Žena cestovateľa v čase

A pak, že už se dneska neumí točit zajímavě podané romanťárny. Nejdříve nám Joseph Gordon-Levitt svěžím a originálním způsobem popsal svých 500 dní se Summer a nyní nám Eric Bana v příjemném mixu sci-fi a romantiky předvádí, jaké to je být Zakletý v čase. A i přes ten zajímavý nápad jsem nečekal, že to bude až tak moc fungovat. Propojení sci-fi a romantiky se povedlo na výbornou, obojího je tam tak akorát a jedno bez druhého by na druhou stranu nemohlo fungovat. Při cestování v čase jsem se neztrácel a bylo mi jasné, kde se hlavní hrdina zrovna nachází. A pravidla této genetické poruchy byly popsány stručně,ale srozumitelně. Jenom to maskování Bany mohlo být provedeno lépe, protože mi skoro ve všech časových rovinách přišel stejně starej. Hlavní je tady ale přece jenom vztah mezi Banou a Rachel McAdams a zde to taky funguje skvěle. Chemie mezi nima je vynikající, oba podávají výborné výkony a věříte jim jak chvilky štěstí, tak krize. Jenom škoda, že třeba takový Ron Livingston jako nejlepší přítel nedostal moc prostoru, protože scény s ním byly vždycky docela srandovní. Celkově se jedná ale o velmi příjemné překvapení, u kterého probrečí nejedna něžná polovička na konci kapesník a chlapci se budou rádi piplat v té sci-fi rovince.80% (05.01.2010)

Nudista Eric Bana často jezdí na služební cesty a když už je doma, tak se s cute manželkou Rachel McAdams na sebe dívají spíše bezradně než zamilovaně. Ulepen vazkými melodramatickými motivy v neobvyklém rámci jsem pokorně sdílel jejich rozpačitost a neprobral by mě ani Marty McFly, kdyby přijel na skateboardu a máznul mě s ním po hlavě.. (05.10.2017)

Po dlouhé době romantický film s pořádným nápadem. Nesmíte se sice moc šťourat v cestování časem, jinak se během pár vteřin zcvoknete, ale komu to vadí? Ideální film pro muže a ženy. Muži by se k Rachel McAdams také donekonečna vraceli a ženy by zase na cestovatele, jako je Eric Bana, vydržely čekat celý život zrovna tak jako Claire... To jsem se zase jednou nechal hezky dojmout. (15.12.2009)

Originální a zajímavou atmosférou prodchnutá romantika, jejíž hlavní devíza jí zároveň totálně podráží nohy. Ono totiž jakmile se někde začne cestovat časem, přestává veškerá sranda a scénárista musí začít sakra přemýšlet. A to se nestalo, ba ani nemohlo, snímek, kde hlavní hrdina žije ve své době, ale téměř neustále mizí a objevuje se na místech a v dobách různých jiných minulých i budoucích a to vždy v blízkosti svých blízkých, totiž dokonale promyslet z hlediska teorie chaosu opravdu nelze. Jde ale především o přístup k onomu jevu cestování v čase. To, že snímek naprosto ignoruje byť jen minimální vědecká vysvětlení toho, že člověk si jen tak sem tam poskakuje časoprostorem (jediná zmínka o původu onoho „onemocnění“ je, že je to genetické), budiž, je to romantika, nechtěli z toho dělat sci-fi. To, že všechny zúčastněné to nechává chladné a chovají se jako kdyby hlavní hrdina necestoval časem, ale měl střevní potíže a čas od času musel urychleně a bez varování „zmizet“, to už působí docela úsměvně. Ovšem pravá sekyra do zad příchází právě v samotném cestování v čase, nad kterým pokud se jen maličko zamyslíte, najdete v něm víc logických chyb a nedotažeností než ve všech timetraveling filmech co jsem viděl dohromady („zkoušel jsem zabránit smrti matky, ale nejde to, stejně se to stane“ – tím končí veškeré vysvětlování toho, jaké má hlavní hrdina na svých výletech možnosti osudových zásahů) . Čili z romantického hlediska výborné, neotřelé a svěží, mezi Banou a McAdams to funguje (ačkoliv takový vztah by těžko vydržel) . Chraň vás ale Alláh nad tím přemýšlet a hledat nějaké souvislosti a teorie. (10.03.2010)

Téma cestování v čase je pro filmové tvůrce velmi vděčné, a jde hlavně o to, jak k poměrně obehranému námětu přistoupí. A tentokrát na to šli velmi citlivou formou, která je doslova pohlazením po duši. Eric Bana a Rachel McAdams ze svých postav vydolovali vše, co jen šlo (i nešlo) a rozehrávají úžasný romanticko-milostný příběh o zrození, věčné lásce a umírání, a abych nezapomněl, hlavně o cestování v čase, které je tady tentokrát bráno za nevýhodu, či jakési prokletí pro hlavního hrdinu, nebo chcete-li genetickou anomálii. A světe div se, ono to funguje (možná je to tím, že nad vším neomylně dohlížel Brad Pitt, jež je pod filmem podepsán jako výkonný producent). Krásný snímek, kterých už se moc poslední dobou netočí. Asi proto mě celkem zaujal, ačkoliv má očekávání vlivem scénáristické topornosti (a občasné nelogičnosti, která se vloudila) a režisérově neochoty riskovat hlubší přesah, tak úplně nenaplnil. Velká škoda, protože tohle mělo nakročeno k výjimečné podívané. Ovšem nestalo se tak. Zůstal jen milostný příběh, který dojme k slzám, a jehož vnitřní síla zůstala uvězněna někde v časoprostoru. A po scifi stránce to bylo poměrně nedomyšlené. (24.02.2010)