Muž v tieni

Není to vlastně žádná věda, jak se na konci dozvíme, ale Polanski tahá diváka celou dobu za nos velmi zručně. Ta chladná a odtažitá atmosféra, kterou vytváří uplakané počasí a jeden architektonicky vyšperkovaný dům, funguje. Není to klasická ‚schíza‘, ale McGregorova paranoia s přibývajícími minutami narůstá do netušených rozměrů, zvláště když se kolem něj pohybuje neméně výtečný herecký ansábl, a já čekal na vyvrcholení s nedočkavostí malého děcka. Podávání lístku je jedna z nejintenzivnějších scén roku. 4 a ½. [Filmová noc 2010] (19.06.2010)

Pošmourná atmosféra a především skvělý vizuál, v němž je zabalen nepříliš strhující a akční příběh. Snímek je pojat velmi civilně, s přirozenými dialogy a výborným Ewanem McGregorem, na jehož charakteru a výkonu v podstatě stojí celý děj. Všichni jsme možná až příliš navyklí na hollywoodské akční a thrillerové blockbustery, kde vystřílené kulky tříští o zem, mega drsní hrdinové trousí hlášky jednu za druhou a brutality se meze nekladou. Když se nám potom před zraky dostane civilní politický thriller, podvědomě čekáme, kdy začne našlapaný děj, honičky a objeví se drsní borci s brýlemi a bouchačkou za pasem. Muž ve stínu je přesně opačný. Takže, pokud příliš očekáváte dynamický styl a ohromující podívanou, budete nejspíš zklamáni. Osobitý snímek, který však nejspíš spousta nedokáže ocenit pro jeho nenápadné zpracování a skromnost. (27.02.2012)

Zaražený do sedačky celé dvě hodiny. Toť mě pocity z tohoto mysteriózního thrilleru, kterýžto žánr mám skoro nejraději. Roman Polanski nesmí navštívit USA, takže jsem sledoval jak se s tím ve filmu vypořádali a vůbec to tedy není poznat, podobně jako když Praha zastupuje třeba Moskvu ve filmech. Režisér je sice usvědčený pedofil a během postprodukce byl opět zatčen, ale jeho filmy mi to nikdy nezkazí, není důvod nerozlišovat tvorbu od osobního života. Ewan McGregor jako vždy nezklamávající...90% (01.05.2021)

Je to zvláštní, zatímco někdo dokáže dokončit velmi dobrý film i z vězení, jiní točí tak, že by zasloužili do něj zavřít.. Číst "duchem" napsaný životopis nějakého českého ministerského předsedy, pravděpodobně zemře můj dávivý reflex po pár stránkách vysílením. To americký zločinec Polanski poslal E.McGregora lovit memoáry do ostrovního "Šangri-La naruby", kde v hitchcockovském stylu představuje MacGuffina tajemství původního rukopisu a plachta ponurého tajemna je důmyslně rozprostřena přes vlastně zcela normální věci. Ve snadno rozpoznatelné paralele se současnými osobními problémy autora pak nechybí vhodně zakomponovaný humor, postupné zahušťování atmosféry či nepokrytě protiamerický a protiblairovský podtext, načež vše vyvrcholí vskutku netradičním (ale nejpravděpodobnějším) koncem, připomínajícím nejen svou fatálností úvodní znělku Večerníčku. A teď mě omluvte, jdu si vygooglovat na stránky CIA, kdo ve skutečnosti zavraždil Kennedyho, co přistálo 1947 v Roswellu a kolik ročně posílá americké ministerstvo obrany na účet Míši Baye. Kdybych pak dlouho nic nenapsal, poslali mě za Polanskim.. (09.06.2011)

Po Polanského zatčení ve Švýcarsku se pochopitelně objevila řada článků o jeho osobě a jeho tvorbě a mezi publicisty se tehdy často objevoval názor, že zásadní Polanského filmy spadají do 1. poloviny jeho režijního působení a kvalit svých raných filmů dnes ani zdaleka nedosahuje. Mám pocit, že je to přesně naopak. I když Polanského tvorba je hodně vyvážená, pokud bych měl mluvit o slabších kouscích, jmenoval bych např. slavný Ples upírů, který mi dneska připadá už zoufale omšelý, a naopak jeho pozdní snímky mě dokážou nadchnout mnohem víc než známá klasika. Muže ve stínu považuju za špičkový politický thriller, který v mých očích poráží dokonce i takovou klasiku, jako jsou Tři dny Kondora, a rozdílem dvou tříd válcuje např. Pohled společnosti Parallax. Je to precizní práce, která vrátila zvuk klasickým postupům budování napětí, s jakými přišel např. Hitchcock. Mimochodem, Polanského dílo mi přijde mnohem hitchcockovější než kterýkoli z filmů starého mistra, protože ten narozdíl od Polanského měl dost velké výkyvy v kvalitě své produkce a má na svém kontě desítky průměrných filmů. Navíc na Hitchcockově díle přece jen ve většině případů zahlodal zub času. Polanski nejen výborně vytváří atmosféru, ale může se opřít taky o výborný scénář, který je ve své jednoduchosti nepředvídatelný a dlouho vodí diváka za nos. A do třetice, herecký koncert Ewana McGregora, Pierce Brosnana nebo Olivie Williams dotváří pocit špičkové podívané. Muž ve stínu nestojí na honičkách, soubojích nebo hightech udělátkách, jeho kvality spočívají na precizních dialozích - takový střet McGregora s Tomem Wilkinsonem se spoustou jinotajů a skrytých hrozeb považuju za lahůdku - na souhře hudby, kamery, vhodně zvoleného tempa a scénáře. Je jen škoda, že nové filmy to mají mnohem složitější než stará klasika, které na jednu stranu pomáhá nostalgie, na druhou stranu nemusí zdaleka tak čelit kritice a hodnocení diváků, kteří mají k tomuhle žánru daleko. Celkový dojem: 95 %. (26.02.2012)