Nech vojde ten pravý

Velmi křehké a procítěné drama o lásce mezi kapkami krve, které hned zprvu zaujme krásnou vizuální stránkou a hereckými výkony ústřední dvojice. Lehoučká hudba pouze umocňuje intenzivní zážitek ze sledování. Ten pravý film o upírské tématice konečně vešel do naší kotliny a byl by to hřích nechat si jej ujít. (15.11.2009)

Mírné zklamání. Slibný námět byl rozvinut v nejistý výsledek, občas bolestně balancující na hranici hororu, dramatu, dětského filmu a komedie. Jako kdyby tvůrce měl v plánu dva filmy (chytrý a nedětský rodinný film ve stylu Most do země Terabithia a neakční upířinu sázející spíše na postavy a reálie švédských sídlišť), ale peníze měl jen na jeden. Atmosféru film má, bohužel jej shazují ony komické výstupy a nevěrohodně napsané charaktery, výsledný dojem tak zvedá především sympatické úvodní dětské duo a s láskou fanouška 70s italských hororů zpracované gore efekty. (43. MFF KV - 4.7.08) (13.07.2008)

Stejně jako život upíra je nekonečná láska k někomu i přesto, že klade po cestě určité překážky. Ale proč bychom se tomu bránili, když si rozumíme? Jak jinak bychom zažili dojemný příběh? Jak jinak bychom zjistili, co dokážou naše city? Jak jinak bychom se měli obětovat? Perfektní atmosféra s ještě dokonalejším soundtrackem až lituju toho, že jsem film propásl na KVIFF. (11.10.2009)

Zvláštní film, typicky seversky divný. Horror je nadnesené označení, protože strachu nevyvolá ani co by se šušní za nehet nacpalo, maximálně mírné mrazení. Ošklivé scény se najdou, to jo, akorát nepřinesou pocit osobního ohrožení. Dětští hrdinové odkazují na rodinný film, ale to je hodně vzdáleno realitě, tohle pomalu plynoucí drama s melancholickou až depresivní atmosférou by většinu mladých diváků spolehlivě znudilo. Náctileté pipinky by byly znechuceny, protože Oscar není zrovna Patyzón, vzhledem ani chováním. Naopak, je to od pohledu typický otloukánek, na čele má napsáno "kopněte si do mě" a někteří spolužáci rádi vyhoví. A Eli také příliš nevyhovuje mladistvým představám o vznešených upírech, je to spíše politováníhodná osůbka. Film obsáhl poměrně hodně motivů a námětů k zamyšlení, ať už jde o lidské starosti jako šikana, rozvedení rodiče, alkoholismus, až po ty upíří lapálie, jakými je věčné skrývání před světlem i světem, hlad, nutnost opatřit si potravu... a výčitky. Je v tom spousta emocí. Sblížení dvou izolovaných outsiderů snad nikoho nemůže překvapit. Romantická rovina mě lehce otravovala, ovšem měla své opodstatnění a ne právě malicherné. Vytknout můžu i předvídatelnost, ale nepřinesla sebou nudu, tak co... Závěr mi přišel poněkud nedotažený (SPOILER: vždyť co dokáže vyřídit 12-leté dítě bez dospělého?), na druhou stranu nevím, jak jinak by to mohlo skončit - takhle nějak jsem si to přece představovala:-). "Let the Right on in" je nevšední snímek, co utkví v hlavě, a jsem si jistá, že se k němu budu vracet. Povedená záležitost, byť ne na plný počet... Škoda prohřešků proti logice. 81% (20.05.2010)

Ideální film na rande pro náročnější diváky. Kluci dostanou působivou a krvavou podívanou, zatímco holky se budou dojímat nad osudovým "zaláskovaným" příběhem a přát šikanovanému chlapci štěstí. Náročnější diváci pak budou oceňovat, o nakolik pomalý a vyloženě klubový, depresivní film jde a jak je problematika děti a jejich pohled na svět citlivě uchopen. Problém spočívá v tom, že ani jedna linie není zcela uspokojivá, v každé se najdou logické lapsy v rámci fikčního světa a ani jedna se nevyhnula uchýlení se ke klišé a schématizmu (kluk musí být šikanovaný outsider, holka má problémy se svým "otcem" ad.). Jako experiment zajímavé, ale nefunkční, jako ozvláštnění žánrového filmu chytré, ale nedůsledné a ve výsledku nekoncepční. Bojovat proti jedné (americké) emo upřířeně druhou (švédskou) prostě nelze, zvlášť když ta první je mnohem lépe a neotřeleji natočena. (08.03.2009)