Muž v tieni

Polanski opět odmítá dopřát divákovi jakékoliv tempo, místo toho opět nabízí film, který stojí a padá na jedné myšlence, jedné emoci. Pokud jde o mě, celou dobu jsem chtěl dát tři hvězdy, ale když o tom teď přemýšlím, přišlo mi to vlastně až moc dobré na průměrné hodnocení. (Že hlavní McGregor tu hraje idiota, co se neustále vystavuje nebezpeční, podle mě není chyba.) (21.02.2013)

Aneb jak málo stačí pro budování atmosféry, když se to umí. Není třeba vrhat na diváka tuny oceli, spektakulární výbuchy a jiné propriety, které nedovolují užít mozek. A přitom stačí jedno auto schované ve stínu a nějaké ty ponuré tóny, trochu deště a mlhy a máme tu thriller jak má být. S politicko kritickými tématy se poslední dobou roztrhl pytel, stejně jako Green Zone se The Ghost (Writer) nepokrytě trefuje do dua B&B, tentokrát především do jeho ostrovní polovičky. Až si říkám, kdy to přestane být vyjádřením skutečného politického názoru a stane se to módou... (15.06.2010)

Muže ve stínu jsem měl možnost vidět chvíli po Prokletém ostrově. Možná tak bude můj úsudek mírně zkreslený, nicméně budu se tomuto snažit vyvarovat. Nový film Romana Polanského je temný a těžký na strávení, depresivní a studený až na půdu. Studená kamera, chladné počasí a jen mírně obydlený ostrov, kde se většina děje odehrává, působí na diváka stísněným dojmem a párkrát jsem se dokonce přistihl, že se klepu zimou, i když zrovna sedím u zapnutého topení. Příběh sám o sobě příliš originální není, je to jistá ruka režiséra, která spolu s hudebním doprovodem udělala z filmu napínavou podívanou. Ewan McGregor je jako vždy výborný a jeho postava se po celou dobu (snad až na poslední čin) chová logicky. Škoda trochu laciného zakončení, které tak trochu pokládá otázku: Proč jsem zbytečně sledoval celý předchozí děj? Jistě, rozuzlení je to samozřejmě nečekané, ale způsob, jakým tvůrci s pointou ve výsledku naloží je pro mě zklamáním. Bez posledních tří minut je Ghost Writer napínavá podívaná s nečekaným zvratem a výbornou studenou atmosférou. Poslední tři minuty však dávají rychle zapomenout na maximální hodnocení. (26.09.2010)

Po Polanského zatčení ve Švýcarsku se pochopitelně objevila řada článků o jeho osobě a jeho tvorbě a mezi publicisty se tehdy často objevoval názor, že zásadní Polanského filmy spadají do 1. poloviny jeho režijního působení a kvalit svých raných filmů dnes ani zdaleka nedosahuje. Mám pocit, že je to přesně naopak. I když Polanského tvorba je hodně vyvážená, pokud bych měl mluvit o slabších kouscích, jmenoval bych např. slavný Ples upírů, který mi dneska připadá už zoufale omšelý, a naopak jeho pozdní snímky mě dokážou nadchnout mnohem víc než známá klasika. Muže ve stínu považuju za špičkový politický thriller, který v mých očích poráží dokonce i takovou klasiku, jako jsou Tři dny Kondora, a rozdílem dvou tříd válcuje např. Pohled společnosti Parallax. Je to precizní práce, která vrátila zvuk klasickým postupům budování napětí, s jakými přišel např. Hitchcock. Mimochodem, Polanského dílo mi přijde mnohem hitchcockovější než kterýkoli z filmů starého mistra, protože ten narozdíl od Polanského měl dost velké výkyvy v kvalitě své produkce a má na svém kontě desítky průměrných filmů. Navíc na Hitchcockově díle přece jen ve většině případů zahlodal zub času. Polanski nejen výborně vytváří atmosféru, ale může se opřít taky o výborný scénář, který je ve své jednoduchosti nepředvídatelný a dlouho vodí diváka za nos. A do třetice, herecký koncert Ewana McGregora, Pierce Brosnana nebo Olivie Williams dotváří pocit špičkové podívané. Muž ve stínu nestojí na honičkách, soubojích nebo hightech udělátkách, jeho kvality spočívají na precizních dialozích - takový střet McGregora s Tomem Wilkinsonem se spoustou jinotajů a skrytých hrozeb považuju za lahůdku - na souhře hudby, kamery, vhodně zvoleného tempa a scénáře. Je jen škoda, že nové filmy to mají mnohem složitější než stará klasika, které na jednu stranu pomáhá nostalgie, na druhou stranu nemusí zdaleka tak čelit kritice a hodnocení diváků, kteří mají k tomuhle žánru daleko. Celkový dojem: 95 %. (26.02.2012)

Velmi pěkně natočené s pochmurnou deštivou atmosférou, bohužel však víceméně o ničem. Vzhledem k poměrně (zbytečně) dlouhé stopáži to má téměř nulovou zápletku a takřka nijaký závěr. Na tunu ideově zaujatého politického řečnění připadá zhruba jedna jediná napínavé scéna. Musím tedy říct, že mě Polanski tímto filmem spíše zklamal. Co do napětí je to jen slabý odvárek žánrové špičky, i když technicky skvěle provedený. V porovnání s letošním Shutter Islandem je The Ghost Writer jednoznačným poraženým. (08.07.2010)