René

O rozdílech a jemných distinkcích mezi dokumentárním a hraným filmem bylo napsáno již mnohé: (i) Dokumentarista si vybírá svůj úhel pohledu, a pokud má talent, umění přijde až nádavkem; umělec si vybírá svůj výraz ze zdrojů svého vědomí a svědectví o skutečnosti přichází jaksi navíc. (ii) Dokument určuje a vymezuje sociální efekt; hraný film estetická měřítka. (iii) Dokument muže byt obviněn z odhalení nepříjemné pravdy nebo naopak z její falzifikace – za obojí mu hrozí zásah cenzury. Hraný film bývá obviňován zase z toho, že dává spatný příklad, že kazí mládež atd., zkratka z toho, že ohrožuje zavedené modely vládnoucí morálky. Dokumentární filmu jde o pravdu, hranému o morálku. Nejzásadnější odlišnost spočívá ovšem v tom, že aktéři dokumentu přerůstají médium, neboť na rozdíl od postav hraných filmů žijí i tehdy, není-li zapnutá kamera. Ovšemže - ale proč zachycovat pravdu a marnit čas dokumentem, ohrazovali se někteří. Oscar Wilde tvrdil, že o skutečném životě není třeba psát, protože ho tak jako tak každodenně prožíváme, a režisér Alfred Hitchock ještě později řekl: Nikdy nenatáčím kousky života, to bych točil dokumentární filmy. Ba, ba, pletli se do jednoho. A vskutku, to, co nás naplňuje úžasem nad dokumentem René, není fakt, že někdo takový existuje, ale že dotyčného můžeme eventuálně potkat a sdílet s ním tentýž prostor. ____ Ona profláknutá paralelní montáž „měnících se“ dějinných událostí a „neměnícího se“ notorika Reného nutně vybízí k obezřetnějšímu, jinačejšímu pohledu – to René se proti obecnému názoru mění a zažívá četná dobrodružství, kdežto společnost obestřená politickým divadlem veletočů stagnuje a hnije zevnitř, protože na rovinu: kolik lidí o sobě může tvrdit, že vedlo pozoruhodnější život než René Plášil? Andělé se radují a na nebesích prozpěvují Gloria in excelsis - ortodoxnějšího solitéra, jehož nesešrotovaly ani zhoubné disciplinární mechanismy, jak o nich mluví Michel Foucault v proslulém spisu Dohlížet a trestat, si snad představit ani nelze. Ať žije kontrakultura a lidé, kteří nemusejí manifestovat v levicových žurnálech, neboť samotný jejich život je manifestem. (24.03.2009)

Třeštíkovej dokumenty nie sú pekné. Sú smutné, nepríjemné. Ukazujúce dno, odpad, spoločenskú vydedenosť a hlúposť. René je ale silný film. Film, kedy spoločnosť vytvorila niečo čo umenie nedokáže zmeniť. Boj dobra zo zlom tu ustupuje ľahkosti konkrétnych Reného rozhodnutí. Šťastie je chvíľkové a bojovať o neho zbytočné. Je to smutný film. A je to nepríjemný film. Ale zároveň je dôležitý a treba ho vidieť. Pretože je to zrkadlo systému, ktorý nebol dokonalý a ani nebude. A ktorý produkuje buď ovečky, alebo ľudí, ktorý si to mieste v živote nie sú schopný nájsť. Utópia 21.storočia s názvom Sloboda. (02.11.2017)

Třeštíková je jednou z největších osobností světového dokumentu. Obdivuji ji pro její nekompromisní humanismus a soucit, který je v jejím dílem přítomen. René tak trochu nabourává černobílé vidění společnosti o zločincích. Při bližším zkoumání není René jen obyčejný gauner, ale i celkem zajímavý, občas sympatický a intelignetní člověk. Člověku je jasné jakou dráhu jeho život nabírá, ale přesto mu nelze nefandit, aby mu to alespoň tentokrát klaplo. To, že film není tak tragický jako Marcela, není jeho negtaivem. Režisérka nijak nepochybila a vyčítat Renému slabší dopad je nesmyslné. (23.11.2009)

Již tradičně příběh o chlapovi, který už nějakých třicet let krade a každé Vánoce si odsedí ve vězení, se Heleně Třeštíkové daří z dokumentu o jediném člověku udělat celovečerní dokument plný naděje, zklámání, pochybností a tentokrát i filosofických úvah, protože René čte Einsteina i Freuda. Časosběrné dokumenty této režisérky se mi líbí - snad i proto, že její účast na projektu je cítit i z prostředí před kamerou. Zajímavý nápad byl s těmi televizními zprávami a sliby prezidentů. Možná by bylo zajímvaé připojit do toho víc názorů lidí z Reného okolí (ta Katka, matka, bratr - proč najednou všichni z Reného života zmizeli?). Z trojice dokumentů Katka - Marcela - René je posledně jmenovaný nejalibističtější. Zatímco Katka neustále věřila, že může být čistá, René o fetu neprohodí ani zmínku, neusiluje o svobodu (ač ji neustále svým postojem deklamuje), píše svoje knížky a nakonec ještě prohlásí směrem k Třeštíkové, že ho vlastně vykrádá ona. Tregéd. Fakt od začátku mi jeho postoje vadily a jeho osud je vlastně předem docela jasnej. Smutný. (30.03.2012)

Divácký zážitek jsem z toho měl. Ve smyslu, že jsem o tom filmu ještě dost dlouho přemýšlel, uvázlo mi to v hlavě. Ale René mi přišel jako extrémně neschopná osoba ve chvíli, kdy měl prostě cokoli udělat. Jakmile dostal byť jen trochu svobody nedokázal si s ní vůbec poradit a radši zase upadl do té vězeňské apatie. Je sice hezké, že ve vězení četl a měl určitý rozhled a literární talent. O to je ale horší že ho nevyužil. René mi prostě byl nesympatický. Film mne zajímal taky protože jsem se chtěl dozvědět něco o tom, jak to chodí v českých věznicích. Což jsem se moc nedozvěděl (já vím že to nebylo tématem, jen píšu proč jsem na to koukal). Dost depresivní podívaná. (11.05.2009)