Svět je velký a záchrana kyne odevšad

Mám z toho hodně rozporuplné pocity. Vedle sebe tu leží skvělé filmové nápady a provařené kejkle hodné mexické telenovely. Nepůsobí to však jako takový ten balkánský guláš , kde najdete úplně cokoliv a v celku je to neopakovatelně přitažlivé a originální (Kusturica), spíš je z toho cítit promarněná šance. (10.08.2012)

Tak tohle naprosto splnilo moje očekávání. V podstatě velmi jednoduchý příběh, ze kterého ovšem, podobně jako u dalších balkánských filmů, vyzařuje cosi nespecifikovaného, obrovská energie, životní optimismus a pocit, že každý z nás má svoje místečko, kam se může kdykoliv vrátit, i kdyby to bylo přes půlku Evropy na tandemu. No a Miki opět ve své životní formě, pokud ho vůbec někdy opustí. (27.05.2010)

"Road tandem movie", při němž občas probleskne něaký "flash back" až v závěrečné partii "backgammonu" dojde ke zjevení toho, co (všechno) bylo vytěsněno amnézií. Milý film založený na jednoduchém příběhu podaném se zorbovským nadšením. Co na tom, že se obě brzdová lanka přetrhla ve stejný okamžik. Zdá se, že Bulharsko ještě nemá na Maďarsko ani Rumunsko, zvláště co se týká prefesionality a kreativity, na Česko ale, zdá se, stačí. (01.12.2019)

V roce 1976 se v malém městečku socialistického Bulharska narodil Alex. S rodiči ve svých šesti letech emigroval na západ. O pětadvacet let později o své rodiče Alex přijde při tragické autonehodě. Ztratí také svou paměť. Do Německa za ním přijíždí dědeček, aby mu pomohl. Svět je velký a někde v něm musí Alex najít svou spásu. Ta číhá všude – v rodném kraji, ve vzpomínkách na uprchlický tábor, v blízkých i dalekých zemích. Je pravda, že kdo ví, odkud přišel, ví, kam míří? Putování Alexe a jeho dědečka je nejen cestou do rodné vlasti, ale i cestou k navrácení vzpomínek, cestou k nalezení sebe sama, k získání nové chuti do života. Светът е голям и спасение дебне отвсякъде je nenápadný, ale velmi citlivý a pěkný film. (10.03.2013)

Všechno, co mi chybělo v předchozích pár filmech, toho se mi tady dostalo až nad hlavu. Příběh, herecké výkony, smutek, smích, pláč, tohle všechno běželo, jako dobře namazaný stroj a konečně trošku vím, jak se hrají vrhcáby. Moc milej film, kterej by se měl ve všech postkomunistických zemích promítat naprosto povinně. (24.01.2015)