Triangle

Sandra Bullock si může oddechnout, protože její Předtucha našla pokořitele a já tímto korunuji nového vítěze nevyhlášené ankety o nejhloupější film s časovou smyčkou, jaký jsem kdy viděl. Základní nápad a jeho potenciál znějí slibně, ale... Jedna z postav odpovídá ostatním na otázku, kdo byl Sisyfos a své nepřesné vysvětlení zakončí větou "Studovala jsem to, ale už si to nepamatuju." Tuto repliku považuju za freudovský přeřek autorů filmu. Netuším, zda někdo z nich studoval scenáristiku, dramaturgii nebo režii. Zdá se, že ne, ale pokud ano, měli by se po Trianglu chytit za nos a najít si jiné povolání. Jalově načrtnuté postavy jsem nejdřív považoval za snahu ulehčit divákům orientaci v příběhu, který se zajímavě zauzlí, a upoceně neherecké výkony jsem omlouval omezenými možnostmi laciné produkce. A i když bylo zřejmé po pár minutách, že na 5 hvězdiček to věru nebude a na 4 nejspíš také ne, film pořád sliboval jeden z těch malých, nenápadných pozoruhodných filmů, jako je třeba tematicky příbuzný španělský kus Uvězněni v čase. Ukázalo se, že právě z něj si Triangle bere víc, než se obecně považuje za slušné, ale bohužel nedisponuje jeho věcným a funkčním scénářem. Vše, co se v Trianglu děje, se děje proto, že je to vnějškově efektní a teprve zpětně se horko těžko hledají způsoby, jak to dějově odůvodnit. Hledají a nenacházejí. Potenciál hodnocení co chvíli klesal, ale pořád ještě byla ve hře možnost, že je to film s Velkou Pointou, po které se plácnu do čela, jak jsem byl bláhový, a zpětně přehodnotím vše, co jsem do té chvíle viděl. Inu... nic takového se nestalo. 20% (25.02.2011)

Mám rád filmy typu jachta nebo opuštěný parník. Proto jsem skoro celou první polovinu chrochtal blahem. Když však ve druhé půlce vidíme stejnou scénu asi dvacetkrát za sebou, tak to logicky začne nudit. Ke konci mi z toho už skoro hrabalo, ale pocit stísněnosti režisér dosáhl výborně, to tedy jo. Vymyslet trošku jiný systém příběhu a byla by to pecka. (18.01.2011)

Nádherně schizofrenní a halucinační příběh, který jako kdyby vypadl z pera pana Kinga. Přiznám se, že ze všech těch časových smyček nejsem úplně moudrý, ale je mi to fuk, neřeším to, prostě se mi to líbilo a dobře se mi na to koukalo a basta. Filmu byl možná inspirací Nietzsche se svou problematickou myšlenkou "věčného návratu téhož", nebo to byl možná jen spotřební brak a příležitost pro jednu hezkou bloncku ukázat se v tílku. Každopádně ale skvělá relaxačka před spaním, kterou mi pokazily jen dvě věci. Zaprvé - ruční kamera v rukou nějakého škubajícího se dementa, kvůli které dávám hodně slabé čtyři, i když jinak bych šel o hvězdu výš. Narazit to prase na kůl. Zadruhé - onen vládce větrů Aeolus, Římany (a Američany) zparchantělé jméno řeckého Aiola, nebyl otcem Sísyfa, to byl zase jiný Aiolos. Ale koho to dneska zajímá, že jo... (27.04.2015)

Krátké, svižné a snaživé béčko, které vizuálem a celkovým lookem určitě neohromí, ale nápaditostí rozhodně ano. Je to zajímavé wtf, umí se zde budovat atmosféra a i celkový point je na vysoké úrovni, jen je to prostě pořád „jen“ béčko, které, býti zpracováno o něco lépe, by mohlo být potenciálně na prvních příčkách svého (sub)žánru. Solidní kousek. (13.03.2023)

Scénář: Christopher Smith .. Obdobným filmům by slušela střídmější stopáž, protože na dané ploše jsou nedostatečně vystavěny. Dlouho se někam jede, pluje, mluví o blbinách, čeká na něco podstatného s pár náznaky tajemna. Alespoň že prostředí nebylo tak okoukané. Pak nastane zlom a přežije jen holka s největšíma prsama. Ovšem jelikož se stav hlavních postav dostal na počet jedna již v slabé polovině, bylo jasné, že dojde k nějakým změnám. Neříkám, že jsem všechny zákonitosti pobral (a druhá projekce mne zas tolik neláká, i když si o ni snímek typologicky říká) navíc s některými zákonitostmi mám rozpory, ale zas tak špatně to nakonec nevyznělo a dojem ve mě můj první Christopher Smith zanechal spíše palcem nahoru podpořený průměr. (07.02.2010)