten slizký páníček zase objeví ve dveřích nádraží. Tudíž jsem se provzlykala k závěrečným titulkům, bez ohledu na tmu si šla ven chvíli pohrát se svou chlupatou ničitelkou, odměnit ji hrstí piškotů jen za to, že je... a teď tady uroním 4 mokré hvězdičky s dodatkem: už tenhle film nechci vidět! Taky by na něj neměl koukat nikdo s vlažným či negativním přístupem k šelmám psovitým. 75% A mimochodem, Hačiho styl vítání má moje psice důrazně zakázán; nejsem vůbec nadšená, když dostanu blátivý kopanec do žeber. (29.06.2013)

Veľmi pekný príbeh o láske k zvieraťu. Zvieratá na rozdiel od ľudí nekalkulujú, a takúto lásku desaťnásobne vrátia a sú pritom oddanejší a vernejší ako mnohí z nás. Možno to trošku hralo na city diváka, ale fungovalo to, emotívna stránka snímku už veľmi skoro vystrelila skoro na vrchol a tam sa už udržala. Film plný nezištnej lásky, ktorý za pozretie určite stojí. 85/100 (09.01.2017)

Tak jsem si zase jednou pobečela...:) Od určitého okamžiku už jsem cítila, že se ty slzy chtějí dostat ven, ale to jsem je ještě zvládla udržet. Říkala jsem si, že bych film možná i zvládla bez pláče. Jenže od scény, kdy se Richard Gere už nikdy domů nevrátí, jsem to prostě už nedokázala zastavit. Bylo to silnější než já:) Několik scén bylo tak dojemných a tak strašně "heartbreaking," že se to prostě nedalo vydržet. Zvláště pasáž, kde už zestárlý Hachi pomalu ťapká po kolejích, nebo scéna, kdy se po letech setká na nádraží s Joan Allen. Nádherný film o mimořádné psí lásce a věrnosti k člověku a o její nesmrtelnosti, který je o to více dojemnější, že se skutečně stal. Myslím, že lidé se mají od zvířat ještě co učit, zejména co se týká naprosté oddanosti, věrnosti a silného pouta. Zvláště v dnešní "moderní" době, kde si lidé jeden druhého už přestávají vážit, a pojmy jako "tolerance", "respekt", či "pokora" a mnoho dalších, se začínají ztrácet v dáli. (28.07.2013)

Nádherný film o vernosti, láske a o tom, že nie nadarmo sa hovorí pes, najlepší priateľ človeka. Film, v ktorom ma nadchlo hneď niekoľko vecí. Prvá a najkrajšia je tá, že tento príbeh sa naozaj stal. Nie je to americký výmysel a Hachiko skutočne žil. Druhou je krásna klavírna hudba od Kaczmareka, sprevádzajúca celý film. Potom výkon Richarda Gerea, ktorého som nikdy nepovažoval za nejakého výnimočného herca, ale po zhliadnutí Hachika mám pocit, že nikto iný by sa do hlavnej úlohy nehodil tak ako on. A v neposlednom rade je to pes, ktorý stvárnil Hachika. Ja by som mu dal najradšej Oscara za to čo v závere predvádza, lebo taký smútok som v tvári zvieraťa ešte nevidel. Keď toto všetko spojím vznikne úchvatná, emotívne natočená dráma a jeden z najkrajších filmov, aké som videl. (26.01.2012)

Tento príbeh som už poznal dlhé roky pred filmom z rozprávania môjho otca. Je to veľmi silný, pôsobivý a dojemný príbeh o vernosti, priateľstve a láske. Film sa podaril a aj keď je je tá udalosť originálne japonská, američania nič nepokazili. Natočené je to civilne, s citom a nič nie je prehnané. Richard Gere je sympaťák, hudba je krásna a je to celé dosť emotívne. Ja osobne si to lepšie natočené veľmi predstaviť neviem. Dojalo ma to riadne. Plakal som. (22.09.2011)