Zaslaná pošta

Otec prasátek podle mě mnohem více vystihoval tu správnou pratchettovskou atmosféru, ale Zaslaná pošta má zase mnohem více divácky příjemnější a přijatelnější příběh. Navíc po nutných filmařských úpravách a zkratkách se dostáváme k skvělému a nenudícímu filmu. Jsem rád, že SkyOne natočilo ty tři filmy - alespoň trošku šíří povědomí o páně Pratchettově dokonalém světě i mezi lidmi, co o knížku ani nezavadí. A po Barvě kouzel jsme konečně zase viděli ankh-morporskou demokracii v praxi. Jeden muž, jeden hlas - a ten muž je lord Vetinari. (17.07.2010)

Až těžko uvěřitelné, že v rámci televizní tvorby lze vytvořit, tak kvalitní film s digitálními triky, kvalitním scénářem a výborným hereckým obsazením. A přesto že nejsem ani fanouškem pohádek ani Terryho Ptratchetta, tak tuhle tříhodinovku řadím hodně vysoko a má obliba v britské kinematografii poskočila do výšin nejvyšších. (09.08.2010)

Po přečtení knihy musím konstatovat, že by mne opravdu hodně potěšilo, kdyby i jiné filmy vycházející z literární (herní, divadelní...) předlohy měly to štěstí na někoho, kdo se nebojí, že nasere fanoušky a uchopí ji po svém a to prosím pěkně při zachování jakéhosi ducha času, prostoru i prostředí. Dobrá, s některými věcmi mohli méně tlačit na pilu, Vlahošovo svědomí mi přece jen přišlo příliš...exaltované a podivný případ (ne)kouření slečny Srdénkové je z kategorie IMHO LOL, nicméně všecho ostatní se mi zamlouvalo natolik, že mi nečinilo problém přimhouřit oko a udělit plné hodnocení. Going Postal je svižný, napínavý, přiměřeně dramatický a má nepopiratelný cit pro styl i výběr herců, speciální body u mě získává vítěz Tyrana roku lord Vetinari a úžasně slizký Poir...Pozlátko. Btw. celkem nechápu výtky k výpravě - dobrá, působí troška televisně, ale rozhodně jsem si zde nepovšimla ničeho, co by divákovi lámalo oko. (11.06.2013)

Ani tentokrát Terry Pratchett nezklamal. A zase je tento díl úplně jiný, než předchozí. Je pomalejší, jednodušší, ale zase pohádkověji vyprávěný. V příběhu, v němž v podstatě nejde o víc, než o boj dobra se zlem, se tradice a čest utkávají v boji s bezpáteřnou vypočítavostí. A zajímavé je, že vlajkonošem dobra je odsouzenec k smrti, ex-padouch první kategorie. A takhle by se dala rozebírat scéna za scénou, mnohost významů, kamenný anglický humor, nadčasovost... A hlavně žádná velká "Amerika". To se mi na tom líbí nejvíc. Je mi to zkrátka blízké a milé....80% (15.01.2012)

Poslední desetiletí nám přineslo dvě fantasy velesérie: Pána prstenů a Harryho Pottera. Filmová Zeměplocha vedle nich působí jako velmi chudý bratříček, ovšem stará česká moudrost praví, že chudoba cti netratí. Jacksonova trilogie mi připadá okázale a neživotně velkohubá, svět stvořený jen k monstrózním příběhům, v němž všechno je učiněno jiné, lepší, větší a vznešenější. Ano, i malost a obyčejnost tam má epické rozměry. V Jacksonově Středozemi, narozdíl od té Tolkienovy, se nemůže stát nic nedějinotvorného, aniž by to působilo nepatřičně. Například humor. +++++ V potterovské sáze mě odpuzuje to okaté elitářství, pohrdání mudly, kteří žijí nicotné životy (snad se to v pozdějších dílech mění ? nechci to zkoumat), neustálé střetávání Pottera a Voldemorta, které musí pokračovat, protože nic jiného se střetávat nemůže, jen absolutno s absolutnem. Velká gesta, velké city, zase všechno zveličené. +++++ Ale Zeměplocha... ? Zeměplocha plná lidského hemžení, smradu, přelidněná, nesourodá, záměrný guláš Zeměplocha? Ta je mi bližší s těmi lidičkami, človíčky, křiváčky, slizounky, podvodníčky a srábky. Kolotá a bublá, snad jak prapolévka, z které povstal život. Složena z laciného šmejdu, zdravého buranství a lidského pachtění po štěstíčku - ať žije. Té nebudou vadit laciné rekvizity, zdánlivě uboze se jevící masky, "woodpunkový" styl světě na Želvě svědčí. Může se ocitnout v prostředí westernu, sandálu, pláště a dýky, a každým krokem do dalšího mimo vyvolat úsměv. +++++ I tady "princ", velmi pochybný i s uvozovkami, získává svou "princeznu", zlo je jako v každé správné pohádce poraženo, ale cestičky k cíli se tak křiví a jsou tak zálibně pitoreskní... Postavy nereálné, blízké karikaturám, ale odrážející typy, které spíše než Frody, Gandalfy, Voldemorty, Glumy a Saurony potkáváme ve svých životech. A všechny budete uvědoměle milovat, i lstivého Vetinariho. Hermiona, Arwen či Galadriel mohou být sebenádhernější, ale Adoráta Srdénková, to je ženská! Aragorn či Frodo mohou být hrdinové, ale Vlahoš, to je sympaťák! Srdce Zeměplochy tepe s námi, nepovyšuje se nad nás. Pociťovaná absurdita našeho bytí se v ní jen násobí, což nás nakonec očišťuje víc, než hrdinské eposy. Je to únik neúnik. Prcháme do něj, nacházíme v něm chvilkový azyl, ale stále zůstáváme doma. Tohle je film, u kterého odpočívá Subjektiv, dík tempu aktivně. Silné ****. (19.02.2013)